Postrach USA: prázdniny
Kam s nimi? Američtí rodiče řeší, co s dětmi. Pedagogové si zase musí najít náhradní práci
řicházejí prázdniny. Bezva! Školáci jsou štěstím bez sebe.
Pro většinu rodičů a učitelů je však toto období noční můrou.
Pro Ameriku to platí dvojnásob. Americké prázdniny trvají tři měsíce. Některé školy končí s pravidelnou výukou na konci května, další první týden v červnu. Zpátky do školních lavic se žáci vracejí na konci srpna, nebo první týden v září. Rodičům, kteří mají pravidelné zaměstnání, tak nastává starost, jak s dětmi v době jejich volna naložit. Dovolené je totiž málo.
Ani američtí učitelé si neoddychnou. Naopak. Většina škol jim nedává o prázdninách mzdu, jako je tomu v Česku, takže jsou nuceni si hledat náhradní práci.
Léto za 18 miliard dolarů
Celodenní kemp stojí na jeden týden pro všechny 1 200 dolarů,“stěžuje si Nicole Kastelicová. Letos přihlásila například pětiletou dceru na týdenní dětský muzikál Annie, oba dva synové pak mají rádi sportovní kempy s tenisem nebo plaváním. K tomu všemu si musí rodina navíc najmout někoho, kdo děti na kemp odveze a přiveze.
Celodenní soustředění trvají většinou od devíti ráno do čtyř odpoledne, a to jsou rodiče už anebo ještě v zaměstnání.
Samozřejmě, existují i levnější kempy, ale tam je ve skupinách často i padesát dětí, činnost pro ně bývá nezajímavá, a tak tuto možnost využívají jen rodiny, které na nic lepšího jednoduše nemají.
Vedle letních kempů, pak rodiče platí také doučování, nechtějí, aby za tři měsíce děti všechno zapomněly. „Chodí k nám učitel matematiky, jednou týdně s dětmi probere nějaké příklady, nechci, aby vše zapomněly,“dodává Nicole Kastelicová. Jeden týden kempů a doučování tak spolyká týdenní plat otce, který je ředitelem pobočky banky zvané Bank of America v severokarolínském městě Charlotte.
Střelba pro dvanáctileté
Různorodost, nápad, tradice i současný trend a nálada ve společnosti, to je to, co u výběru letních aktivit pro starší i mladší děti platí.
Vybrat se dá ze všech odvětví, mnohé organizace nebo školy připravují letní kempy celý rok. Konkurence je obrovská a boj o zákazníka, většinou dítě ve věku pět až šestnáct let, neúprosný.
Například ve městě Mooresville v Severní Karolíně si na své přišla firma Point Black Range, která vlastní střelnice a prodává zbraně nejrůznějších druhů, od obyčejné pistole po samopaly. Letos nabízí soustředění pro děti od dvanácti do osmnácti let.
„Kemp trvá týden od deseti do dvou odpoledne, děti se naučí jak bezpečně zacházet se zbraněmi, součástí je i výuka sebeobrany,“říká manažer střelnice Jeff Tutino. Pochází ze západního pobřeží USA z oblasti kolem města Seattle. Učil se střílet už ve dvanácti letech, po otci se stal vášnivým lovcem a neskrývá zálibu pro sportovní střelbu.
Jeff Tutino mi s radostí říká, že už má všechny skupiny plně obsazené. Zájem je prý letos větší než kdykoliv předtím. Cena také není nijak přehnaná, jen 200 dolarů na týden.
„Byla jsem jednou z matek, které mají doslova hrůzu ze zbraní a nedovolila jsem svým dětem používat ani vodní pistoli. Později jsem pochopila, že by se naopak měly naučit, jak se zbraněmi zacházet, protože svět sám kolem nás už není bezpečný,“řekla Michel Clevelandová, která měla děti v podobném kempu loni a letos je znovu přihlásila.
I sám manažer střelnice Jeff Tutino potvrzuje, že na střelecký kemp přihlašují děti rodiny, které se zbraněmi nikdy neměly nic společného. Takže se s nimi učí zacházet jak děti, tak i rodiče. Není pochyb o tom, že se jedná o smutnou reakci na útoky ozbrojených šílenců.
Mnohé nasvědčuje tomu, že střelecké kempy nebudou mít nouzi o zákazníky ani do budoucna. Televize CNN na konci května potvrdila děsivou skutečnost: Letos zatím došlo ke třiadvaceti ozbrojeným útokům na amerických školách a univerzitách, při nichž byl někdo postřelen nebo zabit. To znamená jeden útok týdně.
Zatímco aktivisté za omezení prodeje střelných zbraní stále bojují, ostatní berou svoji bezpečnost do vlastních rukou. A začít se musí od dětství. Ne každý to ale schvaluje.
„To už jsme na tom hodně špatně, když učíme děti střílet, já bych je do takových kempů ani soustředění nikdy nepustila,“kroutí hlavou čtyřicetiletá matka tří dětí Wendy Fallsová a dodává, že se jedná o extrém.
Co budu tři měsíce dělat?
„Stres přijde na konci školního roku, ne kvůli známkám a zkouškám, ale kvůli tomu, co vlastně ty tři měsíce budu dělat,“říká učitel matematiky Steven Jones. Na organizování soustředění nebo kempů nemá prý buňky. Soukromě má přes prázdniny pár žáků, ale jinak si musí na dobu volna našetřit v průběhu školního roku. Má navíc rodinu a dvě děti.
„Manželka pracuje, kdybych si sám našel nějakou sezonní práci, museli bychom platit soustředění, a tak jsem raději s dětmi doma, vyplatí se to. Podobně to dělají ostatní, někteří se angažují v placených prázdninových aktivitách. Jiní učitelé se dokonce pokouší dostat příspěvek v nezaměstnanosti, vesměs ale neúspěšně,“dodává Steven Jones.
Některé školy jsou ke svým učitelům přece jen vstřícnější. Nabízejí celoroční plat, který lze rozložit do všech dvanácti měsíců. Toho však využívá málokdo. Platy jsou obecně nízké a dost podstatně se liší stát od státu.
Volné léto si tak mohou dopřát prakticky jen učitelé na Aljašce. Vydělávají si tam ze všech amerických států nejvíce. Za devět měsíců práce dostanou 78 000 dolarů. Téměř o polovinu menší plat ale dostávají učitelé v Severní Karolíně, tam si vydělají jen 43 000 dolarů. Je to naopak stát s nejnižšími učitelskými platy.
Není divu, že právě tam probíhaly na konci školního roku protesty, školy dokonce byly jeden den zavřené, desítky tisíc učitelů se sjely na demonstrace do hlavního města Raleigh. Učitelé paradoxně protestují také kvůli snížení daní, které nastartoval prezident Trump, protože to ve svém důsledku znamená stop stav pro zvyšování jejich platů a také konec navyšování plateb na provoz samotných škol.
V téměř každém státě, ale i okrese, je to jiné. Mnohde však školy doslova bojují s rozpočtem. Někde mohou chybět housle do školního orchestru, s čímž se jisté vyrovnat dá, jinde však nejsou peníze ani na základní pomůcky. A tak se ruší hodiny výtvarné výchovy, není tělocvik ani hudební třída, škola se soustředí je na nezbytný základ a o „nadstavbu“se musejí rodiče postarat sami. Stejně tak jako se mají na bedrech letní aktivity svých dětí.
Květiny se učitelům nenosí
Kdysi jsem se v Československu těšila na konec školního roku – jako žákyně, studentka, ale i později jako učitelka. Děti si oblékly nějaké hezké šaty, ale hlavně přinesly svým učitelkám květiny. Byla to tradice a oslava, na kterou nelze zapomenout. Prožívala jsem to jako vzácný okamžik a pak měla celé dva měsíce školního volna. Placeného.
Tady ve Spojených státech se na konci školního roku děti běžně učitelům květiny nenosí. Dnes mi přijde taková vzpomínka po dvaceti letech v USA jako science fiction. Stejně tak to vnímají i moji američtí kolegové, když jim to vyprávím. Tady se konec školního roku prostě neoslavuje.