Mrtví – a izolovaní
Palestinci už nejsou ústřední téma světové politiky, Arabové mají jiné starosti. A ukázalo se, že konflikt s Izraelem není to, co rozvrátilo Blízký východ.
JERUZALÉM, GAZA Desítky mrtvých Palestinců zastřelených včera při demonstracích kvůli otevření americké ambasády v Jeruzalémě je děsivá bilance. Ani to však nemůže zastřít širší obraz: Palestinci jsou izolováni, jejich osud přestal kromě rituálních výkřiků zajímat i jejich arabské bratrance, natož svět.
Donald Trump vypadá pro příznivce Izraele jako hrdina, že přestěhoval ambasádu do Jeruzaléma, přestože USA na to mají od roku 1995 dokonce zákon. Realita je taková, že je první prezident, jemuž to okolnosti dovolily.
Nikdy od roku 1948 na tom Palestinci nebyli tak špatně. Totéž platí o Blízkém východě jako celku.
Palestinci už nejsou ústřední téma světové politiky. Stejně tak éra revolucí, válčení a džihádismu, která je momentálně posledním vývojovým stupněm arabského světa, rozbila legendu, že hlavním zdrojem arabských frustrací a nestability celé oblasti je izraelsko-palestinský konflikt. Nikdy nebyl Blízký východ tak rozvrácený jako nyní – a izraelské prsty v tom nejsou.
Ukazuje se, že Arábie je především svět sám proti sobě, který i přes supermoderní mrakodrapy a umělé sjezdovky pořád nedospěl do dneška, což ho – jak ukázal šokující úspěch Islámského státu – postrkává do středověké minulosti. „Návrat ke kořenům“je pro něj strkání hlavy do písku, absurdní útěk od reality, ale také odvrat od cesty k řešení vlastních problémů.
Palestinci považují stěhování americké ambasády do Jeruzaléma emotivně, a proto mylně, za zpečetění krádeže jejich země. Kromě toho byl včera zrovna den 70. výročí „nákby“čili „katastrofy“, jíž podle nich byl vznik Izraele. Ale jestli chtějí dál zůstat ve své oblíbené roli a bolestínsky se považovat za jasnou oběť, měli by mezi hlavní viníky zahrnout také ostatní Araby.
Kdysi se Arábie tvářila, že palestinský problém je pro ni vším. Možná to tak i bylo, ale hlavně se tak králové, emíři i prezidenti museli tvářit, aby je nesmetla ulice, která vzala politické gesto vážně. Palestinci tak byli k vlastní škodě rozmazleni, protože jim ze všech stran říkali, že jsou středobodem zájmu arabského světa. Ten – stejně jako palestinští vůdcové, je však jen navezl do strategicky vadného boje s jediným cílem všechno, nebo nic.
Teď je jiná doba a přetvářka skončila. Palestinský problém je odsunut do sklepa zájmu, všechno přebila povstání arabského jara, svrhávání vládců, občanské války, džihádisté, rozpad států, sváry, nenávisti, sektářství přímo navazující na spory a křivdy ze 7. století.
Desítky mrtvých a stovky zraněných včera v Gaze jsou tak obětí širších okolností. A současně krvavou derniérou doby, která už dávno skončila. Patří k ní i obrazy slavně zastřelených mučedníků, jejich smrt nezměnila nikdy nic.
Hlavní, co dnes zaměstnává ostatní Araby, jsou jejich vlastní války. A Írán, který Saúdská Arábie považuje za hlavní hrozbu. V tom se shodne s Izraelem – ten kvůli společnému nepříteli už není tabu. Za kulisami si s ním proplétají prsty. Proč si teď čeřit vodu kvůli Jeruzalému, stačí jen formálně projevit pohoršení.
Proto Trump mohl klidně přemístit ambasádu. Tohle stěhování nejenže Palestincům nebere Jeruzalém, ale také ukazuje, jakou mají opravdu sílu. Že by měli konečně přestat hrát nad svou váhovou kategorii, a hlavně tímto stylem. A že čím déle to budou dělat, tím méně dostanou, zatímco bude přibývat slavně, ale zbytečně zastřelených.