Tobogan rostoucích mezd: zatím dobrý!

Hezky se to každé čtvrtletí poslouchá. Mzdy zaměstnanců dál raketově rostou, ohlásil i včera Český statistický úřad. Od ledna do března stoupla průměrná mzda v zemi meziročně skoro o devět procent. To znamená, že jde o nejrychlejší nárůst za posledních patnáct let. A také, že se potvrdilo prolomení třicetitisícové hranice průměrné mzdy. Zaznamenáno bylo už v posledním čtvrtletí roku 2017, ale to je výjimečný čas různých zaměstnavatelských bonusů. I poté, v hladovějším čtvrtroce, ale průměrná mzda dosáhla 30 265 korun.

Takže jsme definitivně v třicetitisícové éře. Do desetitisícové jsme vstoupili roku 1996, do dvacetitisícové v roce 2006. Pak se to krizí a recesí trochu zadrhlo, ale teď už se nejméně dva roky řítíme po toboganu razantního růstu mezd. A jak říká ve starém vtipu padající z mrakodrapu někde kolem 30. patra: „Zatím dobrý!“

Nám žádný náraz bezprostředně nehrozí, naopak let by měl pokračovat. Stejný, zhruba osmiprocentní nárůst se očekává po celý rok, napřesrok by měl přes 30 tisíc přelézt i mzdový medián, tedy že by tato suma nebyla jen virtuálním průměrem mezi kopáčem a topmanažerem, ale dosáhl by na ni skutečně každý průměrný zaměstnanec.

Ale i když odbory ženou růst mezd do ještě vyšších obrátek, důvody k opatrnosti tu jsou nejméně dva a nelze je přehlížet.

Zaprvé: platy táhne nahoru hlavně dobrý výkon ekonomiky a zejména pak nedostatek pracovních sil, fakticky nulová nezaměstnanost. Nikoli tedy vyšší produktivita práce, která by měla být hlavním stimulátorem mzdového nárůstu. Produktivitu u nás naopak zakonzervovaly několikaleté intervence ČNB, které dovolily výrobcům sázet víc na cenu než na kvalitu produktů.

A zadruhé: velký nárůst mezd je odrazem zvyšování platů státních zaměstnanců, zejména ve školství a ve veřejné správě. Nejvyšší nárůsty mezd proto nevykazují klasické tržní sektory, ale oblasti, kde dominantně rozhoduje stát.

Rychlý růst mezd dnes větší problém nepředstavuje. Zaměstnavatelé to unesou, a kdyby už náhodou jeli na doraz, mohou i zdražit, což zase unese spotřebitel. Dlouhodobě ale nelze držet růst mezd vysoko nad růstem produktivity práce. Jak moc jsme se od tohoto zdravého kurzu utrhli, se ukáže, až ekonomika přejde z konjunktury do stagnace nebo krize. Pak teprve to bude bolet.