Fotbalový šampionát? Už jen přehlídka

Ondřeje Leinerta, reportéra MF DNES

Koná se jednou za čtyři roky a jen kvalifikace na turnaj zabere dva roky. I proto je fotbalový šampionát dlouhodobě nejsledovanější sportovní akcí světa. A stačí se podívat na libovolný přenos ze současného mistrovství světa v Rusku, kde i zdánlivě neatraktivní zápas mezi Íránem a Marokem sleduje plný, více než šedesátitisícový stadion v Petrohradu, a hned máte jasno, proč se ostatní akce nemohou svým globálním dosahem fotbalovému mundialu ani přiblížit.

Proto byste čekali, že tu uvidíte nejlepší hráče světa. Mezinárodní fotbalová asociace FIFA však bohužel v posledních letech dělá vše pro to, aby ze souboje nejlepších udělala jen velkou přehlídku. Letos v Rusku by to ještě šlo. Třicet dva týmů, z nichž sice pár hraje tak, že z toho bolí oči, zatímco Italové, Nizozemci nebo třeba Slováci museli zůstat doma, ale budiž.

Celé je to proto, že se FIFA snaží fotbal zviditelnit ve stále více zemích mimo Evropu. A tak na současném šampionátu startuje jen 14 evropských týmů, tedy stejně jako na mistrovství světa v roce 1990. Ale zatímco tehdy se turnaje účastnilo 24 zemí a týmy mimo Evropu opravdu dodávaly turnaji kvalitu, teď je jich zmíněných 32. A jakou kvalitu dodávají reprezentace Panamy nebo Saúdské Arábie, to vidí asi každý.

Pořád to ale ještě není nic proti tomu, co FIFA chystá za čtyři roky v Kataru. Účastníků by mohlo být 48. Toto číslo je už schválené, jen se zatím neví, jestli bude platit už pro šampionát v roce 2022, nebo až 2026. Podle dosavadních návrhů by Evropě, ve které panuje největší konkurence, měla přibýt jen dvě místa. Zbylých 14 přiklepli dalším kontinentům.

Třeba asijských reprezentací, z nichž se v současnosti dá dívat tak na Japonce a Jihokorejce, bude na turnaji hned osm. Afrických týmů bude místo současných pěti devět. A zaradují se také v Jižní Americe, kde se sice hraje výtečný fotbal, ale už teď z deseti reprezentací postoupí na šampionát čtyři a nově jich má být hned šest. Takže kvalifikace se pro ty nejlepší stane formalitou, kvůli které dost možná týmy jako Real Madrid začnou zvažovat, zda má smysl svoje miliardové hráče na zápasy o šampionát posílat.

FIFA jistě vydělá a přerozdělí ještě víc peněz od sponzorů, které tak půjdou na rozvoj fotbalu i v zemích, které by se ještě před lety na šampionát neměly šanci dostat. Ale jestli peníze za účast na velkém turnaji skutečně pomohou rozvoji kopané, už je otázka. Jak dokáže fotbalová asociace zadrbat peníze z úspěchů reprezentačního áčka, vidíme i u nás, kde po stříbru a semifinále z fotbalových mistrovství Evropy v letech 1996 a 2004 žádný závratný rozvoj fotbalu nenastal. Hezké je jen nové sídlo bafuňářů na Strahově.

Zato je zřejmé, že divák uvidí čím dál víc zápasů typu (bez urážky) Burkina Faso – Libanon nebo Kyrgyzstán–Mali, což sice může být exotická podívaná, ale se soubojem nejlepších už to moc společného mít nebude.

A vrcholem toho všeho bude, že se šampionát v roce 2022 má konat v dvoumilionovém Kataru, což je země, jejíž ropné miliardy sice dovolují postavit pozoruhodné fotbalové arény, ale zatím má kvůli nedostatečné infrastruktuře potíž uspokojit už jen návštěvníky mistrovství světa v plavání. Jak to bude vypadat, až se do města o velikosti Prahy sjedou statisíce fanoušků, s jejichž náporem se teď těžko vyrovnává i obří Rusko – v Moskvě třeba tamní hostince podcenily zásoby piva – je další otázka.

Tak nezbývá než si přát, aby se na příští šampionát dostali i Češi. Protože když už těch týmů bude tolik, šance, že se na turnaji zaradujeme z nějakého vítězství, stoupá.