S motorovou pilou na pohřbu deblkanoí
Zápisník Tomáš Macek sportovní reportér MF DNES
Francouzští deblkanoisté Gauthier Klauss a Matthieu Peche uchopí za cílem motorovou pilu a rozřežou s ní svoji loď.
Nikoliv ze vzteku, že jsou čtvrtí. Činí tak proto, že se právě nacházíme na pohřbu. Nad kategorií C2 muži se zavřela voda. Praha viděla její poslední vrcholný závod. Vymazání deblkanoistů z programu velkých soutěží bude následovat.
Jiří Rohan, který v cé dvojce kdysi válel, mi u trati říká: „Když ty debly jedou po vodě, tak dobře se na ně divákům kouká. Pořád mě mrzí, že musí končit. Ale největší smutek jsem si prožil už před třemi lety, kdy se rozhodlo o jejich vyřazení z olympiád. Tehdy jsem varoval: Tohle je začátek konce této kategorie.“
Tušil správně. Olympijský exodus odstartoval volný pád cé dvojek do nicoty. Mezinárodní olympijský výbor je „vyhodil“z her kvůli genderové vyváženosti a nahradil je od roku 2020 kategorií C1 ženy. Většina národních federací poté přestala deblkanoisty finančně podporovat, čímž jim podřízla krk. Loni Mezinárodní kanoistická federace ICF sdělila: Deblů ubývá, ztrácejí požadovanou úroveň, tak je vyškrtneme ze všech soutěží.
„Je to smutné a špatné,“povídá exmistr světa Marek Jiras.
Vzpomínáte? Byla to parádní česká disciplína. Jiří Rohan, nyní šéf mistrovství Evropy, v ní s parťákem Miroslavem Šimkem, nyní vlekařem, vyválčili dvě olympijské medaile. Další přidaly posádky Jiras–Máder a Volf–Štěpánek. A ještě v Riu 2016 sahali až do 22. brány po zlatu Kašpar a Šindler, než zvrhli loď a s ní i veškeré naděje.
Teď právě oni dva stojí v Praze na stupni nejvyšším a poslouchají hymnu. „Končíme na vrcholu,“říkají. Poslední šampioni cé dvojek.
Kdosi nadhodí, že Francouzi měli svojí motorovou pilou spíše rozřezávat lodě singlkanoistkám, které deblkanoisty ze scény vytlačily.
Jenže vodní slalomáři nemají v povaze být závistiví a nepřející. Verdikt dávno padl. „Umírání té naší kategorie bylo strašně dlouhé,“vypráví Jonáš Kašpar. „Měli jsme čas, abychom si spoustu věcí vnitřně vyřešili. Teď začneme oba normální život, budeme tátové a budeme přebalovat děti.“Ale stejně si nemůže pomoci. Slzy se mu bezděky derou do očí.