Vyhozené brčko vás s přehledem přežije

Musíme přestat využívat vynálezy z 19. století, hlavně spalovací motor, a navrhovat recyklovatelné věci, říká šéf Evropské agentury životního prostředí.

Evropa by měla přestat produkovat věci určené na jedno použití a pak k vyhození. „Brčkem vypijete colu za pět minut. Vyhodíte ho a ten kousek plastu vás přežije,“říká ředitel Evropské agentury životního prostředí Hans Bruyninckx. Podle něj je třeba zavést hospodářství blízké přírodě.

Jaký je stav životního prostředí v Evropě?

V posledních pětadvaceti třiceti letech se podařilo mnoho oblastí životního prostředí zlepšit. Dýcháme lepší vzduch než dříve, zlepšila se kvalita vody a rozšířili jsme počet chráněných území. Důraz na přírodu se dnes klade v takových odvětvích jako rybolov, doprava nebo energetická politika. Evropská ekonomika vzrostla od roku 1990 o více než 55 procent a zároveň se podařilo snížit emise o 24 procent. Není to něco, co vám jen tak spadne do klína. Je za tím společná práce evropských států, které by nedosáhly takových výsledků, pokud by to musely řešit jako osamocení jednotlivci. Unie má v tomto velkou přidanou hodnotu. Zároveň bych řekl, že jsme bohužel jediný kontinent, který vzal vážně klimatickou změnu.

Na jaká opatření se máme v nejbližších letech připravit?

Produkujeme obrovské množství věcí určených k vyhození. S tím musíme něco dělat, pomoct by měl takzvaný balíček oběhového hospodářství, který například nastavuje cíle recyklace komunálního odpadu až do roku 2035. Musíme také o 80 a nejlépe o 90 až 95 procent snížit emise uhlíku, aby se ohřívání planety udrželo pod dvěma stupni Celsia. Abychom toho dosáhli, musíme mít hospodářství blízké přírodě. A musíme postupně přestat využívat vynálezy z 19. století, typicky spalovací motor.

Která oblast životního prostředí je na tom v evropském měřítku nejhůře?

Nejtěžší je prosadit na úrovni politiky, že všechny jevy v přírodě jsou součástí většího systému. Politická rozhodnutí jsou přitom úzce segmentovaná. Když se snažíte vyřešit znečištěné ovzduší, musíte začít u způsobů dopravy a mobility ve společnosti. Bude to vyžadovat změnu v plánování našich ekonomik, do které se musí zapojit všechny složky státu.

Jak v tom může pomoci vaše agentura pro životní prostředí?

Už fungujeme nejméně 25 let a za tu dobu jsme stáli za řadou zákonů. Na jedné straně monitorujeme stav životního prostředí a zároveň pomáháme politikům, kteří díky nám vědí, zda jejich opatření fungují. Také vyvíjíme metody zavádějící prvky udržitelnosti do energetiky, potravinářského průmyslu, dopravy i do evropské ochrany životního prostředí. Snažíme se pracovat inovativně.

Co všechno vaše agentura pomáhala prosadit?

Podívejme se třeba na dnešní způsob dopravy. Pokud bychom zůstali u současných technologií a trendu, kdy každý vlastnil osobní automobil, nikdy se nám nepodaří snížit množství vypouštěných skleníkových plynů nebo znečišťujících látek v ovzduší. Podporujeme proto systém mobility založený na elektrických nebo vodíkových automobilech. Prosazujeme takzvaná chytrá řešení, jaké představuje třeba sdílení aut. Osobně nevlastním automobil, ale mám k němu přístup díky tomu, že jsem registrovaný v takovém systému. Pomáháme i zemědělcům, aby byli schopni přizpůsobit se klimatickým změnám, které stojí za stoupajícími teplotami a suchem. Nedostatek vody je tady u vás, ale i na mnoha dalších místech v Evropě.

V Česku jste se zúčastnil konference, na které se představoval program pozorování Země Copernicus. Na co využíváte údaje ze satelitů z tohoto projektu?

Satelitní snímky jsou jednou z moderních metod, kterou využíváme. Díky velmi aktuálním informacím dokážeme vytvářet přesné modely. Umíme analyzovat, jak jsme na tom s kvalitou půdy nebo lesů. Vidíme stoupající hladinu moře a monitorujeme vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Projekt Copernicus se zaměřuje na životní prostředí, klima a do určité míry i bezpečnost. Ve vesmíru máme řadu satelitů Sentinel, které patří k tomu nejlepšímu, co dnes ve světě existuje. Evropa je v porovnání se zbytkem světa na špici v monitoringu životního prostředí.

Mohou některá data využít i obyčejní lidé?

Určitě, třeba obyvatelé Prahy mohou využívat náš index kvality ovzduší, který najdou na webu Copernicus. Máme také aplikaci monitorující kvalitu vody Bathing Water Report, kde najdete aktuální informace o stavu koupališť po celé Evropě.

Zabývali jste se i čínským zákazem dovozu plastového odpadu?

Zrovna jsem se vrátil z Číny a můžu říct, že problematika znečišťování životního prostředí je trápila už delší dobu. Působí jim problémy v rámci jejich země, ale také z globálního hlediska. Nyní se s tím rozhodli něco udělat, a proto snížili míru dováženého odpadu ze zahraničí. Jejich opatření zvýšilo tlak na evropské země, které se nyní musí zamyslet, jak lépe recyklovat a jak podpořit oběhové hospodářství. Evropští lídři musí kvůli čínskému kroku uspíšit některá rozhodnutí a podpořit investice do nových technologií.

Jak se to Evropské unii daří zatím řešit?

Je to velice čerstvá záležitost, zákaz začal platit na začátku letošního roku. Musíme si počkat, jak se s tím Evropa vypořádá. Je potřeba začít pracovat s odpadem úplně jinak. Často se dnes setkáváme s recyklací ve stylu downcycling, při které se opětovně zpracovávají méně kvalitní a méně využitelné materiály než při klasické recyklaci. Naším cílem je znovu využívat materiály, které jsou stejně kvalitní jako primární suroviny. Nyní jde o výzvu pro řadu zemí, protože se kvůli Číně začaly hromadit plasty ve skladech.

Jak napomůže zákaz plastových výrobků – příborů, brček nebo tyčinek na čištění uší?

Bylo načase s tím něco udělat, zvlášť s plasty na jedno použití. Pokud si dáte colu a vypijete ji brčkem, trvá vám to přibližně pět minut. Když ale brčko vyhodíte, tak vás takový kousek plastu přežije. V obchodě dostanete tenkou tašku, abyste si mohl odnést nákup domů. Pokud se nestaráte o to, kde pak skončí, může se dostat do přírody, kde se bude rozkládat na mikroplasty po dobu až 50 let. Musíme zajistit, aby takové plasty nekončily v životním prostředí. Plastová mikrovlákna se pak dostávají do řek, oceánů i do půdy, odkud se šíří do potravinového řetězce. To je vážný problém. Plasty se navíc vyrábějí z ropy a při tom vzniká spousta skleníkových plynů. Také se do nich přidává řada chemikálií, které příliš nezapadají do našeho plánu na čisté životní prostředí. Podívejte se jen na množství látek kolem nás, které mohou narušovat funkce hormonů. Je jasné, že dnes nemůžeme zakázat všechen plast ve společnosti, ale můžeme zavádět inovace a používání materiálů, které jsou rozložitelné.

Budou mít lidé zájem používat rozložitelné kelímky nebo si nosit vlastní brčka, která budou na více použití?

Už to přece dělají. My je k tomu můžeme navést buď za pomoci regulací, když zakážeme používání některých plastů, nebo se dá využít tržních opatření, když uvalíme vyšší ceny na jednorázové plasty. Lidé to potom přestanou používat, nebo to v rámci systému recyklace budou vracet. Záleží na tom, jak se to nastaví. Nejlepší je, pokud se to kombinuje s nějakými atraktivními alternativami.

Připravuje se v Evropské unii nějaké další opatření, které má ochránit přírodu?

V Evropě vzniká opatření, které bude cílit na design samotných výrobků. Nově nebude možné navrhovat věci, které byste nemohli rozebrat nebo recyklovat. Podpoří to výrobu věcí, které bude možné opravovat a renovovat. Nenastane už situace, kterou jsem zažil, když se mi rozbilo tlačítko na pračce. Zavolal jsem na opravu a mechanik přivezl celou novou pračku, protože oprava tlačítka by byla příliš nákladná. Od takového plýtvání se opravdu musíme oprostit.