Falešná hra chytráka Kim Čong-una o mír
Rutina Kamila Struhy, editora MF DNES
Před pár měsíci vypouštěl Kim Čong-un gestem ruky k nebi balistické rakety, vyráběl jaderné bomby a teď se snaží prezentovat jako umírněný vůdce. To se z bojechtivého severokorejského diktátora najednou stal mírotvorce, který chce denuklearizovat Korejský poloostrov a ukončit oficiálně konflikt, který trvá od roku 1950?
Už se dohodl s Jihokorejci a ještě před setkáním s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v půlce června v Singapuru, kde by mělo být vše oficiálně podepsáno, slíbil, že uzavře jaderné středisko Pchunggje-ri, kde testoval své bomby.
Jeho slova o denuklearizaci je však třeba brát hodně s rezervou: jaderné zbraně si zatím chce ponechat, protože možné bezpečnostní garance USA se mohou z minuty na minutu stát prázdným cárem papíru. Kim moc dobře ví, co se stalo Saddámu Husajnovi, který je neměl. A že se zbaví testovacího prostoru? Podle Číňanů už se stejně při posledním testu rozpadl.
Severokorejský vůdce rozehrál největší hru svého života. Jihokorejcům toho hodně nasliboval, ale žádné jasné termíny, takže se to může táhnout donekonečna. A v posledních dnech se už zase vykrucuje.
Možná chce nakonec ještě víc, zcela jistě by ho lákalo členství v exkluzivním jaderném klubu. To se však Američanům vůbec nelíbí. Trump musí být neústupný: Buď se zbavíte jaderných zbraní, nebo nebude mír ani konec hospodářských sankcí. A to by Kim Čong-una a jeho stalinistický režim bolelo. Už teď se země potácí na hraně přežití. Pokud by se však Kimovi podařilo zbavit sankcí a zajistit nejasné termíny zničení jaderných bomb, ještě víc by to rozjasnilo jeho aureolu neomylného vůdce.
Trump to nemá jednoduché, musí ho hrozně svádět, aby Kimovi kývl na mír a odstranění jeho jaderných bomb nechal na později. Nějakou vágní diplomatickou kličkou se to dá vždy odložit. Protože by přece vyhrál „jackpot“. Určitě už se vidí, jak režíruje velkolepou reality show. On sám v roli císaře blahosklonně přináší na Korejský poloostrov mír a ukončuje nejdéle trvající konflikt od konce druhé světové války. Třeba dojde i na Nobelovku, Obama ji přece dostal za mnohem méně. Všichni Trumpa pomlouvali a on teď dosáhl toho, o čem snily generace amerických prezidentů.
A právě o to jde – snili – a vždy nakonec zjistili, že severokorejští diktátoři jen blafují a stále porušují slovo, protože si nechtějí uříznout tlející větev pod svým komunistickým režimem. Trump se teď chlubí tím, že protivníka dotlačil k jednacímu stolu politikou „vyhrožování“a sankcí. Opravdu to je to jediné, co přimělo stalinistický režim s kultem osobnosti, který se neustále pohybuje na hranici bankrotu, aby najednou sklonil hlavu? V podobné situaci už byl několikrát. Chybí suroviny, jídlo, elektřina, ekonomika ztěžka dýchá. Jistě, pamatujeme si na rok 1989 v Evropě, ale...
Pravda je, že sankce bolí a Kim Čong-un udělá vše, aby se jich zbavil. Klidně nechá Západ, aby tomu říkal historický mír. Svůj plán už před setkáním s Trumpem dvakrát ladil v Číně s nejbližším spojencem.
Jestli však dějiny komunistické Severní Koreje o něčem svědčí, tak o tom, že předkové Kim Čong-una nikdy nic nedali zadarmo a vždy jim šlo o jediné. Přežít, upevnit si vládu, zajistit přísun potravin i surovin a udržet si pověst velkých válečníků, které nesrazili ani Američané. I proto by si Donald Trump měl dát pozor, na co při sledovaném setkání kývne. Z velkého zahraničněpolitického úspěchu by se totiž mohla stát v budoucnu blamáž, která legitimizovala jeden z nejbestiálnějších režimů na světě.