A PROČ NEJSTE MODELKA?
Proč Protože je dobré její příběh znát bourá tuto slečnu? všeobecně vžité předsudky. Když jí bylo devatenáct, coby finalistka Miss se ocitla na křižovatce. Vybrala si těžší, ale zajímavější cestu.
Pracuje pro zahraniční redakci České televize. Uvádí Horizont, pořad o dění ve světě, a připravuje do něj reportáže. Což je v novinářské branži náročná a prestižní záležitost. Když se začala objevovat na obrazovce, mnohde zaznělo: Ta je ale hezká, co tam dělá, vždyť by měla být modelkou. Tedy ne že by se v České televizi nevyskytovaly půvabné ženy, ale Linda je typ opravdu výrazný. No prostě modelka.
Slyšíte často narážky na váš vzhled? A protože vím, že ano, rovnou se ptám, zda to spíš otravuje, nebo lichotí. Slyším, ale méně a méně. Nevím, jestli je to tím, že stárnu, nebo si mě lidé přestávají spojovat především se vzhledem. I když, co si budeme nalhávat, televize je vždycky se vzhledem částečně spojená.
Váš příběh naznačuje, že jste se snažila udělat vše, aby vás vzhled neživil, což je u finalistky Miss poněkud neobvyklé. Občas slyším, že jsem si vybrala těžší cestu. Pro mě to byla cesta jediná možná. Uvědomila jsem si, že nechci život trávit přehlídkami v obchodních centrech. Nechtěla jsem být ta, která se umístila v Miss a stále se z toho snaží žít. Přišlo mi to málo. Když soutěž skončila, bylo prázdno.
Jak to? Většina dívek si myslí, že se jim po dobrém umístění v soutěži krásy život naplní netušenými možnostmi, že se něco bude dít... Ale ono se děje. Děláte do měsíce pár přehlídek a focení, chodíte na castingy na reklamy. Čekáte, až dostanete svoje číslo, a pak dlouho čekáte, až se dostanete na řadu. A pak třeba předvádíte pomeranč.
Setkala jste se s nějakými bizarními nabídkami?
Spíše s bizarními pány. Jeden takový velmi opálený, postarší mi na večírku v Karlových Varech řekl, že bez silného chlapa nebudu nic, ať se s tím smířím. Myslel tím asi finančně silného. To mě hodně pobavilo a zároveň naštvalo. Tehdy jsem si říkala, že takhle ne, zkusím to jinak. Navíc jsem v té době, po Miss, nastupovala na Karlovu univerzitu na žurnalistiku. Byla jsem rozhodnuta nastoupit v daném termínu. Řekla jsem si, že neexistuje žádné odkládání.
Pojďme si to říct od začátku. Jak jste se vlastně v soutěži Miss ocitla?
Chtěla jsem na žurnalistiku a věděla jsem, že bude dobré mít k přijímačkám nějaké výstupy z novin. Zkrátka abych mohla říct, koukněte, už jsem něco napsala. Tak jsem ještě na gymnáziu šla na stáž do Pardubického deníku. V redakci mě samozřejmě posílali na menší formáty, dělala jsem ankety, malinké články. Poslali mě napsat zprávu z regionálního castingu na Miss. A tam mě organizátoři začali přesvědčovat, ať to zkusím, že mám velkou šanci. Asi právě měli slabý ročník.
Tehdy vás svět modelingu lákal?
Já se do té doby o modeling ani neotřela, takže jsem nevěděla, co to obnáší. Ale začalo mi to v hlavě šrotovat: Co když si předem zavřu dveře k něčemu, co neznám? Jsem z malého města, z Vysokého Mýta. Po pěti letech, co žiju v Praze, to vidím tak, že v malém městě se zdá být showbyznys barevnější, lesklejší. Takže jsem do Miss šla.
A jak tam bylo?
Už v průběhu soutěže byly momenty, kdy jsem si říkala, že nevím, jestli chci takhle mluvit a trávit čas s takovými lidmi. Vlastně spíš později. Nejprve vás nabudí ambice, je to soutěž jako každá jiná. Chcete se dostat co nejdál. Přirozené chování. Chcete vyhrát. Když skončíte mezi třemi finalistkami, čekáte ty příležitosti, setkání se zajímavými lidmi, nový život. A dojde vám, že to tak není. Že vás čeká život poměrně jednotvárný.
MISS, TRVALÉ STIGMA
Říká se, že každá Miss musí rok plnit povinnosti, které jí ukládá smlouva. Co to znamená?
Znamená to, že musí jít na každý rozhovor, prezentačku, večírek, přehlídku, kterou vedení Miss nabídne. Mě poslali na Miss World do Číny, krátce poté jsem nastoupila na Karlovu univerzitu. Vedení Miss mi vycházelo vstříc, ale já už tehdy občas říkala, že na nějakou akci nepůjdu, protože mám zkoušky. Ostatní holky se chytaly každé příležitosti a využívaly ji na maximum, zatímco já mizela do ztracena. To odlišné prostředí, v jakém jsem se na univerzitě ocitla, se mi líbilo a řekla jsem si, že to zkusím dotáhnout. Teď pořád ještě dotahuju, ale že se mi podařilo dostat se do zahraniční redakce České televize, že tam dostávám příležitosti, je pro mě stále do jisté míry neuvěřitelné.
Neuvěřitelné proto, že finalistka Miss se na takovém místě zpravidla nevyskytuje? Je zde nálepka Miss k užitku, nebo ke škodě?
Řekněme to tak, že můj intelektuální profil není v očích některých lidí úplně čistý. A moje přijímání tohoto faktu mělo několik fází. Nejdřív jsem jakékoli zmínky o Miss naprosto odmítala. Když na to někdo narazil, přijímala jsem to s nevolí. Minulost, nemluvme o tom. Pak jsem pochopila, že to je součást mé osobnosti. Jsem naředěná různými vlivy a nesmím předstírat, že to tak není, protože by to byla lež. Teď jsem ve fázi, kdy nemám potřebu se obhajovat, i když jsou lidé, kteří mi to takzvaně nikdy neodpustí. Je to trvalé stigma.
Až tak?
Ano. Je to stigma a bude. Často se setkávám s chováním, které bych nazvala alternativní přísnost. Takové to my versus oni. Například my versus modelky. Někteří lidé to berou tak, že když máte zkušenost z komerční sféry, takzvaně jste se zašpinila, zařadila mezi ty druhé. Právě ve veřejnoprávních médiích, byť si jich velmi vážím, jsou lidé, kteří to nejsou schopni překousnout. Mám pocit, že žijí v bublinách. Je to škoda, život je přece barevný. Někdy si říkám: Proč mě má někdo vnímat skrze to, co se mi stalo v osmnácti letech? Co dělali v osmnácti ti, kteří mě posuzují?
Dá se s tím něco dělat? Nebo je lepší se na to vykašlat?
Dá se to překonat tvrdou prací. Na škole jsem dostala nabídku pracovat na Primě. Šla jsem se poradit se svým profesorem Václavem Moravcem a on řekl, že pokud to myslím s veřejnoprávní televizí vážně, ať předtím do soukromé televize nechodím. Tak jsem vydržela.
O vás se říká, že jste v České televizi začínala na těch nejobyčejnějších, až nejpodřadnějších pracích. Popište, co to obnáší, když studentka Karlovy univerzity chce pracovat v zahraniční redakci.
Začínala jsem v přijímacím oddělení. To znamená, že jsem zpracovávala materiály, které někdy možná využijí ti velcí novináři. Aktualizujete třeba rok starou zprávu, zanesete ji do systému a čekáte, jestli si ji nějaká redakce vezme. Tam jsem pracovala čtyři měsíce. Pak jsem jela na poslední modelingovou štaci do Istanbulu. Vrátila jsem se a bylo volné místo na zahraniční směně
Čtyřiadvacítky. Šla jsem za Michalem Kubalem, že mám zájem. Řekl, ať to zkusím, ale že bude třeba opravdu tvrdě pracovat. Já jsem si tehdy nedovedla představit, co to znamená tvrdě pracovat.
A co to znamená? Střídání v turnusech. Jeden je v televizi od čtyř ráno do dvou odpoledne, další od dvou do jedenácti večer. Tak jsem pracovala dva a půl roku bez jakéhokoli náznaku, že bych se třeba jednou mohla objevit před kamerou.
Většina lidí jde do televize proto, že chce být vidět. Paradoxně mi pomohlo, že po Miss jsem vidět byla až moc, takže jsem po tom ani neprahla. Televizní nemoc mě nepostihla.
Televizní nemoc? Ta touha být co nejvíc vidět. Má ji spousta lidí. Ale mě to nesžíralo. Poprvé jsem začala moderovat v listopadu 2016 Horizont, pak se přidaly ranní zprávy. K tomu zprávy píšu, už se podařilo i pár výjezdů. Tak doufám, že třeba ze mě jednou opravdu bude komplexní novinářská osoba.
Takže Miss, která mohla okrašlovat večírky a cestovat po světě, seděla po nocích v televizi a dělala pomocné práce? Bylo to frustrující, hrozně. Nebudu říkat, že jsem výskala nadšením. Kolikrát jsem odcházela a říkala si: Tak já vsadila všechny karty na tuto cestu a ono to možná nevyjde. Třeba nebudu dobrá, třeba to nedokážu. Byl to křest ohněm a trval docela dlouho. Ale je to lepší než vystřelit hned nahoru. Před dvěma třemi roky jsem zkoušela natáčet piloty na moderování Studia 6 a bylo to katastrofální. Teď Studio 6 dělám a snad mi to už jde. Je to tím, že jsem spoustu věcí odkoukávala, učila se od drobků, jako je psaní zpráv, které pak čtou moderátoři. Ale hlavně pracovat s lidmi jako Michal Kubal nebo Martin Řezníček, to je ta nejlepší škola.
DOBRÉ ČASY PRO NOVINÁŘE
Setkáváte se spíš s pochopením, jak jste se rozhodla, nebo naopak? Slyšela jsem, že se kamarádky z Vysokého Mýta bavily, jak jsem se zahrabala. Že jsem Miss nevyužila a v Praze to nezvládla. Moje nejlepší kamarádka jim vysvětlovala, že je to