Zpropadené tyčinky. Mohou být z papíru

Kdo chce Evropskou unii bít, hůl si vždycky najde. I kdyby to měla být jen malá tyčinka. Ekonom Aleš Michl se v komentáři pro MF DNES 30. května ironicky opřel do Unie kvůli navrhovaným omezením jednorázových plastových výrobků a ilustroval to na vatových tyčinkách.

Přitom ty zpropadené tyčinky jsou jen zástupný problém. Selský rozum říká, že současné používání jednorázových plastů narostlo do absurdních rozměrů. Nesmyslné zboží či obaly se stávají odpadem téměř ještě na výrobní lince. Na břehu oceánu sice nežijeme, ale končí v nich naše řeky. A naše odpadky se také vozí k „recyklaci“do zámoří. Dříve zejména do Číny, než usoudila, že už nechce sloužit jako globální skládka. České skládky se nám snad líbí? Nové plasty vyrábíme z dovážené ropy, jejíž těžba ničí třeba sibiřské pralesy... i oceány. A spalovny? Znečišťují ovzduší, produkují skleníkové emise, které... už se opakuji, ale například okyselují oceány a ničí v nich život.

Faktem zůstává, že v Unii rozhodují členské státy. Mytický Brusel pouze navrhuje. Výsledkem našeho členství v EU je lepší životní prostředí a lépe chráněná příroda. Evropská komise nyní nenavrhuje zakázat vatové tyčinky ani mít čisté uši, ale výrobu zboží ze zbytečných nerecyklovatelných plastů. Sám pan Michl v historickém exkurzu až k vynálezu vatové tyčinky zmiňuje, že dříve se vyráběla ze dřeva či z papíru. Tak se k tomu prostě vrátíme. Podobně jako už nyní některé firmy nahrazují papírovými jiné „zakazované“výrobky – brčka na nápoje. Jistě nejsme tak líní, abychom nedovedli přehodit výhybku ze slepé koleje!