Malý velký Neznámý voják
Válka, která přiměje diváka sdílet bolest, zimu, strach i třas ruky, která si nedokáže zapálit cigaretu. To je finský snímek Neznámý voják, líčící u nás málo známou, pro Finy klíčovou etapu národních dějin, kdy se postavili Rusům.
Jména historických osobností tu nehrají velkou roli. Zazní Churchillova slova, zmíní se Hitler, pár tváří zabere dobový kinožurnál, ale jednotka, která v Karélii bojuje o navrácení území zabraného Sovětským svazem, jako by stála mimo vnější okolnosti druhé světové války.
V rozmezí let 1941–1944 se stává vlastně rodinou svého druhu, přičemž osobní soukromé zázemí několika hrdinů se pouze letmo naznačí. Jeden se třeba stihne oženit, jiný navštívit manželku a děti.
Doslova paseka
Vše podstatné se však děje v nedozírných, až pohádkově zakletých lesích, v ledových řekách či bílých závějích, zkrátka v takřka panenském terénu, z nějž válka ve vteřině udělá paseku. Obrazně i doslova.
Jde již o třetí filmový přepis knihy, již napsal Väinö Linna, a třebaže se oba předchozí snímky považují za vydařené, ani režisér Aku Louhimies se nemá zač stydět. Obratně pracuje se zvukem, střihem i zdánlivě drobným detailem, jímž se zachycený okamžik zdůvěrní.
Takže vedle herců svůj podíl na účinku odvedou špína na rukou, moucha na tváři i momentky typu „není čas na rabování“. Ani na slova nezbývá čas, jestliže všude kolem padají kmeny stromů a do přejezdu nekrytého území na člunech zasáhnou palebné dávky.
Ruský čaj
Z pohledu milovníků vojenské historie se odehrává profesionální válčení včetně výzbroje, ctitelé filmové akce zase ocení snímání vyhrocených situací s pásy tanku a všichni společně pak pocítí přízračně tísnivou náladu, kterou déšť jako by přenášel z plátna do hlediště.
Na rozdíl od jiných válečných snímků poskytuje Neznámý voják minimum oddechového času, přinejmenším v distribuční verzi (existuje i delší, tříhodinová). Jednu takovou mezihru představuje v dobytém Petrozavodsku rozpačitý čajový dýchánek v ruské domácnosti, kde dojde i na Kalinku a záblesk romantiky, jinou úlevnou kratochvíli přinese pitka s logickými následky.
Trochu se tak rozbíjí rytmus vyprávění, nicméně válka se vzdálí vždy jenom na chviličku, než předloží další působivě nasnímané bojové scény, počínaje tichou výpomocí k sebevraždě raněného druha a konče vzpourou, kdy velitel s pistolí v ruce žene své lidi proti tankům.
Věc národní cti
Je to tvrdá podívaná, pro herce fyzicky náročná a vlastenecky hrdá bez patosu. Přesně ji vystihuje dialog: „Na to, abych to udělal dobrovolně, mám moc velký strach. – Tak to ber jako rozkaz. – To je jiná.“
Nezasvěcený divák by možná ocenil více faktů než občasné mapky s postupem armád, ale v rámci žánru se Neznámý voják může měřit s Bratrstvem neohrožených. Hlavně však dokládá, že i malá kinematografie může vyrobit velkou válečnou podívanou, pokud má silnou látku a cit pro otázku národní cti.