Brilantní darebák
Flamendr Patrick Kane kapitánem týmu USA. Češi jsou ve střehu. Potřebují zastavit kouzelníka.
Karel Knap hokejový reportér MF DNES
pět ráno se v Buffalu pral s taxikářem kvůli dvaceti centům. Ve Vancouveru se nechal vyfotit polonahý v limuzíně se dvěma společnicemi. Namol opilý na studentské párty v Madisonu obtěžoval dívky a nebudou zastávat donekonečna. A aspoň částečně se polepšil.
Ne že by se úplně přestal veselit, pil pouze lehkou colu a veškerý volný čas trávil modlitbami nebo četbou klasické literatury.
Jeden z nejlepších útočníků NHL v 21. století však poté nezabředl do dalšího křiklavého maléru. A letos poprvé od jara 2008 kývl na pozvánku do amerického týmu na mistrovství světa, ba stal se jeho kapitánem a ve čtvrtečním čtvrtfinále bude pro české soupeře představovat zásadní hrozbu.
V dosavadních sedmi utkáních nastřádal 17 bodů (6 + 11) a nebezpečný je především v přesilovkách.
Jeho parťák a někdejší obdivovatel Johnny Gaudreau jej chválí i za vůdcovské vlastnosti.
„Dal nás dohromady, jde nám všem příkladem,“řekl pro NHL.com. „Jako kluk jsem k němu vzhlížel. Je velká čest sedět s ním v kabině a bojovat po jeho boku na ledě.“
Gaudreauovo vyjádření pro média lze číst jako zdvořilostní. Sám Kane ovšem tvrdí, že v devětadvaceti trochu dospěl. A mluví za něj také jeho činy.
Než se v květnu 2012 vydal na oslavu svátku Cinco de Mayo, kde v alkoholovém opojení snad dokonce škrtil jistou slečnu, odmítl nabídku hrát za vlast na mistrovství světa.
Reprezentoval na olympiádách a na World Cupu, ale šampionáty vypouštěl, čehož nyní možná lituje.
„Mám pocit, že jsem na nich měl hrát častěji,“citovala jej stránka NHL.com. „Odteďka to beru tak, že využiju každé šance nastoupit za svou zemi, pokud budu zdravý. A je jedno, jestli vypadneme ze Stanley Cupu v prvním, nebo druhém kole. My Američané bychom
měli následovat Evropany, kteří na mistrovství vyrážejí automaticky.“
Zatímco by se o Kaneově profesionalitě a dokonalém vychování dalo úspěšně pochybovat, jeho řemeslné dovednosti jsou prostě božské.
Málokterý hokejista na planetě dokáže s pukem v plné rychlosti tolik originálních kliček a fint.
Přesně takoví borci nejvíc baví diváky a inspirují vykulené klučíky v žákovských výběrech.
Není čirou náhodou, že český forvard David Pastrňák nosí na dresu stejné číslo 88 a svým stylem se Kaneovi podobá.
Rozhodně by neměl kopírovat jeho přespříliš bujarý společenský život. Raději by si mohl pořídit podobnou sbírku pohárů.
Tři Stanley Cupy. Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL. Conn Smythe Trophy pro MVP play off. Art Ross Trophy pro krále bodování.
Za posledních deset sezon jsou v NHL produktivnější pouze Sidney Crosby a Alex Ovečkin.
Chlapík, jenž vydělává 10,5 milionu dolarů ročně, zatím nezažil ani jeden triumf na mezinárodní scéně (nepočítáme-li titul ze šampionátu hráčů do osmnácti let).
Třebaže Američané nepřetržitě vychovávají špičkové hokejisty, zlato na nejprestižnějších akcích už dlouho vyhlížejí marně.
Vyhráli na olympiádě ve Squaw Valley 1960, kde se zároveň stali mistry světa.
Na hrách pod pěti kruhy nezvítězili od Zázraku na ledě v Lake Placid 1980.
Poslední opravdové „hurá“si zakřičeli na World Cupu 1996.
Kane a spol. by do sportovního dějepisu rádi zasáhli už letos v Dánsku. Darebák, který se změnil v kapitána, považuje přidělení písmena C za ohromnou poctu: „Naposledy mi ho na triko našili, když mi bylo dvanáct nebo třináct. Jsem nadšený, naše země je nejlepší ze všech.“
Na ledě zatím ne, milý Patricku. A ze všeho nejdřív musíte ve čtvrtek porazit Česko.