Slovenská politika tuší velkou změnu Kiska premiérem. Nic není nemožné

Svými plány po odchodu z funkce prezidenta budí Andrej Kiska naděje i obavy

Zdálo se, že po pěti letech v úřadě je další prezidentství na Andreje Kisku, otce pěti dětí, už příliš. Současně ale při oznámení, že nebude znovu kandidovat, řekl, že chce v politice nadále zůstat.

Jak se postupně tyto jeho úvahy rozplétají, ukazuje se, že prezidentství možná nebylo pro Kisku „příliš mnoho“, ale naopak „příliš málo“.

A že se svojí nebývalou popularitou, které se v současnosti žádný ze slovenských politiků ani neblíží, bude chtít Kiska zásadně promluvit do toho, kdo a jak bude v příštích letech reálně vládnout. Tedy, kdo bude příštím premiérem i skutečným vládcem země.

„Pro začátek nové, lepší éry... Slovensko potřebuje i změnu vládnutí,“řekl Kiska v polovině května, když oznamoval své rozhodnutí znovu už na prezidenta nekandidovat. „Budu přemýšlet, jak nejlépe využít autoritu a důvěru velké části veřejnosti, abych i po ukončení působení v úřadu prezidenta pomohl k začátku nové éry na Slovensku,“dodal.

Od té doby poskytl několik rozhovorů, ale v nich své představy příliš neupřesnil. Pro server Aktuality.sk však na otázku, zda trvají jeho slova, že nebude zakládat politickou stranu a kandidovat do parlamentu, Kiska odpověděl, že „jen hlupák nemění názory, pokud se mění okolnosti“. A poznamenal, že své další kroky po provedení přípravných rozhovorů oznámí na podzim.

To stačilo k tomu, aby se na Slovensku rozjela celá vlna reakcí a spekulací, jak by Kiskovo angažmá mohlo vypadat a jaké politické síly by mohl vzít pod svá křídla.

Expremiér Robert Fico a jeho stále vládnoucí Směr se pokouší Kisku skandalizovat neustálým poukazováním na daňové přešlapy kolem financování prezidentské kampaně, kdy si jeho firma pokusila část výdajů dát do nákladů. Ještě rušněji je v opoziční části politického spektra.

Kiska jako soupeř pro opozici

Jako na přímého soupeře v souboji o to, kdo se stane lídrem opozice a bude mít v případě porážky Směru reálnou šanci na post předsedy vlády, na Kisku zaútočil Richard Sulík, lídr Svobody a Solidarity (SaS). Sulíkovi už před dvěma roky utekla mezi prsty funkce premiéra a nyní jeho SaS ztrácí na Ficův Směr jen několik málo procent hlasů.

To by však Kiska mohl svým angažmá před parlamentními volbami, jež se uskuteční nejpozději v řádném termínu na jaře 2020, změnit a Sulíka odsunout. „Stane se jen rozbíječem pravice,“řekl minulý týden Sulík o možnosti, že by se Kiska rozhodl založit stranu. Kiskovi „doporučil“, že by mohl být jen jakýsi lídr menších liberálních uskupení. „Všichni ti takzvaní sluníčkáři, kteří si myslí, že je dobré, abychom sem pozvali migranty, budou mít koho volit,“otřel se kvůli umírněnému postoji k běžencům o prezidenta Sulík. Denník N to označil za „podpásovku“, ale současně dodal, že Kisky se „zavedené strany“bojí oprávněně.

„Pokud Kiska skutečně vážně rozběhne nový projekt s cílem dostat ho do parlamentu, způsobí tím vážné problémy mnohým zavedeným stranám,“soudí komentátor Denníku N Roman Pataj. A konstatuje, že za Kiskou půjdou především právě voliči Sulíkova SaS a dalších opozičních stran. Kiska by ale podle Denníku N mohl být volbou i pro část voličů Směru Roberta Fica a Slovenské národní strany.

Jako před dvaceti lety?

V podobné situaci, kdy bylo také třeba porazit dlouhodobě dominující stranu, jakou je dnes Směr Roberta Fica, byl v roce 1998 Mikuláš Dzurinda. Ten se stal nejdříve jen mluvčím a pak předsedou pravicových stran sjednocených pod hlavičkou Slovenské demokratické koalice (SDK). Ta pod Dzurindovým vedením dostala 26,7 procenta hlasů, což umožnilo odstavit od moci Vladimíra Mečiara. Dzurinda se stal premiérem. A Kiska by možná mohl v příštích parlamentních volbách zopakovat Dzurindovu roli.

Všichni ti takzvaní sluníčkáři, kteří si myslí, že je dobré, abychom sem pozvali migranty, budou mít (pokud Kiska zaštítí spojenectví liberálů) koho volit.