Německá města se drolí, rostou ghetta jako v Americe

Sociální rozdíly v Německu se prohlubují. Nejen napříč zemí, ale v rámci jednotlivých měst, kde přibývá vyloučených zón. Patrné je to v západoněmeckém Gelsenkirchenu, bývalém industriálním centru, které už jen vzpomíná na časy hojnosti. Většina dolů zavřela, firmy zmizely.

„Přežívám, to ano, ale není to skutečný život,“stěžuje si 71letá důchodkyně Doris Schmidtová. Pamatuje časy, kdy město bylo stejně bohaté jako Hamburk či Mnichov. Ty doby jsou pryč. „Nemám peníze ani na návštěvu kina, těch 10 eur by mi chybělo,“říká Schmidtová.

Nůžky mezi jednotlivými německými městy se rozevírají. Stále větší rozdíly v příjmech i životní úrovni jsou však patrné i v rámci jednotlivých městských čtvrtí.

„Změny probíhají tempem, jaké jsme dosud znali jen z velkých amerických aglomerací,“řekl deníku Die Welt sociolog Marcel Helbig, vedoucí výzkumu, dosud největšího a nejkomplexnějšího v zemi na toto téma.

Dlouho to bylo tak, že chudí a bohatí Němci žili v jedné ulici, na jednom patře. To už zdaleka neplatí.

Nemajetní Němci se stále víc koncentrují na jednom místě, ve zchudlých městských čtvrtích. Bohatí mají své předměstské satelity. Separují se také mladí a staří, stejně tak imigranti a usedlíci, konstatuje studie berlínského Vědeckého centra pro sociální výzkum (WZB).

Sociologové zkoumali celkem 74 německých měst v průběhu deseti let.

Pokračování ze str. 1

Podle výzkumu německých sociologů ve čtyřech pětinách měst zesílila segregace. Chudí se stěhovali do vyloučených zón, bohatí do lepších čtvrtí.

Výzkumníci Stefanie Jähnenová a Marcel Helbig pracovali s „indexem segregace“. Zkoumali, kolik lidí je v jednotlivých městských čtvrtích závislých na sociální podpoře, a určili, jak se tento výsledek odlišuje od průměru v celém městě.

Podle toho čtvrť zařadili. Znepokojivě přitom zní Němcům zjištění, že ve většině zkoumaných měst roste počet rodin, které potřebují sociální pomoc. „Tento vývoj neslibuje chudým rodinám příliš dobrou budoucnost,“říká socioložka Stefanie Jähnenová.

Kruh chudoby

Nižší životní úroveň se promítá do nižších šancí získat kvalitní vzdělání. Tím se kruh chudoby uzavírá.

Rozdíly se přitom prohlubují velmi rychle v západoněmeckých městech, jako je Kolín nad Rýnem či Saarbrücken, kde již v minulosti tento problém existoval. Naopak na východě Německa, ve zchudlých centrech uvadajícího průmyslu, jako je Rostock či Erfurt, jde o nový trend.

V bohatších městech je propast v příjmech méně patrná. Překvapivě malé sociální rozdíly jsou tedy patrné v Drážďanech či v Lipsku.

Souvisí to s tím, že Německo už není z hlediska bohatství a příjmů rozděleno zdaleka jen na bohatý západ a chudý východ, ale spíš na bohatý jih, tedy Bavorsko a Bádensko, a zchudlý sever, především Pomořansko.

Propast se hloubí také mezi starými a mladými. „Pamatuji, jak jsme pomáhali starším sousedům. Ale já se už na mladé nemůžu spolehnout,“říká Doris Schmidtová. Žije obklopena samými důchodci. Mladí jsou jinde. U lidí starších 65 let je vyloučení obzvláště výrazné. Vznikají zóny přestárlých lidí, závislých na sociálních službách.

Nerovnoměrné zůstává i rozložení imigrantů, kteří žijí ve svých oblíbených čtvrtích, jako je třeba v Berlíně Neuköln či Kreuzberg.

Propast se prohlubuje

Právě v Berlíně je patrné, jak se zóny chudoby rozšiřují. Tento týden proběhly v obou imigrantských čtvrtích tvrdé střety mezi policisty a squattery, kteří nelegálně obsadili několik budov. Podle listu Berliner Morgenpost bylo přes 50 lidí zatčeno. Násilnosti děsí přežívající starousedlíky, ti se stěhují pryč – a ghetto se tak rozrůstá o další území.

Vláda v Berlíně se snaží zchudlým městským oblastem pomáhat. Staví sociálně dostupné bydlení pro potřebné. Tím se však podle výzkumníků segregace jen prohlubuje.

„Sociální bydlení se vytváří v oblastech, kde už chudí žijí,“vysvětluje socioložka Jähnenová.

Koncentrace zchudlých rodin na jednom místě se tím jen posiluje. Příjmově či etnicky různorodé městské čtvrti tak podle ní zůstávají jen vysněným ideálem. Dostupné bydlení pro lidi bez střechy nad hlavou je však z hlediska úřadů naléhavější výzvou, kterou je třeba vyřešit, než rozmanitost. Co tedy s tím? Autoři studie doporučují podporu bydlení na místech s „lepší adresou“, jako je třeba bavorský Mnichov, kde se jen malá část výstavby věnuje sociálně potřebným. Tím by měla vzniknout komunita, různorodá z hlediska příjmů či etnicity.

To platí pro bohaté čtvrti, ale plán už nezmiňuje, jak nalákat mladé Němce do míst, jako je Gelsenkirchen, kde Doris Schmidtová žije obklopena samými důchodci jen s minimálním příjmem.