Chcete kuřárny? Zavolejte svému senátorovi

Jakuba Pokorného, reportéra MF DNES

Máme v redakci MF DNES kuřárnu. Je to sice taková nepříliš vlídná červená místnost bez oken, ale kuřáci si tam mohou zalézt a já nekuřák se její existencí necítím být nikterak omezen. Kouř se z ní nerozšiřuje po budově. Asi nejsledovanějším zákonem těchto týdnů je návrh poslance Marka Bendy na zmírnění zákazu kouření v hospodách.

Benda navrhuje jednak kuřárny a kromě nich speciální paragraf, podle kterého by si malé bary do 80 metrů čtverečních mohly samy rozhodnout, jestli se tam bude kouřit, nebo ne.

Není divu, že jde o populární návrh, když i dnes večer bude nemalá část české populace přítomna v hospodě.

Protikuřácký zákon shodou okolností na konci tohoto měsíce oslaví rok od platnosti.

Jestli budou povolené kuřárny, mají teď v rukou hlavně senátoři, protože ve Sněmovně tvoří většinu skoro už jen poslanci podepsaní pod návrhem spolu s Bendou.

Já bych kuřárny povolil, přestože jsem nekuřák a osobně by mi to mohlo být úplně jedno. Naopak, malé kuřácké bary už by mi přišly jako přílišné rozvolnění.

Má to jednoduchý důvod, zatímco do kuřárny vás coby nekuřáka nikdo nenutí vstoupit, v druhém případě už se vám to přihodit může. Budete na tahu uprostřed noci, málokde už bude otevřeno a kamarádi kuřáci už vás nějak donutí vstoupit do „nonstopáče“s ospalou barmankou, který tvoří jedna místnost s barovým pultem. Tam se samozřejmě kouřit bude a jsme tam, kde jsme byli.

Čisté šaty a hluk na ulicích

Odpůrci návrhu nejčastěji opakují, že protikuřácký zákon platí poměrně krátkou dobu a ještě si „nesednul“. Nevím, jak často odpůrci zákona chodí na pivo, ale podle mě se i za ten necelý rok důsledky zákona ukázaly jasně.

Zákaz byl správným krokem. Návštěvníci hospod si „oddechli“, že nemají načichlé prádlo dýmem a neslzí v mlhavém lokále. Některým hospodám se snížila výtoč piva, protože štamgasti trucují doma s lahvovým a chodníky obsadily kouřící skupinky, podobně jako v Irsku, kde jsem zákaz viděl poprvé. Jestli si zákon za delší dobu „sedne“ještě víc, už moc nějak nevěřím.

Pak je tu druhý argument proti, že vynalézaví Češi si budou umět zákon povolující kuřárnu nějak „ohnout“. Tomu už bych věřil. Ale od toho jsou tu hygiena či Česká obchodní inspekce, aby dodržování pravidel ohlídaly.

Loni jsme udělali v redakci ještě jeden zajímavý experiment a měřili s odborníky koncentraci kouře na balkoně bytu v prvním patře nad hospodou v Praze–Vršovicích. Zjistili jsme, že přítomnost kuřáků na ulici má na obyvatele bytu nad nimi opravdu neblahý vliv.

V Praze dokonce vznikl antikonfliktní tým, který umravňuje kuřáky. Problém s hlukem a dýmem na ulicích by kuřárna částečně vyřešila.

Příležitost pro lobbing

O návrhu však rozhodnou nerozhodnutí. Bude záležet na lobbingu obou táborů. Kuřárny jsou krásným příkladem toho, že zákony přijímané v parlamentu nejsou něčím abstraktním, co se nás netýká. Veskrze platí, že „jaký si to uděláme, takový to máme“, když použiji citát z písničky 1. signální od kapely Chinaski.

Ať už chcete, či nechcete kuřárny, máte právě nyní šanci zavolat či poslat e-mail svému poslanci či senátorovi. Případně si na podzim zvolit někoho jiného.