Sobotní zápisník z Malé Strany

● ODS řešila případ svého člena Reného Fraňka, který na Facebooku manželku prince Harryho označil za Cikánku .Za pozornost stojí dvě okolnosti: 1/ I když akademický Slovník spisovného jazyka českého Cikánku definuje bezpříznakově jako příslušníka jedné z národností indického původu, v hyperkorektní praxi už je to

brutální urážka, za niž se vylučuje ze strany. 2/ I když stanovy ODS hovoří o tom, že za závažné poškození dobrého jména strany smí člena vyloučit jedině jeho místní

sněm nebo výkonná rada, v tomto případě si Petr Fiala zahrál na samosoudce a rovnou vynášel verdikt. Obě tyto okolnosti jsou pro ODS příležitostí k zamyšlení, zda

toto je opravdu cesta, kudy chce jít. ● Z Hayata Okamury se stal univerzální lidovecký kandidát. Loni jako pětka strany v Praze do Sněmovny neprošel, nedávno v primárkách pro eurovolby skončil na kandidátce KDU-ČSL až desátý a nejnověji ohlásil také kandidaturu do Senátu. Připomíná to příběh Ábela a Kaina: zatímco Tomiův obětní dar volební bůh vždy přijal, Hayatův zatím vytrvale odmítá. Tak snad příběh těchto japonsko-moravských bratrů neskončí jako ten biblický. ● KDU-ČSL se už těší, jak na podzim možná obsadí post šéfa horní komory. A socialisté jí přizvukují, že pokud se opravdu stane nejsilnější stranou v Senátu, má na to zvykové právo. Jako by obě trochu zapomínaly na rok 1996, kdy Senát ovládla

ODS s 32 senátory, ovšem lidovci jako její koaliční partner jí vrazili kudlu do zad, spojili se s opoziční ČSSD, a byť měli jen 13 senátorů, do čela komory si protlačili Petra Pitharta. Tak pozor s tím zvykovým právem, u nás jsou běžnější zákony vlků.

● Doma by to Andrej Babiš asi raději neriskoval, ale na zahraniční cestu do Finska vyvezl svou ženu Moniku v kanárkovém

kostýmu tak žlutém, že by se v něm v poli řepky úplně ztratila. Babiš ale ví, co dělá – Finové jsou sice evropští rekordmani v tom, kolik bio hnusů cpou do pohonných hmot, místo naší řepky tam jde ale hlavně o biopaliva z odpadů v lesnictví.

● Pavel Bělobrádek se mezi končícími ministry ze Sobotkovy vlády stal rekordmanem v tom, kolik toho ještě najel ve služebním autě, jež mají ministři tři měsíce po odchodu k dispozici. Ujel 26 618 km, což znamená, že buď seděl denně v autě čtyři hodiny, nebo vyvezl rodinu erárním autem na hezkou zahraniční rekreaci. Bez zajímavosti není ani fakt, že část oněch kilometrů najel šéf KDU-ČSL služebním vozem VW Caddy. K čemu má proboha vicepremiér pro vědu a výzkum k dispozici služební dodávku, copak je to pekař nebo instalatér? Chápeme, že je to šikovné auto k cestám na chalupu a že z erárního krev

neteče, ale trochu to připomíná starý případ, kdy Ivan Pilip na ministerstvu školství nařídil koupit rozměrný teréňák, aby v něm mohl venčit svého velkého psa.