Hledání limitů Podle čísel nejlepší sezona, ale Jakub Voráček by chtěl víc
Nejvíce bodů? Ano. Nejlepší sezona? Ne. Jakub Voráček chce dál v NHL hledat limity.
Jan Daněk hokejový reportér MF DNES
Bujné kadeře, chlapecký kukuč, žádný ryšavý plnovous, který se později stal jeho poznávacím znamením. Byla to sezona 2006/2007, když se Jakub Voráček rozkoukával v kanadské juniorce a snil o NHL, v níž válel Jaromír Jágr.
Byla to sezona, kdy bájný útočník jako kapitán New York Rangers nasbíral v základní části 96 bodů. Až letos se Jágrovi (ten mimochodem včera po 23 letech chyběl mezi desítkou nominovaných na Zlatou hokejku) někdo z krajanů v nejslavnější hokejové lize světa přiblížil.
Voráček nakupil 85 (20+65) bodů. Nejlépe placený Čech v NHL se stal zároveň tím nejproduktivnějším, vytvořil si bodový osobák. „Nikdy ale nebudu říkat, že to byla nejlepší sezona v kariéře,“tvrdí útočník Philadelphie.
Proč?
Člověk si vždycky musí nechat nějakou mezeru. Jestli tohle někdy řeknu, můžu rovnou skončit, protože mi bude chybět motivace. Samozřejmě čísla nelžou, ale herně si pořád myslím, že sezona 2013/2014 byla lepší. Bodů sice „jenom“62, ale herně jsem se cítil jinde.
Co chybělo, abyste se do Česka vracel s lepším pocitem?
Cítil jsem se dobře. Neříkám, že to bylo špatné. Ale nebylo to takové jako tehdy. Pořád to ale bylo dobré. Člověk nabírá zkušenosti, nezranil jsem se, což je také důležité. Ale pokazilo to play off. Měli jsme tým, abychom Pittsburgh přehráli.
Ten vás však v úvodním kole Stanley Cupu vyřadil. Jak vedení Flyers hodnotilo sezonu?
Byli rádi, že se udělalo play off. Když ale viděli, že je Pittsburgh hratelný, bylo cítit zklamání, že jsme vypadli.
Vnímal jste to stejně?
Nebylo to optimální z týmové i mojí strany. Ode mě nebo Claudea Girouxe
to v play off nebylo dobré, v tom se musíme zlepšit.
V letošní NHL se opět výrazněji prosazovali mladší a dravější hokejisté. Co na to říkáte?
Je to tak, kluci už bývají v osmnácti devatenácti letech připravení rovnou hrát ligu. Před deseti lety to neexistovalo, po draftu se to povedlo jednomu dvěma klukům. Teď jich je v týmu klidně osm, co se tam hned dostanou. To je ten největší rozdíl. Fyzicky a vlastně celkově jsou ti hráči někde jinde.
A z vás se pozvolna stává matador.
Musím si zvykat. Když přijdou mladí kluci na kemp, je to divný, ale takhle to ve všech sportech i životě chodí.
Musíte přizpůsobovat styl hry?
To bych neřekl, že bych měl a musel něco měnit. Na ledě musíte držet krok. Musíte se víc snažit, abyste stíhal.
I proto jste se rozhodl, že jste po konci v NHL nezamířil na mistrovství světa do Dánska?
Rozhodnutý jsem byl hned. Věděl jsem, že je na čase odpočinout si déle než v předchozích letech. Za poslední roky toho bylo opravdu dost.
Nezalitoval jste zpětně?
Samozřejmě mě to mrzelo, ale bylo to pro mě nejlepší rozhodnutí. Bavil jsem se s (manažerem reprezentace) Jirkou Fischerem, potom i (trenérem) Pepou Jandačem. Nebylo to o přemlouvání, ale domluvili jsme se, že budu doma. Mám víc času na regeneraci a trénink. Přece jenom mi bude devětadvacet – a co udělám letos, z toho můžu brát další roky. Pomalinku už trénuju.
Už jste vyjel na led?
Ne, to absolutně ne. Suchá příprava bude podobná jako v minulosti. Jde o sílu, výbušnost, dynamiku.
Co říkáte na nového reprezentačního kouče – na Miloše Říhu?
Osobně ho neznám, nebylo by ode mě dobré, kdybych komentoval, koho neznám. Nechám se překvapit, až s ním přijdu do kontaktu, a pak na tu otázku rád odpovím.
A Petr Nedvěd coby manažer národního týmu se vám zamlouvá?
Méďa je výborný chlap. Taky hrál všude – kanadská juniorka, NHL, extraliga. Ví, v jakém rozpoložení je člověk, může to jedině pomoct a může to být dobře.