Autoritář Erdogan chce být ještě silnější
Turky čekají v neděli dvojí, prezidentské i parlamentní volby. Islamistický prezident Erdogan, který rád vzpomíná na Osmanskou říši, by rád prodloužil svůj mandát o dalších pět let.
Je to dávno, bezmála 30 let. Menší islamistická Refah (Strana prosperity) pořádala v Turecku konferenci s názvem Národní uvědomění. V sále se střídali postarší řečníci v muslimských čapkách.
Zájem vzbudil až vysoký mladý muž v dobře padnoucím obleku, který přednesl působivý projev.
„Ať Bůh a jeho zákony vládnou nad všemi nevěřícími,“pronesl plamenně a doplnil, které nepřátele má na mysli. Řeky, Němce, Francouze, vlastně všechny Evropany.
Pro Turky to bylo nečekané poselství. Najednou jim někdo říkal, že nemusí stát frontu u dveří Evropské unie. Projev Recepa Tayyipa Erdogana, budoucího prezidenta, rezonoval s jejich pocity.
Odmítá sekularismus
Od té doby ušel Erdogan, nyní už 64letý, notný kus cesty. Z funkce istanbulského starosty se propracoval v roce 2003 do premiérského křesla, poté do prezidentského, takže ve vrcholných funkcích už vládne nepřetržitě dlouhých 15 let.
A chce pokračovat. Pokud zvítězí v nedělních volbách, hodlá získat ještě rozsáhlejší prezidentské pravomoci. Pokud posílí i jeho strana, nebude ho nic omezovat.
„Pro opoziční strany jsou volby Rubiconem, odložily spory a sjednotily se proti Erdoganovi,“říká turkoložka Jenny Whiteová.
Turecký prezident nenechává nikoho na pochybách, že své odpůrce chce zašlapat do země.
Zahraniční média jej označují za nejvlivnějšího lídra od dob zakladatele moderního tureckého státu Kemala Atatürka. Erdogan ale nejde v jeho stopách. Nechce sekulární stát. Jeho vzorem jsou spíše velcí osmanští sultáni.
Pod jeho vedením turecké klopýtání směrem k Evropské unii skončilo. Erdogan zabouchnul spolupráci se Západem dveře.
Má jiné vize. Pěstuje těsné vztahy s ruským prezidentem Putinem, současně se snaží propracovat do role neformálního lídra islámského světa. Počíná si obratně.
Nekritizuje tedy represe muslimských Ujgurů, protože s Čínou chce být zadobře. Raději se pustí do Izraele kvůli údajnému utlačování Palestinců. U muslimů sbírá body.
Obraz nepřítele
Mnozí Turci jej oceňují. „Vnímám ho jako velkou autoritu, je pro mě téměř jako otec,“říká istanbulská studentka Zaynep Arslanová. „Věřím, že je dobrým vůdcem pro celý islámský svět,“dodává.
Erdogan potřebuje ke své autoritářské vládě obraz nepřítele. Zprvu jím byl sekulární stát. „Mešity jsou naše kasárna a minarety naše bajonety,“hřímal Erdogan, a za svou citaci staré turecké básně si dokonce odseděl pár měsíců ve vězení.
Kritizoval bezbřehou korupci politiků, současně vzýval ctnosti muslimských věřících. Názory jeho Strany prosperity se natolik vzdalovaly postojům laického státu, že partaj byla kvůli nepřátelským přístupům k republice rozpuštěna. Stejný osud následoval i další formaci, Stranu ctnosti, zakázanou v roce 2001.
Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) pak už vydržela dodnes. S tím, jak upevňovala svou moc, do role nepřátel pasovala své bývalé spolupracovníky.
Erdogan se stal paranoidním a začal v zemi šířit strach. Po nezdařeném pokusu o vojenský převrat v červenci 2016, jehož okolnosti dosud nebyly zcela přesně objasněny, označil za hlavního strůjce puče duchovního Fethullaha Güllena.
Zahájil rozsáhlé čistky v civilní správě, které stále neskončily. Jen tento týden, krátce před volbami, bylo zatčeno 100 lidí.