Poslední Čech se Stanley Cupem
Jako poslední Čech získal Stanley Cup. Michal Rozsíval přivyká životu penzisty
odobně jako na ledě na sebe nestrhává pozornost. „Nejsem člověk, který by se někam tlačil,“přikývne i on sám. Před třemi lety ale Michal Rozsíval v rodné Vlašimi udělal výjimku.
Fandové vyvolávali jeho jméno a on je ještě ponoukal. Obránce Chicaga se mazlil se Stanley Cupem, s nímž se chtěly zvěčnit tisíce dychtivců. „A pak si do něj možná načepuju pivo,“plánoval Rozsíval, než potemnělou oblohu rozzářil ohňostroj.
Bylo to naposledy, kdy Česko zažilo podobnou slávu s nejcennější hokejovou trofejí světa. „Víte, že jsem nad tím nepřemýšlel,“prohodí matador. „Ale možná bych měl. Myslím, že moje kariéra je u konce.“Myslí, nebo ví? „A co myslíte vy?“opáčí Rozsíval. „Rok a půl jsem nehrál. Myslíte, že bych se do toho ve čtyřiceti dostal? Když koukáte na NHL, v jakém se hraje tempu? Nevidím to moc dobře,“poví smířlivě.
Je to nenápadný odchod nenápadného borce, jehož kariéru mu mohou čeští současníci jen závidět.
Před osmi lety se stal mistrem světa, v NHL (včetně play off) odsloužil spolehlivý bek 1 069 zápasů, dvakrát dobyl vysněný Stanley Cup. „Jsou kluci, kteří tam hráli přes dvacet let a nikdy ho nevyhráli,“uvědomuje si někdejší zadák Pittsburghu nebo New York Rangers. „Ukončit kariéru zraněním si nikdo nepřeje, ale neměl jsem na výběr.“
Poslední mač odehrál Rozsíval loni v dubnu, ukončil mu ho zákrok dallaského Ritchieho. Následky otřesu mozku se mu ozývaly i po několika měsících při vstupních testech před startem přípravy.
Když chtěl máknout, zvýšit zátěž, hlava bolela. Blackhawks zařadili veterána na list dlouhodobě zraněných hráčů, na němž je dodnes. „Tahle zranění jsou nepříjemná. Někdy jsem se cítil líp, někdy hůř, přitom jsem nic nedělal,“přibližuje. „Doktoři mi sami doporučili, abych ve svém věku už ani nepokračoval.“
Jak a kdy oznámit oficiální konec, o tom se musí Rozsíval poradit se svým zaměstnavatelem v Chicagu. Poslední měsíce se už chystal na roli hokejového penzisty. „Na zimák jsem chodil jen občas na kontrolu nebo pozdravit kluky do kabiny. Jinak bylo na čase být dobrý manžel a táta, který doma předtím kvůli hokeji chyběl,“vykládá Rozsíval. Patnáctiletý syn Daniel i o tři roky mladší Dominick se potatili. Tedy až na to, že z nich nevyrůstají obránci. „Chtějí dávat góly, takže hrají v útoku,“usměje se otec. „Podědili ale lásku ke sportu. Jezdím s nimi po trénincích a turnajích. U mladšího se v jeho oddíle trochu angažuju jako trenér.“
I kvůli dětem, jejich škole, koníčkům a přátelům rodinná rada rozhodla – zůstaneme v Chicagu. Doma Rozsívalovi sledují NHL, v níž ještě loni hrál jejich táta. „Hokej se změnil. Hráči mají puk pod kontrolou ve větší rychlosti, než když jsem v NHL začínal. Tehdy se sázelo na zkušenosti, ty jsou dnes až druhořadé,“pozoruje Rozsíval.
Pokud by zasáhl do aktuálního ročníku, byl by třetím nejstarším bekem v soutěži. „Možná bych zápas pozičně zvládl, ale další čtyři bych se z toho dostával. A odehrát jich 82? V tomhle věku je to skoro nemožné,“tuší poslední český držitel Stanley Cupu. O tenhle primát brzy přijde. Z finále mezi Las Vegas (Nosek) a Washingtonem (Kempný, Vrána) vzejde nový český vítěz. Po včerejší výhře 3:1 se ujali vedení 2:1 v sérii Capitals, kterým přeje i Rozsíval. Kvůli Ovečkinovi a nedávnému parťákovi Kempnému. „Michal v Chicagu moc šancí nedostával, ale zůstával pozitivní. Vytrpěl si to a teď dokazuje, že může hrát NHL.“A nejen to. Jeho jméno může být vyryto na masivním podstavci. Stejně jako to Rozsívalovo.