Zimola je Zemanův trojský kůň
Do jakéhosi povědomí širší veřejnosti se dostal týden před únorovým sjezdem ČSSD, kdy se na jednání předsednictva málem popral s Jaroslavem Foldynou. Ani to však tehdy Jaroslav Špaček nekomentoval. Šestatřicetiletý manažer prodejní sítě Home Credit pozornost médií nevyhledává. V ČSSD je však vlivným zákulisním hráčem. Člen předsednictva má velké slovo v královéhradeckém, ale i v okolních regionech. Kromě toho má řadu důležitých kontaktů a přátel v regionech po celé republice. Komunikačně a organizačně schopný Špaček byl v minulém volebním období jednou z opor expředsedy Bohuslava Sobotky. Letos spolu s Miroslavem Pochem a „jeho“Prahou výrazně napomohl do čela Janu Hamáčkovi. Pokud se v ČSSD něco děje, bývá u toho někde v zákulisí téměř jistě Jaroslav Špaček. A zpravidla na vítězné straně.
Máte pověst zákulisního hráče, který se médiím – s výjimkou jednoho rozhovoru pro Krkonošský deník před pár lety – vyhýbá. Proč jste svolil k rozhovoru?
Jsem názoru, že by politickou stranu měli reprezentovat její zvolení představitelé. Bohužel v ČSSD někteří jednotlivci tento názor nesdílejí. Za poslední týdny jsem z médií nabyl dojmu, že v ČSSD kromě jejího zvoleného vedení není nikdo jiný než Michal Hašek a Zdeněk Škromach a jejich názory. Proto bych chtěl tento dojem – který neodpovídá realitě – trochu narovnat.
Hašek i Škromach jsou výrazné persony, bývalí místopředsedové. Hašek je opět na vzestupu. Proč jim vyčítáte, že je o jejich názory zájem?
Michal Hašek nikam nekandidoval, nemá velkou podporu ve svém kraji a jako vlivný hráč se prezentuje pouze v médiích. Na Michalu Haškovi, Zdeňku Škromachovi, ale také na statutárním místopředsedovi Jiřím Zimolovi mi vadí, že se jejich vyjádření a postoje například často neslučují s dlouhodobým programem ČSSD. Kromě toho jsou to lidé minulosti ČSSD, ze které si přinesli řadu problémů. Vzpomeňme si na chvíle, kdy byl Michal Hašek v přímém přenosu usvědčen ze lži. Vzpomeňme si na senátní volby, ve kterých Zdeňka Škromacha porazila poměrně nevýrazná kandidátka. Také problémy Jiřího Zimoly při správě Jihočeského kraje jsou všeobecně známy. Po volbách jsme hledali do vedení nové tváře, které se budou za ČSSD a její voliče bít. Myslím, že v případě statutárního místopředsedy Zimoly se to moc nepovedlo. Navíc je celá tato trojice jakýmsi trojským koněm Miloše Zemana uvnitř strany.
Zemanovým trojským koněm? Jak to myslíte?
Veřejně dostupných důkazů je mnoho. Naposledy, když předsednictvo strany schválilo jména kandidátů na ministry, se Jiří Zimola nechal slyšet, že má přece prezident právo mluvit stranám do jejich výběru. Čí zájem tedy prosazuje?
Myslel jsem, že nové vedení ČSSD – nejen Jiří Zimola, ale i předseda Jan Hamáček – chce s Milošem Zemanem vylepšit vztahy. Vzhledem k počtu lidí, kteří ho volí, by to přece vaší straně mohlo pomoci, ne?
Miloš Zeman je prezident. Už z toho titulu je zapotřebí s ním mít dobré, korektní vztahy a respektovat ho. Je dobře, že se o to nové vedení pokouší. Vadí mi ale příliš úzké vazby trojice Hašek–Škromach–Zimola na něj a jejich nekritické a servilní prosazování jeho některých přání či zájmů.
Pořád nerozumím tomu, co podle vás Miloš Zeman skrze zmíněnou trojici do ČSSD tak zhoubného zasévá?
No tak v první řadě nám promlouvá do toho, jaké máme nominovat kandidáty na ministry. To mi připadá naprosto nehorázné. Ale ještě respektuji, pokud to řekne Miloš Zeman. Když ale pak kolegové Zimola, Hašek nebo Škromach prohlašují, že bychom měli uposlechnout přání pana prezidenta, tak je to přesně moment, kdy nehájí zájmy ČSSD. My jsme suverénní strana a do jmen ministrů by nám pan prezident mluvit neměl.
Bavíme se o Zemanově odporu vůči nominaci Miroslava Pocheho na ministra zahraničí, že?
Miroslav Poche je pro mě a velkou část lidí v Královéhradeckém kraji garantem proevropského směřování naší země. Je velmi důležité, aby ve vládě člověk těchto hodnot seděl. Zároveň je to pro mě osobně také určitá náplast třeba za nominaci Miroslava Tomana na post ministra zemědělství. Pan Toman je bezesporu člověk s odbornou erudicí. Ale také člověk, který je – opět bezesporu – mužem Miloše Zemana, nikoli nominantem ČSSD. Umím si představit, že právě Miroslav Poche je osobou, kvůli které mohou někteří straníci zvažovat v referendu podporu vládě s Andrejem Babišem. Pokud by tam nebyl, tak kromě výjimky Jana Hamáčka v zásadě nevidím důvod, proč vládu v referendu podporovat.
Nominaci Miroslava Tomana jste zmínil jako „úlitbu“Zemanovi. Znamená to, že kdyby prezident Pocheho odmítl, pokusíte se v předsednictvu prosadit Tomanovo stažení z pozice kandidáta na ministra?
Znovu opakuji, že nezpochybňuji odborné kvality pana Tomana. Nicméně jeho minulost je těsně spjatá s Milošem Zemanem a nikoli s ČSSD, není ani jejím členem. Takže pokud by skutečně mělo dojít k rozkolu, muselo by dojít k výraznějšímu přeskládání jmen. A pan Toman by byl určitě prvním z těch, kdo by byl ohrožen. Protože nebude-li tam pan Poche, nemůže tam být ani pan Toman. Tím by totiž byla narušena vyváženost jednotlivých proudů v ČSSD.
Když se o Zimolovi a spol. vyjadřujete jako o Zemanových trojských koních, asi to straně nepomůže. Minimálně stejně, jako když oni shazují nominace na ministra schválené vlastním předsednictvem. Neměli byste si to vyříkávat spíš uvnitř a navenek táhnout za jeden provaz?
Myslím, že sdělit veřejnosti, že některá vyjádření hraničící až s potupným lokajstvím vůči Hradu jsou v ČSSD spíše minoritním hlasem, nemůže být na škodu. Můžete táhnout za jeden provaz, pokud vás spojuje stejný program a hodnoty. Nemůžete za něj táhnout, pokud někteří kolegové, kteří s vámi u toho lana stojí, nenápadně táhnou opačným směrem.
Může vaše strana vůbec normálně fungovat, když tam máte takové osobní animozity?
Určitě může. Dokonce velmi dobře. Názorová rozkročenost ČSSD je paradoxně její velkou výhodou. Vadit to může pouze ve chvíli, kdy v tom hraje úlohu někdo, kdo hájí jiné zájmy než zájmy ČSSD. Kdyby měl Jiří Zimola jiný názor třeba na progresivní zdanění a jeho výši, je to věc, která je k řešení. Ale pokud říká: Poslouchejme slepě Miloše Zemana, škrtejme lidi, kteří se mu nelíbí, tak je to zhouba. S tím se ČSSD musí vyrovnat.
V uplynulých letech jste patřil k největším zastáncům Bohuslava Sobotky a jeho politiky. Ti, které považujete za trojské koně, to viděli opačně. Nedal jim trochu za pravdu váš katastrofální sedmiprocentní volební výsledek a Sobotkův neslavný konec?
Rozhodně jim nedal za pravdu, protože oni jsou součástí toho výsledku. Nelze všechno hodit na Bohuslava Sobotku. On rezignoval a vzali to jiní lidé – Luboš Zaorálek a Milan Chovanec. Výsledek se ještě snížil, Bohuslav Sobotka vedení ČSSD opouštěl ve chvíli, kdy jsme měli 14 procent preferenčních hlasů. Ukázalo se tedy, že problémem ČSSD nebyl Bohuslav Sobotka. Problémem byly celoevropské potíže liberálních a sociálnědemokratických stran, protože došlo ke splnění programu, který se musí doplnit o nová témata. Zadruhé ČSSD marketingově zaspala. Marketing se dnes dělá na jeden produkt, a to dlouhé měsíce, roky. My jsme měli mnoho představitelů i témat a lidé si to neuměli spojit. Poslední chybou – asi nejvýznamnější – bylo, že jsme se nedokázali smířit s tím, že aktuální doba liberálním a sociálnědemokratickým stranám neumožňuje cílit na 25 procent. Měli jsme krátkodobě cílit na nějakých 15 procent. Toho jsme mohli docílit, kdybychom půl roku před volbami neměnili lídry, témata a další věci.
ČSSD je uprostřed referenda o vstupu do vlády s ANO. Předpokládám, že coby zastánce Sobotkovy politiky byste měl být proti. Na druhé straně podporujete Hamáčka a Pocheho, takže zase pro. Jak budete hlasovat?
Jsem velmi rád, že ČSSD sáhla k vnitrostranickému referendu. Jak budu hlasovat, nesdělím. Myslím, že je to zodpovědností každého člena ČSSD a já je nechci ovlivňovat. Mohu jen pojmenovat příležitosti a rizika obou variant. Jít do vlády nám dává obrovskou příležitost být vidět, ukázat nové tváře, akcentovat nová témata. Velkým rizikem je, že stejně jako v minulé vládě bude Andrej Babiš prodávat naše úspěchy a dávat nám za vinu neúspěchy. Navíc jsme před volbami několikrát řekli, že s trestně stíhanou osobou do vlády nepůjdeme.
A varianta mimo vládu?
Byla by to příležitost se programově i personálně zkonsolidovat a připravit se na budoucí výzvy. Obrovským rizikem je, že za dva roky sice budeme jednotnou a konsolidovanou stranou s moderním programem a velmi šikovnými představiteli, ale nikdo nás už nebude poslouchat. Protože náš hlas zanikne. Dalším, že kdybychom v referendu řekli ne, potřeboval by Andrej Babiš na někoho svalit vinu za neschopnost sestavit vládu. Vzhledem k tomu, že jsme s ním dva měsíce vyjednávali, stoprocentně by to svalil na nás. To by nás také poškodilo. Vládní varianta má možná víc příležitostí, ale také víc rizik. Opravdu nechci nikomu radit. Ale budu apelovat, že ať už referendum dopadne jakkoli, měli bychom se jako jeden muž seřadit a výsledek všichni respektovat.
Týden před únorovým sjezdem jste se na předsednictvu ČSSD málem poprali s Jaroslavem Foldynou. Už jste si to vyřešili, dali si do zubů, nebo dokonce „jazyk“, jak říká Foldyna?
Měli jsme cílit na nějakých 15 procent. Toho jsme mohli docílit, kdybychom půl roku před volbami neměnili lídry.
Nepoprali jsme se, tak na východ jsme se zatím neposunuli. Prostě si dva členové předsednictva vyměňovali hlasitě názory, nechtěli rušit jednání, a šli si to tedy vyříkat za dveře. Historka, že jsme se div nepoprali, je v zásadě věcí komentářů Jardy Foldyny, díky kterým se to stalo mediálně zajímavé. Nic takového neproběhlo, takže nebyl důvod narovnávat vztahy. Jardy Foldyny si za mnohé jeho postoje vážím. Za některá jeho vyjádření ho ale občas nemám rád. Určitě s ním však nemám žádný osobní problém.