Pařížské taháky fungují dál. I u šťastné Strýcové
Ve městě, kde bylo od tolika slavných spisovatelů popsáno tolik stran papíru, jako by se pařížský literární duch šířil také mezi tenistky. Přesněji: mezi ty české. A ještě přesněji: mezi ty, které vede trenér David Kotyza.
A Barbora Strýcová se vrátila do školních let. „Tam jsem si na ruku psala taháky a úkoly, které musím udělat,“baví se. Na Roland Garros zjišťuje vychytávky: „Propiskou se to rozmaže, to je blbý. Tak jsem vykoumala, že fixou to vydrží déle. Ale zase jste si toho všimli!“
I tahle Kotyzova specialita jí posunula k životnímu výsledku na Roland Garros, ve 4. kole tu ještě nebyla. Jaká to podoba s loňskem, kdy kameramani zachytili úhledně popsané papíry v rukou Karolíny Plíškové. Tehdy ji vedl stejný kouč a po dlouho až nepřátelském vztahu Plíškové k antuce najednou dokráčela do semifinále.
„David píše hezky. Abych to přečetla, musí se snažit,“líčila tehdy rozverně.
Jiný rok, jiná hráčka. A zase to funguje. „Potřebovala jsem si připomenout nějaké věty, tak jsem si rozložila á čtyřku,“smála se Strýcová; kromě „taháku“na hřbetu ruky předvedla i tuhle klasičtější čtenářskou disciplínu.
Může to celé vypadat jako drobný detail, ale ty nejlepší mozaiky se přece skládají i z titěrností.
„Na hlavě pracuju. Věci mám napsané na papíře, tak jsem si řekla: Proč to mít v báglu, když to můžu mít na ruce,“popisuje Strýcová. „Je to impulz. Asi nevyhrává zápasy, ale je to změna. Tak si to zkouším připomínat častěji.“
Už v mači proti krajance Siniakové šlo o dost. A v nedělním osmifinále s Kazaškou Putincevovou důležitost ještě poroste.
„Nervy pracují. Jde o to, aby měla v hlavě nějakou strukturu, když se potřebuje uklidnit. Emoce má výrazné,“vysvětluje Kotyza. „Mohlo jí to pomoci. S Katkou obě vědí, co od sebe můžou čekat. Obě vědí, že tam je šance. Což je může znervóznět ještě víc než fakt, že hrají třetí kolo grandslamu.“
Byť se u dam o věku psát nesluší, u Strýcové udělejme výjimku. Je jí 32 let, hlavní soutěž v Paříži absolvuje podvanácté. A hle: životní jízda. „Bára je mazák už jen tím, jak dlouho hraje. Dařilo se jí v Austrálii a ve Wimbledonu, tady pro ni statistika nebyla moc příznivá. Jsem za ni rád,“řekl Kotyza.
Místo brzkých odjezdů už si Strýcová vytipovává oblíbené restaurace a kavárny. Bydlí kousek od areálu, ve vyzkoušeném hotelu v příjemných kulisách 16. pařížského obvodu; na kurty může pěšky. „Ale ještě se mi to nepovedlo. To David chodí každý den. Asi trochu potřebuje vychodit nervozitu,“mrkne.
Kdyby náhodou popadla ji samotnou, stačí se podívat na ruku.