KOMU VADÍ OČKOVÁNÍ?

Pokud z přesvědčení odmítáte povinná očkování svých dětí a před radami lékařů dáváte přednost chytrostem z ezoterických internetových diskusí, raději tenhle článek nečtěte – mohl by se vás dotknout. Anebo si ho přečtěte, ať se dozvíte, jak jste sobecky za

Nedávný případ z olomoucké fakultní nemocnice: u vážně zraněného dítěte s otevřenou ránou vyšlo při anamnéze najevo, že dítě neprošlo povinným očkováním proti tetanu, neboť jeho rodiče očkování z principu odmítají. Narychlo se tedy shánělo antitetanické sérum, jenže to má v Česku jen pár nemocnic, a tak olomoučtí lékaři museli vyslat pro sérum sanitku až do Prahy. Přičtěme k tomu, že se to stalo o víkendové službě, nehledě na fakt, na kolik peněz celá akce vyšla.

„Z dalších onemocnění, proti kterým by se mělo povinně očkovat, vídáme celkem pravidelně černý kašel,“říká lékařka Eva Klásková z tamní dětské kliniky. „Zažili jsme i malého kojence, který byl u nás hospitalizovaný v řádu týdnů na jednotce intenzivní péče pro těžké záchvaty až do stavu promodrání.“

Za pětadvacet let praxe může srovnávat: „Než se začalo povinně očkovat proti Haemophilu influenzae typu B, což je součást očkovací hexavakcíny, tak jsme každoročně mívali na jednotce intenzivní péče okolo pěti až šesti dětí na umělé plicní ventilaci kvůli život ohrožujícímu otoku hrtanové příklopky. Po zavedení povinného očkování se s takovými případy nesetkáváme. Stejně tak jakmile se začalo očkovat proti pneumokokům, klesl nám výskyt pneumokokových zánětů mozkomíšních blan – to vidíme v praxi zcela jednoznačně,“říká Klásková.

A tohle zažil její kolega, profesor Vladimír Mihál, donedávna přednosta olomoucké dětské kliniky: „Maminka u nás na klinice seděla u dítěte, které už nebylo v bezvědomí, už opadl největší stres, a tak – aby řeč nestála – se jí opatrně ptám: Věděla jste, že proti té bakterii Streptococcus pneumoniae, která zapříčinila onemocnění vašeho dítěte, lze dítě bezplatně očkovat? A ona mi odpověděla: Věděla, pane profesore, ale vy to dítě vyléčíte, ne?“

Připomeňme i finanční otázku, i když lékaři se tomu trochu brání: jedna vakcína vyjde naše zdravotnictví nákladově na dvě až tři stokoruny, zatímco komplikovaná léčba neočkovaného dítěte může stát desítky až stovky tisíc korun. Mohli bychom tedy provokativně vyzvat dogmatické odmítače povinných očkování, aby se písemně zavázali, že případnou léčbu černého kašle, tetanu, spalniček nebo tuberkulózy u svých dětí zaplatí v plné výši ze svého, jenže – na to oni nikdy nepřistoupí. A až jim nebo jejich dětem bude zle a povezou je na JIP, převáží u nich sobectví a neschopnost přijmout za své jednání zodpovědnost a budou apelovat na kolektivní solidaritu a na to, že lékaři, jejichž odborným názorům se předtím vysmívali, jim přece MUSÍ v nouzi pomoct!

Hlavně to ale neřeší zásadní problém: odmítači povinného očkování ohrožují všechny kolem. Například u spalniček byla dosavadní proočkovanost české populace donedávna okolo 98 procent, neboť se počítá s rezervou, že vakcína není stoprocentně účinná. Odečteme-li rostoucí počty odmítačů očkování, pak podle odhadů ministerstva zdravotnictví jsme za posledních osm let postupně klesli v proočkovanosti až k 90 procentům. Což už je hraniční mez, kdy můžou vznikat lokální ohniskové epidemie. A ty už v Česku máme – v Praze se to dotklo před dvěma týdny i motolské nemocnice, kde kvůli nákaze jednoho zaměstnance museli uzavřít na několik týdnů lůžkovou část urgentního příjmu. Silný vliv „antioočkovací mafie“dokládají i čísla: u pražských šestiletých dětí klesla proočkovanost proti spalničkám dokonce na necelých 74 procent.

Naše desítkové až stovkové nákazy spalničkami zatím nejsou tak závažné jako tisícovkové epidemie v Rumunsku nebo na Ukrajině, ale trendem k tomu „úspěšně“směřujeme. I proto, že lidé z těchto zemí do Česka stále častěji dojíždějí za prací.

Módní odmítači očkování nechápou, že v první řadě ohrožují rizikové pacienty, kteří se očkovat skutečně nemůžou, ač by třeba chtěli – pacienty na biologické léčbě nebo těžce nemocné lidi s revmatoidní artritidou. Ve velkém ohrožení jsou dále starší

lidé, u kterých s věkem klesá imunita. Při velké epidemii by se to týkalo nás všech.

EZOMATKY A BIOMANŽELKY

Jednou z klíčových příčin vzestupu iracionální módy odmítání povinného očkování jsou internetové diskusní skupiny, kde si biomanželky a ezoženy nevyměňují pouze nevinné zkušenosti o tom, kolik metrů organzy je potřeba na svatební stůl a kde seženou nejlevnější čokofontánu na dětskou narozeninovou oslavu, ale sdílejí tu i „senzační“medicínské studie samozvaných badatelů. Typickým příkladem je zfalšovaná a dávno vyvrácená studie Andrewa Wakefielda, který si v roce 1998 vymyslel, že vakcína proti spalničkám způsobuje u dětí autismus.

„Přestože to už bylo staženo a Wakefield byl ve vědecké obci usvědčen jako lhář, řada lidí ho stále považuje za hrdinu, který se v jejich očích jako jediný dokázal postavit celému světu,“říká náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. „Na první dojem to působí až komicky, ale ve společnosti to způsobilo obrovské škody.“

V mnoha zemích se dokonce před lety pod veřejným tlakem způsobeným vylhanou Wakefieldovou studií přestalo očkovat proti spalničkám úplně a nyní se tam očkování postupně vrací.

„Ale dosud se to napravit nepovedlo a třicet tisíc případů spalniček v zemích, jako je Itálie nebo Francie, není žádná míra. Tyto dvě země zavedly povinnost očkování a dnes mají dokonce vyšší očkovací povinnost než my – my máme jen devět povinných vakcín, oni třináct,“dodává Prymula.

Fobii z očkování šíří i samozvaní experti, kteří se honosí vědeckými tituly, ale s medicínou nemají nic společného.

„To je i případ jisté paní Viery Schiebner, která se proslavila vytvořením nějaké konstrukce, že děti umírají po hexavakcíně. Je to jakási geoložka, která o očkování píše knihy, má z toho milionové příjmy a pořádá přednášky, kde jí za to ty nebohé matky ještě platí,“konstatuje Prymula.

Jak si ale vysvětlit, že proti očkování brojí i někteří lékaři? Pravda, jsou to jen jedinci, ale existují – to nelze popřít.

Náměstek Roman Prymula se jen bezmocně nadechne: „V každém systému se vyskytují zvláštní jedinci. A ve všech funkcích jsem se přesvědčil, že když dnes svoláte deset lidí a ukážete na zelené křeslo, tak se v té skupině najde jeden, který vám bude do očí tvrdit, že to křeslo je černé.“

Jistou vinu na vzestupu antiočkovací módy připisuje i médiím, která se v dobrém úmyslu snaží názory vyvažovat.

„Příkladem jsou televizní debaty, kam jsou zváni zástupci obou stran. Přestože vy reprezentujete poznatky 95 procent populace a protistrana jen pět procent, tak ty diskuse, kdy laický divák může jen těžko posoudit, kdo má pravdu, vyvolávají emoci, že pravda musí být zhruba někde uprostřed. Tím pádem je ten systém poměrně značně poškozován.“

FARMACEUTICKÁ LOBBY

Zpět k internetovým diskusím. Kromě pochybných studií se tu kopírují i příspěvky rodičů svěřujících se s odžitými příběhy, jak očkování poškodilo jejich dítě. Osobní příběh má magickou moc uvěřitelnosti, která vzbuzuje emoci. Jenže