Které smlouvy mohou býtneplatné a co to znamená?

Životní pojistka mi nevydělává! Nechci ji a potřebuji, aby mi pojišťovna vrátila peníze, které jsem jí zaplatil. Je něco takového možné? A za jakých podmínek?

Voblasti životního pojištění je živo. Hodně se mluví o pojistkách, které úřad finančního arbitra prohlásil za neplatné. Ostatní majitele investičního životního pojištění okamžitě napadá: Co moje smlouva? Nemohla by být také neplatná? A pokud ano, co by z toho plynulo? Pokusili jsme se najít odpovědi na některé otázky.

1 Proč jsou některé smlouvy neplatné?

Smlouvy jsou konstruovány tak, že sice nesou název pojištění, ale mají například nulovou pojistnou částku, nemají žádná připojištění a jsou vlastně investicí. Na rozdíl od klasického investování mají však některé nevýhody: jsou nastaveny dlouhodobě, investici nelze kdykoli zpeněžit, jako je tomu třeba u podílových fondů či akcií. Druhým hlavním důvodem pro neplatnost smluv je nedostatečné seznámení klienta s poplatky, které si pojišťovna účtuje. Poplatky jsou dost často vysoké, může na ně padnout celé pojistné za první dva až tři roky.

2 Musí pojišťovny informovat o poplatcích?

Ano, podle pravidel platných od roku 2004 musí, starší pojistky se jimi ale neřídily. Avšak i později byly v obchodních či pojistných podmínkách formulace o poplatcích či stanovení odkupného velmi obecné a formální, takže skutečné náklady na pojištění se klient nedozvěděl. Nově však s poplatky seznámen být musí. Jejich vysvětlení je součástí smluvní dokumentace a pojišťovny se snaží, aby už nešlo o nepřehledné elaboráty – například Allianz se vešel na jednu stranu. Pojišťovny používají standardizovaný ukazatel nákladovosti (SUN), který klientům na grafu ukazuje, jaké jsou u jejich pojištění náklady na krytí rizik, jaké jsou administrativní náklady a kolik z pojistného jde na investice.

3 Jak vysoká je provize ze životního pojištění?

Provize je hlavní částí administrativních nákladů pojišťovny. Na přímý dotaz na její výši pojišťovny neodpověděly. Záleží na výši pojistného a i na době pojištění – čím delší je doba pojištění, tím vyšší je provize. Od finančních poradců jsme se anonymně dozvěděli, že jim náleží provize, která se rovná 1,5 až 2,5 násobku ročního pojistného. V případě, že za životní pojištění platíte tisícovku měsíčně, by provize tvořila 18 až 30 tisíc korun. Výše uvedený SUN je standardizovaný ukazatel. Klient by měl mít na paměti, že se vztahuje k celé době pojištění. Provize je vyplácena v prvních pěti letech trvání smlouvy – na počátku si bere pojišťovna ze zaplaceného pojistného víc. První roky tak padne na poplatky celé pojistné téměř beze zbytku.

Kdy je pojištění potřeba a pro koho se hodí? ● Když se zeptáte v pojišťovně, řeknou vám, že životní pojištění rozhodně není podvod. Když se zeptáte klienta, který se po pěti letech rozhodl smlouvu vypovědět a místo tisíců dostal stokoruny, bude o podvodu přesvědčen. Jaká je pravda?

● Životní pojištění má smysl pro lidi, kteří někoho živí. Typickým příkladem je pracující muž, jehož žena je doma s malými dětmi. Kdyby zemřel, rodina díky pojistce dostane peníze. S ohledem na daňové úlevy životní pojištění využijí i lidé, kterým na smlouvu přispívá zaměstnavatel.

● Pokud však pojišťovák prodá životní pojištění klientovi s tím, že jde o výhodné spoření, klame ho. Spořit můžete jinde lépe, a hlavně s nižšími náklady na provoz.

● K pojištění se lépe hodí smlouvy takzvaně rizikové, což zjednodušeně znamená, že platíte za pojištění a nic nikde nespoříte. Jsou transparentní a klient jasně ví, na čem je. Podle sdělení pojišťoven je v současné době prodej rizikového pojištění na vzestupu.

4 Lze nějak kontrolovat poradce, že informuje klienta správně?

Podle Ivany Buriánkové z České pojišťovny je standardem, že poradce sepisuje záznam, ve kterém klient uvede své požadavky. Pak teprve připravuje znění smlouvy. U vybraných smluv dokonce z pojišťovny v krátké době po podpisu smlouvy klientům telefonují a ověřují si, že pojištění opravdu vyhovuje jejich potřebám. Přes všechna taková opatření může dojít k problému. Poradce příliš tlačí na prodej, o rizicích informuje jen zběžně, klient selektivně vnímá jen výhody... Lidé pak mají pocit, že je poradce oklamal, aby smlouvu podepsali… U sporů klientů s poradci jde vždy o tvrzení proti tvrzení a jako obvykle platí: podepisujte jen to, čemu opravdu rozumíte. Kateřina Lhotská ze společnosti Creasoft to komentuje: „Nakonec to dojde tak daleko, že se budou ze všech schůzek poradce s klientem pořizovat videozáznamy a nahrávky budou dokladem toho, zda poradce splnil všechny svoje povinnosti. Pojišťovnictví by ostatně nebylo prvním oborem, kde by něco podobného platilo. Jestli je to ovšem tou pravou cestou, jak zákazníka co nejpřesněji a co nejúplněji informovat, si nejsem jistá.

5 Je rozhodnutí o neplatnosti smluv konečné? Je možné podat hromadnou žalobu?

Někteří klienti se obrátili na finančního arbitra, protože jsou se svými smlouvami nespokojeni. Arbitr posuzuje každý případ individuálně. Případy, které se na první pohled jeví jako podobné, pak může posoudit různě. Úřad finančního arbitra k tomu vysvětluje: „Pokud arbitr nezjistí, že by byl nárok spotřebitele oprávněný, musí jeho návrh zamítnout. Rozhodnutí, kterým by neodůvodněně upřednostnil spotřebitele, by soud s největší pravděpodobností zrušil a velmi pravděpodobně by spotřebiteli jako neúspěšné straně sporu uložil náhradu nákladů soudního řízení.“

Z toho vyplývá také skutečnost, že rozhodnutí arbitra o neplatnosti smluv ještě není koncem záležitosti – záviset bude na rozhodnutí soudu, na který se pojišťovny s nejvyšší pravděpodobností obrátí. Dosud vynesená rozhodnutí je možné vidět na stránkách www.financniarbitr.cz v sekci řešení sporů.

Institut hromadné žaloby v České republice nemáme, i soud tedy bude řešit každý případ zvlášť.

6 Jak postupovat, když o své smlouvě pochybuji?

Problematické by mohly být smlouvy České pojišťovny, Pojišťovny České spořitelny a Axy – u těchto institucí byli někteří klienti s požadavkem neplatnosti smlouvy u arbitra úspěšní. Pokud problematickou smlouvu máte, můžete se obrátit přímo na finančního arbitra, případně řešit problém prostřednictvím aktivity podvedeniklienti.cz. Pozor však, je to potřeba učinit do deseti let od počátku smlouvy, později je případ promlčen.

7 Když smlouvu arbitr prohlásí za neplatnou, musím platit pojistné?

Zde existují dva názory. „Když finanční arbitr prohlásí smlouvu za neplatnou, je to, jako by nikdy nevznikla. Když nevznikla, není důvod platit pojistné,“říká Jiří Chvojka z iniciativy podvedeniklienti.cz. Naopak pojišťovna by měla vše vrátit, ale současně, pokud jste v minulosti dostali nějaké pojistné plnění, musíte ho i vy vrátit pojišťovně.

Na druhé straně panuje obava z toho, že následný soud smlouvu za neplatnou neprohlásí. V tom případě by neplacení znamenalo, že klient je dlužníkem na pojistném. Smlouvu by mezitím pojišťovna nejspíš vypověděla z důvodu neplacení, ale dlužné pojistné by chtěla doplatit najednou, věc by mohla skončit až exekucí. Vzhledem k tomu, že je lepší problémům předcházet, první přístup asi nelze s klidným svědomím doporučit.

8 Jsou nějaká rizika pro klienty, kteří své smlouvy zpochybní?

Projednávání u finančního arbitra je bezplatné. Jenže téměř s jistotou lze čekat, že když arbitr rozhodne o neplatnosti smlouvy, pojišťovna se obrátí na soud. Ačkoliv arbitr ve prospěch klienta rozhoduje, když si je opravdu jist, nelze s jistotou předpovědět výsledek soudního řízení. A kdyby soud dal za pravdu pojišťovně, bude klient pravděpodobně hradit soudní náklady. Kdo využíval daňového zvýhodnění, musí počítat také s tím, že v případě předčasného ukončení smlouvy (ať už formou výpovědi, či jejím zneplatněním od počátku), bude třeba daňové výhody vrátit. Jde o částku až 1 800 korun za každý rok.

9 Může pojišťovna odmítnout plnění s odkazem na neplatnost smlouvy?

Opět existují dva názory. Klienti, kteří se cítí podvedeni, tvrdí, že by se to mohlo stát. Pojišťovna se totiž musí chovat jako „řádný hospodář“a v případě, že nárok na pojistné plnění uplatní někdo, jehož smlouvu lze od samého počátku zpochybnit, měla by výplatu peněz odmítnout. Nespokojení klienti se zase obávají, že platí řádně pojistné a v případě nouze nedostanou nic, protože jejich pojištění nebude platit. Pojišťovny pochopitelně tvrdí, že nic takového se nestane. Ale i kdyby: nebylo by to tak, že by klientovi nedaly nic – přinejmenším by musely vrátit zaplacené pojistné. Filozofický nadhled k problematice přináší analytička Markéta Šichtařová: „Pokud byla podepsána smlouva, mělo by se na ni hledět jako na ‚spíš platnou než spíš neplatnou‘. Tohle divné spojení se ve smluvních záležitostech používá. Jde o to, že pokud by byla snaha smlouvy ‚spíš zneplatňovat‘, velmi snadno by se toho začalo zneužívat. Jakmile by se situace vyvíjela v neprospěch jedné strany, ihned by smlouvu zneplatnila. Tvrdila by třeba, že v době podpisu nebyla příčetná, něčemu nerozuměla... Přitom se musí čekat, že smlouvy se budou vyvíjet v neprospěch jedné ze stran – proto existují. Kdyby situace byla vždy výhodná pro obě strany, nebylo by nutné sepisovat smlouvu, obě strany by dohodu držely i bez ní.“

Klient musí být seznámen s výší poplatků, jejich vysvětlení je navíc součástí smlouvy. S problematickou smlouvou životního pojištění je možné se obrátit na finančního arbitra.