Exhumace 17 těl Sto let staré přání
Muž exhumuje těla svých předků na zrušeném hřbitově. Plní tak i jejich poslední vůli.
Markéta Zikmundová
lavná městská rado. Veliké přání moji tchýně, Marie Breüerové, jest, že až zemře, bude pochována ve hrobě svého manžela na hřbitově Na Náměti. Nyní však jest slyšeti, že má přestati všechno pochovávání na jmenovaném hřbitově.“Tato slova lze číst v dopise adresovaném v roce 1892 radním Kutné Hory. Pisatelem je zeť Breüerové, univerzitní profesor Josef Kalousek, který představené města žádá o výjimku. A tehdy ji nedostal.
Psaní – v němž je vysloveno poslední přání jedné staré paní – dávno zapadlo. Až nedávno ho objevil kronikář ve státním archivu v Kutné Hoře a předal ho prapravnukovi Marie Breüerové, potomkovi významné kutnohorské rodiny Václavu Dajbychovi.
A ten se rozhodl její poslední přání splnit. Nechá ji pohřbít vedle jejího muže Antonína. Proto aktuálně nechává ostatky svých předků exhumovat.
V době skonu Breüerové se totiž kvůli přeplněnosti na hřbitově v centru Kutné Hory skutečně přestalo pohřbívat a nebožka tak spočinula na pražských Olšanech.
Postupem času se pohřebiště zrušilo, zeď zbourala, hroby zarovnaly a náhrobky „uskladnily“. Areál se posléze proměnil v park s lavičkami, a dokonce i s dětským hřištěm.
Manžel půjde za svou ženou
„Když se mi dopis dostal do ruky, říkal jsem si, že je vhodné ctít přání svých předků. Ne ale tak, že bychom ji přemístili na Náměť v Kutné Hoře – její manžel bude převezen k ní na Olšany. Tam je pochovaný i jejich syn,“říká penzista Václav Dajbych, který žije v Praze.
Do hlavního města se přistěhoval jeho děd za prací. Část rodiny tak žije v Praze a část v Kutné Hoře. „Ve čtyřech letech jsem hřbitov v ulici Na Náměti navštěvoval často s babičkou, byl krásný. Ještě dnes tam chodím zapálit svíčku a irituje mě, že se po zaniklých hrobech šlape, lidé tu venčí psy, připadá mi to nedůstojné,“popisuje Dajbych.
Doma má schován jeden náhrobní kámen, který si vyžádal od města. Ležel na hromadě u kostela Nejsvětější trojice. Druhý náhrobek je dnes již částečně rozsypaná socha klečící ženy (fotografie vpravo). Ta stávala u hrobu Antonína Breüera, manžela zmiňované Marie.
Irituje mě, že se po zaniklých hrobech šlape, lidé tu venčí psy, připadá mi to nedůstojné.
Exhumace sedmnácti lidí
Manželé zase spolu