Lásku za časů fašismu prožije Madona z hor

Autentický příběh z drsného života italského venkova v letech, kdy jedna světová válka střídá druhou a lidé se snaží přežít za jakoukoli cenu, třeba z masa ještěrek. Tak se dá shrnout epický román Elise Valmorbidy Madona z hor, osobní, ale střízlivá výpověď o ženství, loajalitě a snaze přečkat státní i rodinný diktát nesvobody. Kniha tematicky i atmosférou připomíná Horalku Alberta Moravii.

Spisovatelka italsko-australského původu na vyprávění svých příbuzných vystavěla realistický portrét hrdinky Marie. Příběh začíná rozechvělým očekáváním, zda jí otec přivede ženicha – jen ne moc zmrzačeného válečného invalidu. Náznak venkovské romantiky ve stylu Pýchy a předsudku vystřídá krutá realita, již předvídá místní divoká poběhlice: „Když se vdáš, umřeš.“

Maria je silná, houževnatá, na rozdíl od křehkých žen svých bratrů přežije vdavky, porody i úmrtí dětí, bití, jež je součástí jejího manželského života. Přežije zimní hladovění za války, rabování nacistů střídaných partyzány, utlačování patriarchální společností i Mussoliniho železná pravidla, odhodlaná ochránit rodinu. Působivé vyprávění má spád a strohý, jednoduchý styl prokládaný italštinou v příhodném překladu Dany Chodilové. Autorka lehce střídá vypravěčské roviny a prostřednictvím promluv svaté Madony z hor umně pracuje s psychologií strachu a úzkosti, vyvolávanou v lidech neoblomnými náboženskými přikázáními, pověrami a tradicí.

Madona z hor by se dala číst jako tragicko-romantický epos, ale díky barvitému líčení a smyslu pro detail má hodnověrnou vypovídající hodnotu.