Daňová svoboda už v květnu. Hurá?

Včera jsme oslavili den daňové svobody 2018. Liberální institut vypočítává tento den od roku 2000. Rozděluje rok na dvě části – část daňové nesvobody, kdy pomyslně odvádíme celý svůj plat na provoz státu, a část daňové svobody, kdy nám naopak celý plat zůstává, abychom si za něj koupili zboží a služby, které chceme.

Daňová nesvoboda skončila letos 22. května, což je 39 procent roku. Dalo by se tak říci, že bez práce sice nejsou koláče, ale z tohoto koláče nám zbude pouze 61 procent, zbytek si vezme stát a přerozdělí jej jednak na silnice, nemocnice a sociální dávky, jednak na plýtvavou byrokracii a projekty předražené a nesmyslné.

Zatímco za první republiky byl den daňové svobody zhruba v polovině února, dnes jsme rádi za to, že se teprve podruhé od roku 2000 dostal už do května, poprvé to bylo loni. Všechny roky předtím jsme měli den daňové svobody až v červnu, v jednu chvíli jsme se dokonce obávali, aby nám nespadl až do července nebo ještě dál.

Nejdříve oslavili letos den daňové svobody v Irsku, a to už 7. dubna. Ze sledovaných zemí jsou na chvostu naopak Francie a Finsko, kde „slaví“den daňové svobody až v červenci, tedy celé dva měsíce po nás. Přerozdělování, které den daňové svobody reprezentuje, je v Česku nejnižší v rámci visegrádské čtyřky a nižší také než v Německu a Rakousku. Varovným signálem pro úvahy o vstoupení do eurozóny je, že její průměrná země oslaví den daňové svobody až za měsíc.

A čemu vděčíme za to, že se přerozdělování snižuje, a tím se den daňové svobody posouvá blíže k začátku roku? Jedním důvodem je patová situace ve Sněmovně, ze které aspoň zatím neplyne nutkání jednotlivých stran financovat projekty, které jsou důležité pro voliče koaličního partnera, což zvyšuje daně a státní výdaje. Hlavním důvodem však je silný hospodářský růst u nás a v zahraničí, díky němuž toho vyrobíme více než politici stačí přerozdělit.

Doufejme, že si politici tento pozitivní vývoj vezmou za svůj a příští rok přivítáme den daňové svobody ještě dříve.