Úklid ve Slavii: Danny mizí, končí i Necid
Přicházel s velkou pompou, odchází v ústraní. Fotbalista Danny po roce končí ve Slavii. Nejslavnější jméno, které kdy do české ligy přišlo, odchází neslavně, dvanáct měsíců před vypršením smlouvy. Pokračovat nebudou ani Tomáš Necid, Eduard Sobol, kterým skončilo hostování z Bursasporu a Šachtaru, a Ruslan Mingazov.
Jeden gól v lize, jeden v evropských pohárech. Daniel Miguel Alves Gomes, jak zní celé jeho jméno, toho ve Slavii víc nestihl. Svého času byl nejdražším hráčem ruské ligy, hvězdou za 750 milionů korun. V Rusku strávil dvanáct let, působil v Dynamu Moskva a v Petrohradu. Bral přes 90 milionů ročně. Někdejší portugalský reprezentant, ofenzivní záložník s mimořádným citem pro přihrávku, finální řešení.
Jenže trenéry nepřesvědčil, nenašli mu vhodné místo. Jaroslav Šilhavý ho na podzim nasadil v lize od začátku osmkrát, na jaře ho Jindřich Trpišovský do základní sestavy zařadil jen čtyřikrát, sedmkrát ho do hry poslal v jejím průběhu. (min) Šampionát je všude z chudinských předměstí Limy jménem Nueva Union – pořád tam schází elektřina, pitná voda i dlážděné ulice, ale fotbal?
I kdyby na kukuřici nebylo, ten místním neseberete.
„Je to čiré štěstí,“řekla Luisa Alcantarová reportérovi Reuters, který se do slumu vypravil. „Když dá náš tým gól, třesou se tu i stoly.“
Obyvatelé Nueva Union si i v typicky kopcovitém prostředí našli cestu. Postupem let vyhladili hřiště z udusané hlíny do snesitelné roviny a mundial je hecuje k ještě dramatičtějším bitvám než jindy. S fotbalem sem dorazila také nezamýšlená genderová revoluce: ženy z Nueva Union vytrvale mydlí kopanou (a volejbal) od pondělí do soboty. „A neděli jsme nechaly mužům,“zasmála se Alcantarová.
Tolik zábava. Victor Antonio Cordoba zase zdůrazňuje, že i mnozí reprezentanti pro šampionát v Rusku vzešli z podobně nízkopříjmových míst. „A kdo ví, třeba bude další talent odsud,“řekl. „Každopádně bychom se to bez našeho hřiště nikdy ani nemohli dovědět.“
S výjimkou na morek zchudlé Venezuely a drobných států Guyany a Surinamu už se na mistrovstvích světa v historii ukázaly všechny státy Jižní Ameriky. Jiné zvyky, jiní lidé, ale pořád stejné nadšení.
Jako v Peru. U těch, co letěli přes půl světa – i u jejich krajanů, co sní o lepší budoucnosti na prašných hřišťátkách na kraji hlavního města.