Křehký sen pana Kurze o Rusku
Rakouský kancléř Sebastian Kurz se stal hvězdou unijní politiky. Na sbližování Ruska s Evropou si však už vylámali zuby větší šíbři.
Pamatujete si ještě na pohádku o tom, jak se Československo stane mostem mezi komunistickým Východem a kapitalistickým Západem? Prezident Edvard Beneš ji po roce 1945 tolikrát barvitě opakoval, až jí uvěřil. A přitom si náš stát měl uchovat výjimečný status nezávislosti. Skončilo to podrobením sovětskému medvědovi. Malá středoevropská země na takovou hru prostě nemá.
Přesvědčil se o tom Beneš a brzy se o tom přesvědčí i rakouský kancléř Sebastian Kurz. Šikovný stratég se rozhodl, že půjde v Benešových stopách, přitáhne zase Rusko blíž k EU a pomůže mu zbavit se hospodářských sankcí. Proto nevypověděl ruské diplomaty v době kauzy agenta Skripala. Cítí totiž ekonomické výhody, které by to Vídni mohlo přinést. Rakousko spoléhá hlavně na ruský plyn, mimochodem odebírá ho už 50 let a tento týden prezident Vladimir Putin ve Vídni garantoval, že ho Moskva bude „levně“dodávat do roku 2040. Jenže podobná závislost činí Rakousko zranitelnějším.
Hodně se na první Putinově zahraniční cestě po znovuzvolení prezidentem mluvilo i o možném rušení hospodářských sankcí. Právě při hledání delikátního kompromisu by mělo Rakousko sloužit jako most. Brání mu v tom hlavně válka na Ukrajině, protože Krym už je de facto odepsaný. EU ani Rusko nesmí při jednání o míru ztratit tvář. Takže vlk z Ruska se musí nažrat a evropská koza na Ukrajině musí aspoň naoko zůstat celá. A Kurz sází na to, že to zvládne.
Rakousko se totiž pořád vidí jako země, kterou Sověti po válce opustili a ona se stala neutrálním diplomatickým kolbištěm. Ale tak to není, do NATO sice nepatří, v EU však brzy převezme předsednictví a bude muset hájit zájmy všech států včetně těch, které nejsou nakloněny ústupkům Moskvě. Na druhou stranu může agendu kroutit „svým“směrem.
Kurz však možná pozapomněl na to, že ruský prezident už hraje tuhle partii nesrovnatelně déle. A že Vídeň je pro něj jen pěšec, kterého využívá, aby se zase pomalu naboural na evropské trhy, jež po anexi Krymu kvůli sankcím ztratil.
I když o tom Putin sám nerad mluví, Evropskou unii potřebuje. Ve Vídni sice líčil, že se mu podařilo ekonomiku stabilizovat, hospodářské sankce se na ní však v poslední době pořádně podepsaly. Pomoc Kurze ho proto těší, jenže znáte to – i Beneš v něco doufal, ale nakonec Rusové Československu zatrhli účast v Marshallově plánu a následně podpořili komunistický puč.
Nic takového dnes u našich sousedů nehrozí. Kurz by však neměl zapomínat na to, že Putin má skvělé vztahy se šéfem Svobodných Heinzem-Christianem Strachem, který je teď juniorním partnerem v rakouské vládě. A kdo ví, co bude za pár let. K handlování se vždy víc hodí ten povolnější partner. Z rakouského „mostu“se tak nakonec může stát ruská dálnice do srdce Evropy.
A kdyby nevyšla vídeňská cesta, má Putin v záloze zástup zemí s pověstí potížistů v EU. Maďarský premiér Viktor Orbán se zhlíží v ruském prezidentovi a italská vláda složená z Hnutí pěti hvězd a Ligy by mu také ráda rozvinula červený koberec do Evropy.