Mišík vydává svůj Životní režim
Vladimír Mišík vydává výběr svých rockových písní nazvaný Životní režim. Vzpomíná i na návštěvu příbuzných v Americe.
Kompilaci, kterou hudebník osobně sestavil, doprovází bohatý booklet z dílny grafika Karla Halouna s texty, jenž připomíná spíš básnickou sbírku. „Je vybavený tak, aby to bylo víc než běžné ‚best of‘. Dělají to tak i Američani, protože také stárnoucí rocker potřebuje honoráře,“směje se Mišík.
Písně jste vybíral vy sám. Je to tedy podle vás vhodný vhled do Mišíka rockera třeba pro nezasvěceného posluchače?
Bavil mě výběr Královský večer, což byly stejným způsobem vybrané balady. Poslední řadová deska Ztracený podzim je už stará a nové album se teprve rýsuje, tak mě napadlo udělat další zajímavou kompilaci – album svižných písní, ten náš bigbít. Některé jsou víc rockové, některé méně, ale šlo mi hlavně o tempo. Ideální na cesty v autě.
Výběr záměrně není řazen chronologicky, ale chybějí tam úplně data vydání jednotlivých skladeb. Taky úmyslně?
Nebyl k tomu důvod. Ale potěšilo mě, že i starší písně pěkně šlapaly a dobře zněly.
Posloucháte svoje písně rád?
To rozhodně ne, ale překvapilo mě, že to nebylo žádné velké utrpení. Nejdřív jsem šel po názvech a potom jsem si písně řadil v telefonu tak, aby to hezky navazovalo. Hrál jsem si s tím dva dny, respektive spíš noci. Kostky jsou vrženy, snad to bude lidi bavit.
Naznačil jste, že se rýsuje další deska. Můžete být konkrétnější?
Natočili jsme nějaká dema. Kluci teď taky nosí písně a domlouváme se s dalším producentem. Aranže nám totiž geniálně dělal Jirka Veselý, jenže odešel do důchodu a už se na to necítí. Něco tam ale mít samozřejmě bude.
Jméno producenta tedy ještě neprozradíte?
Na to je ještě brzo. Ale vlastně podobně vznikala i moje první sólová deska. Oslovil jsem Pavla Fořta, aby nad tím měl dohled, tehdy se té pozici u nás neříkalo producent. Spouštěčem byl navíc ještě Hynek Žalčík, který měl kontakty, hlavně tedy jeho maminka pracovala v Supraphonu. Já jsem mu za to hrozně vděčný. To byl vlastně producent, i když zase fungoval jiným způsobem než třeba Quincy Jones u Michaela Jacksona.
Jitka Němcová v rámci natáčení dokumentu Nechte zpívat Mišíka objevila rodinu vašeho otce ve Spojených státech a vy jste se za nově nalezenými bratry loni v září vydal. Jaké to bylo?
Maminka mi vyprávěla, že otec, který byl americkým vojákem, zahynul ve válce v Koreji. Ale ukázalo se, že to není pravda, a pro mě je to zázrak. Prvně vyrazil do Ameriky syn Adam a loni v září jsem s dětmi Adamem, Bárou a Matějem jel na americkou svatbu – nejstarší bratr John vdával dceru a sešli se tam příbuzní z různých koutů Spojených států a Česka. Bylo to emotivní, protože jsme šli i na pláž, kde rozprášili tatínkův popel.
Uvědomují si vaši příbuzní, že jste v Česku hvězda?
Měli jsme na hotelu mejdánek, tak došlo i na kytary. Já zpíval česky, třeba S nebem to mám dobrý, tak tomu nerozuměli, ale bavilo je to. Když bratři přiletěli do Prahy, zrovna jsme hráli. John má rád country, hlavně kvůli textům vypravěčů typu Johnnyho Cashe. Byl absolutně nadšený a ještě třetí den říkal, jaký to pro něj byl zážitek. To mě potěšilo. Protože texty mají jazykové hranice, ale hudba naštěstí ne.