Do poslední ofenzivy na Piavě zasáhli i vojáci z Prahy
Stylová výletní tramvaj T3 Coupé se nyní staví podle návrhu Anny Marešové. „Občas mě někdo zastaví a říká: ‚To je skvělý, že ta tramvaj bude.‘ A samozřejmě, jak je člověk ponořený do projektu, tak zapomene, že to pro publikum může být tak zábavné to sledovat,“začíná rozhovor designérka, jejíž vůz by měl projet Prahou letos v říjnu. Inspirací pro vznik jí byla částečně mazačka – technická tramvaj, kterou si většina Pražanů oblíbila pro její vzhled.
Jak celý projekt výletní tramvaje vznikl?
V létě roku 2016. Vlastně to celé vzniklo díky lidem, kteří si všimli mazačky a chtěli se v ní svézt. Je to přece takový kabriolet. Nato se objevil požadavek, aby vznikla legendární tramvaj pro lidi a zároveň i turisty. Zpočátku byla myšlenka, že by mohlo jít také o kabriolet, ale to se po chvilce ukázalo jako nereálné z bezpečnostního hlediska. Z pantografů můžou lítat jiskry a tak dále, takže se ta možnost vyloučila. Co ale zůstalo, byl koncept výletní otevřené tramvaje. Také jsem dostala tip, že v Linci jezdí přestavěné tramvaje typu T3, které mají otevřená okna, ale mně se příliš nelíbily.
Jak to?
Připomínaly mi takové ty turistické vláčky, které jezdí na Pražský hrad. A to jsem rozhodně nechtěla, můj záměr nebyl vytvořit něco pro turisty, ale pro Prahu. Což ve výsledku stejně turisty baví víc než prvoplánová atrakce. Takže místo vláčku jsem se inspirovala vozem mazačky.
Proč jste si jako předlohu vybrala model T3?
Já osobně jej mám strašně ráda. Je to pro mě nadčasový design a pořád je funkční. Ale hlavně vizuálně sedí do Prahy. Je velká škoda, že
Smršti granátů, atakům obrněných aut, útokům arditů – příslušníků úderných elitních italských jednotek, ale i velké vodě museli čelit během „Offensiva di solstizio“(Slunovratové ofenzivy, pozn. red.) pražští sapéři s příslušníky c. a k. 21. pěšího pluku z Čáslavi. Pro vojáky začala účast v posledním útoku armády starobylé monarchie v polovině června 1918.
Proniknout na západní břeh řeky Piavy a vyřadit z boje královskou italskou armádu, oslabenou předchozími porážkami. Přibližně tak by šlo shrnout plán nejvyššího velení rakousko-uherské armády. Generál Conrad von Hötzendorf si představoval mohutný klešťový úder, jedna z jeho čelistí měla Italy sevřít z hor na severu Itálie, druhá od Piavy na jihu. Ve skutečnosti velkorysý plán dopadl poněkud jinak.
Praha pomáhala Čáslavi
Čáslavští nastoupili do bitvy na jižním křídle jako součást 20. pěší brigády v sestavě útočící 10. divize. „Oddíly pluku se na lodičkách a pontonech přepravují přes řeku a během dne bylo dosaženo prostoru Musile,“popsal bojový deník 21. pěšího pluku přechod Piavy.
Pražští sapéři (ženisté, pozn.red.) přepravovali pěšáky po odřadech Na základě mé bakalářky, kdy jsem navrhla tramvaj pro Prahu. A nebylo to tak, že by za mnou přišli se zadáním, vznikalo to organicky. Oni něco podobného chtěli, ale nevěděli jak. A já jsem pracovala na projektu, který nebyl schválený, takže to byl tak trochu risk. Netušila jsem, jestli to vůbec někdy opravdu vznikne. Ale věděla jsem, že když do toho nepůjdu, tak to nevznikne určitě. I můj tým byl docela skeptický. Ale já jsem věděla, že to prostě musí vyjít. A ono to opravdu vyšlo. Takže z toho mám velkou radost. o 160 mužích. „Každý odřad veze s sebou pět muničních truhlíků (každý zahrnoval sto ran na pušku a ruční granáty), signální pistoli a nůžky na drát,“uvedl rozkaz velitele divize pro přepravu.
Znělo to lakonicky, ale již dostat se na druhý břeh ve smršti granátů dobře zastřílených italských baterií bylo nesmírně riskantní. A to jak pro pěšáky, tak hlavně pro sapéry, kteří udržovali přepravu přes dravý vodní proud s rychlostí přes pět metrů za sekundu.
„Tato dřina v neutuchající palbě byla bez nadsázky aktem hrdinského sebeobětování,“popsal práci sapérů historik Josef Fučík. Ztráty ženistů dosáhly obrovských rozměrů. Každá rota ztratila až polovinu ze 40 či 50 vojáků v boji. Technické jednotky, k nimž ženisté patřili, ztratily během ofenzivy na Piavě 30 procent svých vojáků. Sapéři přišli v červnu 1918 o 27 důstojníků a 1 107 příslušníků mužstva.
Navzdory tvrdému odporu se na nejjižnějším křídle fronty podařil výrazný počáteční úspěch právě 10. divizi. Nejhlouběji do italského týlu pronikly oddíly „české“20. brigády, kromě Čáslavských ji totiž tvořili ještě příslušníci 98. pluku z Vysokého Mýta. „Jedenadvacátý pluk se zmocnil italského dělostřeleckého
Jak jste se rozhodla tramvaj pojmout?
Jako takové luxusní poježděníčko. Představte si pohodlné staré veterány. Tramvaj má jen jedny dveře v přední části, takže jsem ji pojala jako kupé a bude mít modrou metalízu.
Pražské tramvaje T3 jsou známé svou červenou barvou. Proč jste ji tedy přetřela na modrou?
Dělali jsme různé návrhy a vyšla nám z toho nejlépe a hlavně opravdu působí jako oldtimer (veterán, pozn. red.), dokonce jsem měla v referenci i fotografii starého volva ve stejné barvě a bylo mi jasné, že takhle to vypadá prostě skvěle.
Vzhled zvenku je zjevný na první
oddílu s jedenácti kanony. To byl vynikající výkon českých pluků,“uvedl Josef Fučík.
1 500 tun granátů denně
Šlo však o labutí píseň, Italové s podporou Francouzů a Britů kladli úporný odpor a přecházeli do protiútoku. Rakouské vojáky trápila nedostatečná palebná podpora. Spotřeba dělostřelecké munice na den činila 1 200 až 1 500 tun. Výdejní místa však dodávala 250 tun.
Pěšáky trápil i hlad. Příděly klesly na 120 gramů kukuřičného chleba a 70 gramů masa z poražených koní. V nejhorších chvílích vojáci museli vzít za vděk neomaštěnou polentou s řepnou marmeládou.
Velení muselo 21. června 1918 stáhnout rozbité a vykrvácené jednotky do míst, odkud nastupovaly do útoku. Týkalo se to i 21. pluku. Pro generály bylo slabou útěchou, že odchod z dobytých pozic představoval excelentní příklad vedení ústupového boje na vodním toku.
Armádní sbor, jehož součástí byli pražští sapéři i čáslavský regiment, ztratil 19 300 mužů. Ztráty za pět dní zahrnovaly 1 700 padlých, 11 000 zraněných, 1 600 nemocných a 5 000 nezvěstných. Značná část z nich utonula v Piavě.
který měl střešní okna. Právě ta jsem použila ve finálním návrhu.
A co třeba podlaha, bude nějaká speciální?
Já jsem chtěla, aby byla dřevěná, ale to samozřejmě nešlo, takže nakonec tam bude povrch, který se dává na jachty, bude to tedy částečně i loď. A to je také jeden z důvodů,