Rozhovor: Houbičky proti depresi
„Ve stavu změněného vědomí lidé dokážou prožít intenzivní sebereflexi a získat větší empatii,“ukazuje výzkumnice pozitivní účinky látek z lysohlávek a LSD.
Drogy mají právem špatnou pověst a stojí za řadou tragédií. Na druhé straně v původním významu toho slova znamená droga i léčivo. V pražském Národním ústavu duševního zdraví zkoumají možnosti terapeutického využití takzvaných psychedelických látek, navozujících změněný stav vědomí.
Mezi psychedelika patří například LSD nebo účinná látka z hub lysohlávek psilocybin. „Poslední studie naznačují, že by se mohla dobře uplatnit v léčbě duševních nemocí,“říká výzkumnice Rita Kočárová, která bude o povzbudivých výsledcích přednášet na mezinárodní konferenci Beyond Psychedelics 2018, jež včera začala v Praze.
Co jsou to vlastně psychedelika?
Zjednodušeně řečeno, jde o látky syntetického či přírodního původu, které mají schopnost intenzivně změnit lidské vnímání, myšlení i chování, takže člověk ztrácí kontakt s realitou, jak ji běžně známe. Umožňují získat jiný pohled na svět a na sebe, což ve výsledku může významně zlepšit kvalitu života.
Jak si mám představit jejich případný léčebný efekt?
Studie ukazují, že lze tyto látky používat na deprese, úzkosti či závislosti. Současné výzkumy naznačují, že psychedelika působí na základě nějakého univerzálního mechanismu, s jehož pomocí se člověk lépe přizpůsobí zátěžové situaci. Je flexibilnější. V základu psychického onemocnění často leží nějaké neadekvátně zpracované trauma. Ukazuje se, že právě flexibilita se významně vztahuje k duševnímu zdraví.
Řekla bych, že tyto látky vzbuzují i kontroverzní ohlasy.
Pravda, kolem psychedelik panuje řada předsudků. Jsou zařazeny neadekvátně. Naše legislativa je pokládá za návykové látky, což neodpovídá současným studiím. Nevyvolávají závislost. Na druhé straně je třeba říct, že v oblasti psychedelik jsou Češi poměrně osvícení a naše drogová politika je poměrně liberální.
Čím se zabýváte konkrétně vy?
Jako výzkumník se věnuji účinku psychedelik na duševní zdraví a psychiku člověka. Jednak v rámci klinické studie, kde se podává psilocybin zdravým dobrovolníkům. Vede ji neurovědec Tomáš Páleníček. Zaměřuji se i na další látky, jako je například tradiční amazonský nápoj ayahuasca či sekret z ropuchy Bufo alvarius. Jedna část mého výzkumu se například soustřeďuje na to, jestli mohou psychedelika u zdravých lidí zvyšovat míru zmíněné flexibility či odolnost vůči stresu. Kdyby se to prokázalo, mohla by sloužit i jako prevence psychických onemocnění. Počet duševních nemocí stoupá a je třeba hledat cesty, jak tomu zabránit.
Můžete přiblížit, jak váš výzkum s psilocybinem probíhá?
Jde primárně o neurovědnou studii, také nás ale zajímá samotný prožitek dobrovolníka. Každý musí projít pohovorem a splnit vstupní kritéria. Před, během i po užití těchto látek dotyčný podstoupí řadu měření. Naší studie se účastnilo čtyřicet dobrovolníků, z nichž každý dostal či ještě dostane dvakrát psilocybin a dvakrát placebo. Tak do půl hodinky začne něco cítit, za hodinu už bývá zpravidla jasné, zda dostali účinnou látku, anebo placebo. Součástí studie jsou rozhovory a sada dotazníků. Většina účastníků konstatovala subjektivní zlepšení, pokud jde o vztah k sobě i ostatním, k hodnotám...
Co když vám jen chtěli udělat radost?
I to se může stát, já závěry nepřeceňuji. Jde o předběžné výsledky. Každá studie má své limity a výsledek je potřeba ověřovat na mnohem větším množství lidí za pomoci různých metod.
Jak se chová člověk takříkajíc pod vlivem?
To je hodně různé, někdo se směje, jiný hodně mluví, u dalšího se objeví úzkostná reakce, ale příjemné pocity převládají, především tedy u zdravých dobrovolníků. Ve stavu změněného vědomí lidé dokážou nahlédnout na svět jinak, prožít hlubokou sebereflexi či intenzivní emoce nebo získat větší empatii.
Nemohu se nezeptat, zda jste některou látku vyzkoušela na sobě. To přece dělali psychiatři a psychologové i v minulosti.
Pro výzkumníky bývá stigmatizující mluvit o vlastní zkušenosti, ale ano, vyzkoušela. Po houbách jsem měla pocit, jako bych prožila svoji smrt. Viděla jsem, jak se rozplývám v přírodě. Ze začátku přišel pocit úzkosti, ale ten rychle odezněl. Dokázala jsem pak lépe porozumět mechanismu, díky kterému by psychedelika mohla znamenat velkou pomoc pro lidi s terminálním onemocněním. Lépe by se vyrovnali s přicházející smrtí. Když odborník něco vyzkouší, může také lépe pochopit své pacienty.
Existuje u nás nějaká tradice, na kterou navazujete?
Z historie výzkumů jednoho z nejúčinnějších psychedelik – LSD – víme, že ho v 60. letech minulého století zkoušel kde kdo. Studenti, lékaři, umělci, kteří chtěli posílit svoji kreativitu, dobrovolníci. V malých i velkých dávkách. Mezi nimi třeba socioložka Jiřina Šiklová, která o účincích otevřeně mluví. Československo bylo tehdy jednou z nejaktivnějších zemí ve výzkumu psychedelik a jejich terapeutického využití. Bylo tu nejméně pět center, v nichž se s těmito látkami pracovalo. LSD jsme si pod názvem lysergamid dokonce vyráběli a legálně užívali nejdéle ze všech zemí až do roku 1974.
Jak moc se lze o tehdejší výsledky opřít?
Metodologie tehdejších výzkumů je sice z dnešního pohledu nedostatečná, přesto v nich současní výzkumníci nacházejí inspiraci. Málo se ví, že tradice autoexperimentů pochází už od Jana Evangelisty Purkyně, který experimentoval s opiem a muškátovým oříškem, tedy s rostlinami s výraznými psychoaktivními účinky.
Na každého jistě tyto látky nepůsobí stejně, že?
Účinky jsou velice individuální. Například v naší studii jedna žena nepocítila nic. Také pokud jde o LSD, jsou známy ojedinělé případy, kdy byl někdo vůči látce zcela rezistentní. Většinou ale lidé zažívají silnou spirituální zkušenost. Stav, který často zbavuje strachu ze smrti a ukazuje se jako silný terapeutický faktor. Tím jsou tyto látky výjimečné.
Vzpomínám si na jeden případ z Brna, kdy jistého mladého Američana požití lysohlávek zbavilo strachu ze smrti tak dokonale, že vyskočil z okna a zabil se.
To je možné. Musím zdůraznit, že veškeré naše výzkumy samozřejmě probíhají pod bedlivou kontrolou.
Pokud jde o možný efekt při léčbě závislostí, máte na mysli třeba alkoholismus?
Ano. Viděla jsem to na vlastní oči během tříměsíční stáže v Peru, kde jsem dělala svůj první výzkum. Centrum na kraji města Tarapoto založil jeden francouzský lékař, který tam původně přijel pomáhat v rámci organizace Lékaři bez hranic. Když mu došly léky, zjistil, že tam léta dobře funguje tradiční amazonská medicína. Ve zmíněném centru pacientům podávají ayahuascu v rituálním kontextu. Tento nápoj je připravován z liány v kombinaci s jinou rostlinou a vyvolává změny vědomí. Současně s psychoterapií a životem v komunitě tímto způsobem léčí toxikomany. V Peru tyto látky nepovažují za drogu, je to medicína chráněná zákonem. Z Jižní Ameriky ji tradiční šamani vozí i k nám a naopak Češi si tam jezdí pro zkušenosti.
Zmínila jste také jistou žábu.
Je to ropucha zvaná Bufo alvarius, která žije v Mexiku. Sekret z jejích žláz obsahuje 5-MeO-DMT, což je pravděpodobně hlavní účinná látka. Vymačká se, usuší a pak se kouří. Nástup účinku je velmi rychlý. Stačí jeden nádech a člověk se dostane na 15 až 30 minut do změněného stavu vědomí. Lidé, kteří to zažili, mluví o silné mystické spirituální zkušenosti a první výzkumy naznačují, že jim to pomohlo. Také jsem to pod vedením jednoho z neošamanů tady v Česku vyzkoušela.
A jak byste popsala svoje prožitky?
Najednou jsem měla pocit, že už nejsem já. Neexistovalo moje tělo ani okolí, vše se rozpustilo v jednom bílém světle. Po této zkušenosti jsem si uvědomila, že smrtí možná vše nekončí. Zaujalo mě to natolik, že jsem začala nový výzkum, z něhož už také máme první výstupy. Není to klinická studie, látku nepodáváme, ale díváme se, co s lidmi dělá. Účastníky sledujeme po týdnu, po měsíci a po půl roce. I tady předběžné výsledky naznačují, že by to mohlo fungovat na úzkosti a deprese.
Kde jsou ve výzkumu psychedelik nejdál?
V rámci Evropy patříme mezi významné země, nicméně asi nejdále jsou výzkumníci v USA. Tam se některé látky v rámci psychoterapie s úspěchem podávají stovkám dobrovolníků s posttraumatickou stresovou poruchou. Pokud se pozitivní změny potvrdí, bude dalším krokem zavedení preparátů do lékopisů a jejich široká dostupnost. U nás už se reálně rýsuje další studie podávání psilocybinu k léčbě deprese.
Nejmodernější antidepresiva nestačí?
Problém je v tom, že nepůsobí na všechny lidi. Psychedelika by mohla být řešení pro ty, kdo jsou na konvenční léčbu rezistentní. Navíc nabízejí šanci na skutečné vyléčení, tedy vyřešení příčiny potíží, a to již po jednom až dvou podáních. To by znamenalo radikální změnu psychiatrické péče. Otvírají nám zkrátka nové možnosti a byla by chyba je nevyužít.