Itálie našla hrdinu
Příběh na hraně uvěřitelného. Usvědčený i omilostněný sázkový koumes Marco Cecchinato na grandslamech roky tápal, teď je v semifinále Roland Garros.
Podle jeho chování na anglicky vedených tiskových konferencích se zdá, že má Marco Cecchinato buďto problém s jazykovými dovednostmi, nebo se mu nijak zvlášť nechce mluvit. A totéž vlastně nedávno platilo i pro jeho tenis.
Žádná velká sláva. Možná dostatečně nedřel, možná mu chyběly lepší herní dovednosti. Buď jak buď, 25letý Ital z Palerma na sebe upozornil jen tak, že to znělo jako to největší klišé ze seriálu o neřádech Sicílie: před dvěma lety dostal za sázení na zápasy a jejich ovlivňování distanc na 18 měsíců.
„Ptali jste se mě už minule. Nechci o tom mluvit. Příště už ne, prosím. Děkuji,“pronesl stručně v úterý. Minulost nezměníte – a on hlavně cítí, že nyní má mnohem zajímavější téma k vyprávění.
Vždyť ve čtvrtfinále Roland Garros vyřadil Novaka Djokoviče!
Jako 72. tenista světa se najednou nachází pouhá dvě vítězství od trofeje. „Náhle se cosi změnilo v mojí hlavě – a věci do sebe zapadly,“říká sám Cecchinato.
Když už jeho země trpí neúčastí na mistrovství světa fotbalistů, našla si svůj nový sportovní blockbuster. Titulky jednotlivých novin se předhánějí v superlativech. Itálie byla zvyklá na skvělou ženskou generaci Flavii Pennettaové, Francesky Schiavoneové, Sary Erraniové či Roberty Vinciové, které ve Fed Cupu vládly před Češkami. Ale tenisté, kdysi taková chlouba? Bída.
Cecchinato to nyní mění. A tak Adriano Panatta, poslední italský grandslamový šampion z Roland Garros 1976, pro list La Gazzetta dello Sport víří euforii na maximum: „Je to skvělý hráč s velkým sebevědomím. Můžeme od něj čekat i finále. Proč ne?“
Cesty páně i tenisového světa jsou očividně nevyzpytatelné. Cecchinato patřil do druhé stovky žebříčku ATP, když mu na základě zpráv z WhatsAppu „přišili“jedny z nejhorších přečinů proti sportovní morálce: sázel na své duely a navíc šířením zákulisních informací o konkurentech dával další tipy. Distanc se ale z roku a půl zmenšil jen na několik měsíců. Cecchinato se odvolal, že „napravením špatné sázky“myslel vlastní postup – a že sázel na fotbal. Uspěl, už v lednu 2017 zase hrál. Ale převážně menší turnaje, často i challengery. Jen čtyřikrát se dostal do hlavní soutěže na grandslamu a mezi Melbourne, Paříž, Londýn i New York si pěkně vždy po jednom rozložil arrivederci v úvodním kole. Až přišlo Roland Garros 2018. „Prostě jsem dospěl. Nemám žádného mentálního kouče, ale můj tenis dorostl do nové dimenze,“říká. „Bojoval jsem o každý míč až do vyčerpání. Srdce mi buší. Tolik jsem toho obětoval a porazil jsem jednoho z nejlepších hráčů světa! Z toho napětí jsem měl v očích slzy. Je to celé jako krásný sen.“V současné éře rozpadnuvší se Velké čtyřky se možná podobná překvapení objevovat budou. Vždyť na Australian Open hrál semifinále Korejec Čong Hjon, ovšem ten platí za hodně slušný talent a loni vyhrál „Masters mladíků“. Kým je ale hrdý Sicilan Cecchinato? Tenisově obdivoval Marata Safina, fotbalově brazilské eso AC Milán Kaká – jako barvotiskový Ital totiž kopanou miluje a kromě svého srdcového AC a celé Serie A hltá i bundesligu nebo nejvyšší španělskou soutěž.
Po triumfu nad Djokovičem napsal na kameru fixou věnování své milé Peki a děkoval rodině. Dodržuje spoustu rituálů a jeho oblíbeným číslem je třináctka, kterou si vytetoval na pravou paži. V dubnu si připsal svůj vůbec první turnajový triumf v Budapešti: „Mým cílem bylo projít do elitní stovky. O titulu jsem si ani snít netroufal.“
Často trénoval s Djokovičem v Monte Carlu, aby nyní právě přes něj prošel do sfér, které mu ještě nedávno připadaly nadpozemské.
I proto zpravodaj Gazzetty v Palermu líčil, jak lidé, co se ještě nedávno nezajímali o tenis a Cecchinata vůbec neznali, řičeli při každém jeho bodu: „Díky Marcovi se zvedla taková vlna entuziasmu, že najednou žijeme ve sportovním městě.“
Dalším sokem bude v pátek Dominic Thiem, antukový machr. „Naposledy jsem ho porazil! Ve finále nějakého futuru,“bavil se Cecchinato. Do smíchu mu je často: žebříčkem již vystoupal do elitní třicítky, takže bude ve Wimbledonu nasazený. „Můj příští soupeř má asi radost!“
Dolce vita, jak se patří. Díky tenisu.