Když řeky kradou déšť a sucho je mor

Daniela Málka, ředitele redakce MF DNES

Ovíkendu se ochladí, v sobotu i v neděli pěkně zaprší. Toto hlásala meteorologická předpověď ještě v pondělí večer. Včera bylo vše jinak. Němci hlásili na víkend pro naši oblast třicítky, Norové sice ještě slibovali déšť, ale i tahle prognóza se brzy změní. Pokolikáté už je to letos stejné?

Žijeme v zakletém místě. Ačkoli široko daleko nejsou hory, leží naše ves ve srážkovém stínu. Letos je to obzvlášť znát. Minulý týden se na Prahu od jihozápadu valila macatá bouře s krupobitím, druhá se přibližovala k metropoli od jihovýchodu. Hypnotizoval jsem obrazovku s údaji z meteorologického radaru a s úlevou pozoroval, jak bouřková mračna směřují nad naši vesničku. Radarová skvrna se blížila nad náš dům, naše záhony, náš do žluta vyprahlý trávník. Ulevilo se mi. Po mnoha týdnech nebudu muset tahat konve s vodou. Konečně zaprší!

Za hodinu jsem přijel domů, vůz mi cestou důkladně opláchla průtrž mračen. Zbývala poslední vesnice, pořád svižně lilo, tu a tam do kapoty bouchla kroupa jako fazole. Náhle jako když utne. Nebe nad horizontem se vyjasnilo do blankytu. K domovu jsem přijížděl suchou silničkou. Všude kolem lilo, jen u nás ani kapka. Už zase. Podíval jsem se na historii radarových dat za poslední hodinu. Bouře, které slibovaly zahradnický déšť, se skutečně spojily. S výjimkou jedné oblasti vřetenovitého tvaru. A přesně ve středu tohoto suchého vřetene se nachází naše ves.

U nás prostě neprší. Asi je to tím, že nám déšť kradou řeky. Bouře se stočí buď k Labi, nebo na druhou stranu k Vltavě. Za tři měsíce u nás zapršelo asi jen dvakrát. Žádný slejvák. Ani se pořádně nenaplnily sudy u chléva. Život našich záhonů a mladých stromů závisí na vodě ze studny. Zalévám tak často, že se bojím do studny podívat.

Loni nebylo na stromech ovoce víc než na koláč. Tedy spíš koláček. Letos jsou švestky obsypané, jabloně jakbysmet. Na staré čačanské lepotici na zadní zahradě je tolik plodů, že už teď budu muset podepřít větve, aby je tíha nepolámala. A co teprve až se švestky nalijí a začnou modrat. To bude nějaká váha! Jenomže se začínám bát, aby se měly čím nalít. Nemůžu přece každý den zalévat stromy, to bych byl brzy na suchu. Zároveň vím, že není normální, aby švestkám začaly zkraje června žloutnout listy. Zatím jen tu a tam, ale varovné to je, to tedy ano.

Meteorologové zveřejnili statistiku přeháněk z minulého týdne. V úterý a v pátek zasáhly bouřky s deštěm více než polovinu českého území. Na 19 stanicích však za celý týden nespadla ani kapka, stejně jako u nás doma. Ono vůbec počasí v Evropě je letos prapodivné. Tak třeba včera v poledne bylo v Praze 25 stupňů, stejně jako ve Splitu. Ovšem v Madridu, kde by člověk čekal vedro, bylo pouhých 15 stupňů, o pět méně než v Norsku.

Stále si říkám, že se to musí zlomit, že brzy zaprší a všechno se zazelená. Není možné, aby se nám déšť neustále vyhýbal. Přece není naše vesnice prokletá.

Ještě pár týdnů bez deště a vrátíme se do času, který ve své kronice stručně popsal farář Pubal ze sousední vsi: „Roku 1665 se ukázala kometa a uhodilo sucho tak veliké, že studnice, potoky a řeky vyschly.“Ale v tom 17. století to v našem kraji dopadlo ještě celkem dobře. Farářem Pubalem zmíněná kometa se totiž objevila před úderem velké morové rány, která v letech 1665 až 1666 vyhubila čtvrtinu Londýna.

Sucho je bezesporu snesitelnější pohroma než mor. Konstatování však úrodu nezachrání. Být věřící, dám se na modlení. Takhle mi nezbývá než popadnout konve a zalévat... a zalévat... a zalévat.