Istanbulský zázrak: věštba, teplé pivo a oslava z Titaniku
Den před zápasem v rozhovoru vyprávěl, jak za ním do Istanbulu autem míří kamarádi z rodných Vigantic.
Jak si byl s liverpoolským parťákem Vladimírem Šmicerem na uklidněnou zahrát bowling a prohrál: prý proto, že házel levou rukou, aby dal kamarádovi šanci.
Nakonec Milan Baroš, tehdy útočník Liverpoolu, zkusil předpovědět, jak by se finále Ligy mistrů proti AC Milán mohlo odvíjet.
„Těžko odhadovat. Třeba dá někdo hned zkraje gól ze standardky a hned bude zápas jiný,“zavěštil si.
To byla trefa! Jako by Baroš skutečně viděl do budoucnosti.
Teď, když Liverpool znovu čeká finále, už uteklo třináct let od chvíle, kdy vyběhl v základní sestavě do istanbulské noci. Po minutě si stoupl do zdi, nadskočil... a sledoval, jak veterán Maldini napálil do sítě centr Pirla z přímého kopu.
Rychlá trefa určila ráz zápasu, který vešel do dějin jako jeden z nejkrásnějších a nejbláznivějších v historii. Dodnes se vzpomíná na to, jak Liverpool dohnal třígólovou ztrátu, jak brankář Dudek zázračně vychytal v prodloužení dvojitou šanci Ševčenka nebo jak se v brance podivně vlnil při penaltách.
I pro Česko má zápas z 25. května 2005 speciální příchuť, protože Baroš se Šmicerem, střelcem gólu na 2:3, tehdy vyhráli Ligu mistrů jako první Češi v historii.
Opojení radostí do kamery řvali: „Číčo, máme to!“čímž přezdívkou zdravili Patrika Bergera, bývalého liverpoolského spoluhráče.
Divili se, že v kabině nenašli šampaňské a že si mohli ťuknout jen zteplalým pivem. A protože velká týmová oslava se večer nekonala, přibrali do slovanské party Chorvata Biščana a vyrazili na diskotéku.
Až s odstupem času se začaly šířit další podrobnosti o tom, co památné vítězství provázelo.
Věřili jste, že liverpoolské hráče o poločase nahecovalo, když k nim přes zdi Atatürkova stadionu dolehl zpěv fanoušků? Šmicer vás z téhle romantické představy vyvede.
„Na rovinu… My je neslyšeli,“prozradil, když se tento týden rozpovídal pro web Bezfrazi.cz. Líčil také, jak chtěl trenér Benítez o přestávce střídat obránce Traorého a poslal ho do sprchy, ale pak zjistil, že se zranil jiný bek Finnan. A Traoré se už umytý znovu oblékal do dresu.
I komická chvilka přispěla k tomu, že Liverpool šel do druhé půle za stavu 0:3 v uvolněné náladě. Dodnes zaráží, jak bleskurychle zápas dotáhl: stačilo šest minut!
Kapitán Gerrard po prvním gólu divoce mával rukama, aby rozparádil fanoušky. A za dvě minuty přišla Šmicerova trefa z dálky.
„Rozpřáhl jsem ruce jako Jack na Titaniku. Do té oslavy jsem dal všechno, cloumaly se mnou největší emoce v kariéře,“vzpomínal. „Nechtěl jsem, aby ty vteřiny štěstí vůbec skončily.“
Když Xabi Alonso dorazil vlastní nepovedenou penaltu a vyrovnal, Baroš mu radostí nasadil kravatu a stáhl ho k zemi.
Před penaltami Šmicera chytaly křeče, k puntíku sotva došel. Ale balon poslal jistě k pravé tyči a na oslavu políbil znak klubu, za který hrál naposledy. Když gólman Dudek vyrazil pokus Ševčenka, dostala i česká linka příběhu hollywoodskou tečku. A fotbalový zázrak byl na světě.