Hrozí nám sucho jako v Africe?

Lidem z Kapského Města kvůli suchu hrozilo, že jim vypnou vodu. Šetřením tomu zabránili. Podobná krize se nemusí vyhnout ani Česku.

Vtěchto dnech měli obyvatelé Kapského Města zůstat bez vody v rozvodech. Kolaps odvrátili neskutečným šetřením. Co má tento příběh společného s Českem? I u nás už začíná být sucho. Je čas šetřit vodou, řeklo by se na první pohled. Podobnost však tkví jinde. Jedno z hlavních měst Jihoafrické republiky, tato země má hned tři, leží ve srážkovém stínu. V jeho okolí totiž prší relativně dost. Podobně jako v Česku, kde jsme dnes pod normálem z 60. až 80. let jen o pár procent.

Podle posledních zpráv se denní spotřeba obyvatel Kapského Města před krizí pohybovala okolo 85 litrů na hlavu. To je o 15 litrů méně, než Světová zdravotnická organizace považuje za nutné hygienické minimum. A zhruba o stejný objem méně než v Česku. Obyvatelé tamní metropole se naučili šetřit, protože problém visel ve vzduchu. Obyvatelé Česka se také naučili šetřit a spotřebu vody dostali pod úroveň západní Evropy a USA.

Největším problémem Kapského Města představuje obrovský růst počtu obyvatel a turistů. Mezi lety 2001 až 2011 přibylo obyvatel zhruba o třetinu na 3,7 milionu. A uvádí se, že za posledních 20 let dosáhl přírůstek 1,5 milionu osob. Reagovat na takový růst poptávky po vodě není v silách města. A tady tkví zásadní potíž – radnici dlouhodobě vládne jiná politická strana než celé zemi. Takže podle pozorovatelů nikdo nechtěl řešit problém, o kterém všichni dlouho věděli. Je potřeba dobudovat nové nádrže, které by město zásobovaly.

Ani u nás nelze vše nechat jen na místních provozovatelích, obcích a městech. Například na Královéhradecku již dlouho volají po přivaděči vody z míst, kde prší více, protože u nich je srážek pomálu. Střední Čechy zase začínají mít problém s obrovským růstem počtu obyvatel v oblastech blízkých Praze. Takže tam kapacita „trubek“může přestat stačit.

Podobně jako v JAR u nás prší relativně dost. Mění se ale rozložení srážek během roku i z hlediska území. Není tak rovnoměrné jako dřív. A mění se půda. Hodně jsme vybetonovali, v půdní erozi podle ministerstva zemědělství v Evropě vedeme. Zásoby spodních vod se tenčí. Na takový vývoj musí reagovat stát nadregionálními investicemi a programy směřujícími k zadržování vody v krajině. Mnohé už obsahuje strategie přijatá předchozí koaliční vládou: stavění nových přehrad, vracení vodních toků do původních koryt, zatravňování volných prostranství v obcích. Bude to však stačit? Měli by se ptát hlavně starostové, na jejichž hlavu dopadne hněv občanů, až přijde sucho a s ním restrikce. V uplynulých desetiletích se neudělalo téměř nic.

V Kapském Městě měli zavřít kohouty původně v dubnu, pak v květnu. Lidé měli dostávat 25 litrů denně na příděl. Tuto apokalyptickou vizi odvrátili neskutečnou disciplínou. Nejlépe ji charakterizuje heslo: „Splachuj, co je hnědé, žluté nech být.“Zemědělci jsou tam prý tak solidární, že kdo má vodu, pošle ji tomu, komu chybí. V tom jim tedy moc podobní nejsme.