Tichý kajakář v Praze
Co změnil v životě kajakáře Ondřeje Tunky titul z Pau 2017?
Na Novém Zélandu sjížděl v zimě divokou řeku Kaitunu, v úchvatném kaňonu mimo civilizaci. „Můj největší zážitek. Jen řeka a loď,“vypráví Ondřej Tunka.
Kaituna má i patnáctimetrové vodopády, kde proud vody dokáže rozlomit pádlo na tři kusy. Ale z nich na rozdíl od Vavřince Hradilka ještě s kajakem neskákal. Snad i proto, že má titul bakaláře z oboru fyzioterapie. „Učil jsem se, že otřesy z pádu s lodí z takové výšky jsou hodně špatné na páteř a záda.“
Tunka vůbec o sobě říká: „Já jsem pravým opakem Vávry Hradilka.“Introvert vedle extroverta.
Hradilek po zisku olympijského stříbra 2012 a světového zlata 2013 uměl sám sebe dokonale prodat, lépe než jakýkoliv český vodní slalomář v minulosti. Všude ho bylo plno, získal kontrakt i s nadnárodní firmou Red Bull, natočil film.
„Vávra se umí výborně zpropagovat, každý si ho hned zamiluje,“porovnává Tunka. „Zato já neumím moc mluvit s lidma a na sociálních sítích jsem hrozně slabej. Mám sice fanouškovskou stránku na Facebooku, jenže dávám tam tak jeden příspěvek za měsíc.“
Na vodě si naopak dokáže užívat občasné samoty či návratů do minulosti. „Líbí se mi, že dřív i reprezentanti spali na závodech pod stanem v kempu. Dnes už by to nešlo, byli bychom před závodem celí rozlámaní. Ale rád si udělám jednou za čas takový výlet do přírody.“
V obytném voze na Zélandu
Vodní slalom prošel za posledních 20 let drastickou proměnou ve vysoce profesionální sport. Bez zimní přípravy v teple jižní polokoule v něm přestáváte být konkurenceschopní. „V počasí kolem nuly se v Praze pádluje špatně.“
Tunka si ještě před minulou sezonou platil zimu na Novém Zélandu částečně ze svého. „Tehdy jsem měl na sezonu od svazu kolem 70 tisíc korun,“říká.
Nyní coby světový šampion z Pau 2017 dostává více než dvojnásobek a libuje si: „Pro mě jsou to skvělé peníze. Mohl jsem si naplánovat přípravu podle svých představ.“To znamenalo měsíc na Novém Zélandu i na řece v Okere Falls, měsíc v Austrálii a deset dnů v Brazílii.
Přesto i nejlepší kajakář světa musí nadále šetřit. „Na Zélandu jsme byli s parťákem Lukášem Rohanem celý leden bez trenéra a bydleli u vody v obytném vozu. Nevyskakujeme si,“popisuje.
Titul z Pau nicméně změnil v jeho životě ještě cosi. Kromě nárůstu peněz od svazu mu přinesl nové sponzory, také díky manažerovi Davidu Lhotovi. Zatímco dříve polepil loď logy menších partnerů, které mu sehnali známí, teď získal i nadnárodní firmy jako Rio Mare.
Ovšem představa, že si coby elitní vodní slalomář vydělá také na život po kariéře, je v jeho případě mylná. „To si teda rozhodně nevydělám!“ohradí se hned. A tak už v 27 letech přemýšlí, co bude, až skončí.
Na vysoké škole předloni navázal na bakalářské studium fyzioterapie i tím magisterským, ale vycouval z něj. „Souvisí s tím hodně praxí po nemocnicích, zvládal bych třeba jen jeden trénink denně. Proto jsem si řekl, že mi bakalář stačí.“
Zvažuje, že v budoucnu absolvuje speciální odborné kurzy a skutečně se bude fyzioterapií živit. „Nebo zkusím trenéřinu v cizině.“
Momentálně však vymýšlí, jak navázat při evropském šampionátu v Praze na svůj světový titul. Ze Světových pohárů na kanálu v Troji už má druhé i třetí místo, sedí mu.
Česko je velmoc v K1 mužů, královské disciplíně vodního slalomu.
„Jířa Prskavec je určitě známější než já,“říká Tunka. „A Vít Přindiš loni vyhrál celkově svěťák. To očekávání se mezi nás tři rozprostře.“
Po sobotním finále by jeden z nich mohl opět slyšet českou hymnu. A vysloužit si prémii 75 tisíc korun.
„Jiné sporty vydělávají víc, já vím,“říká Tunka. „Jenže většina z nás nedělá vodní slalom kvůli penězům, ale proto, že nás baví a máme rádi lidi i prostředí kolem něj. Nejde všechno měřit jen penězi.“