Jak na migrační rébus?
I po minisummitu Evropa dál tápe a obtížně hledá shodu v tom, jak řešit problém s migranty
BRUSEL Minisummit v Bruselu včera potvrdil to, co mnozí tuší: funkční evropský recept na zastavení migrace do zemí EU se přes veškerou snahu bude hledat obtížně.
„Dohoda bude složitá,“připustila včera i německá kancléřka Angela Merkelová.
Přes včerejší dílčí shodu zůstává mezi jednotlivými státy řada třecích ploch, přestože migrační problém je časovanou bombou, která má potenciál Evropu zásadně proměnit. A to nikoliv k lepšímu.
Oním toužebně očekávaným „svatým grálem“nejspíš nebude ani nový italský plán, který včera v Bruselu představil tamní premiér Giuseppe Conte. Mimo jiné totiž navrhuje, aby si každá členská země EU stanovila kvóty na počet migrantů bez práva na azyl, jinak by jí hrozil finanční postih. To však přinejmenším středoevropské země jen stěží odsouhlasí.
Příliv migrantů na starý kontinent sice oproti roku 2015 výrazně zpomalil, ale politické turbulence, které vyvolal, jsou nyní přinejmenším stejně toxické jako před třemi roky.
Mezi státy EU a jejími vrcholnými představiteli to vře. Evropští vůdci se s problémem migrace potýkají již roky, řešení, na němž by se shodli všichni, však stále chybí.
Migraci provázejí obrovské emoce a obavy. Hluboké příkopy nevznikají jen mezi jednotlivými členskými státy EU, ale i uvnitř jednotlivých společností. Strach voličů a neschopnost politiků nalézt řešení pak vede k nárůstu nacionalismu, xenofobie a k vzestupu protisystémových a protimigračních stran v řadě zemí. V poslední době se tak stalo v Itálii, problém nyní dokonce ohrožuje vládu Angely Merkelové v Německu.
Zapeklité otázky, jak se vyrovnat s problémy plynoucími z migrace, jak chránit evropské hranice a jak se zbavit těch, kteří neprošli azylovým řízením, se tak stávají primárním neuralgickým nebezpečím pro evropský projekt.
Hlavní potíž spočívá v tom, že jednoduchý recept neexistuje. Také včerejší minisummit ukázal, že politici zvolení ve svých zemích logicky upřednostňují zájmy svých zemí a při hledání celounijního konsenzu se jen obtížně posouvají dál.
Kancléřka Merkelová nyní zoufale hledá evropské řešení, a to také kvůli své obtížné situaci doma. Kvůli migraci se totiž dostala do tvrdého sporu se sesterskou CSU. Ministr vnitra za CSU Horst Seehofer v sobotu zopakoval, že nehodlá ustoupit. „Pokud řádný summit EU (koná se tento týden ve čtvrtek a v pátek, pozn. red.) nepřinese žádné účinné řešení, budou migranti, kteří se už registrovali v jiné členské zemi, na našich hranicích odmítáni,“zopakoval v sobotu.
Macron hrozí sankcemi
Zejména proto svolali kancléřka a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker na včerejšek „neformální“minisummit.
Krátce před jeho začátkem „zahustil“už tak napjatou atmosféru francouzský prezident Emmanuel Macron, který se vyslovil pro finanční sankce vůči zemím EU, jež by odmítaly migranty s prokázaným nárokem na azyl. „Nemůžeme mít země, které mohutně těží ze solidarity EU a které mohutně zdůrazňují svůj národní egoismus, když jde o otázky migrace,“prohlásil zjevně zejména na adresu zemí střední Evropy, pro které jsou kvóty nepřekročitelným tabu.
„Od Emmanuela Macrona jsem nečekal, že vrátí debatu o rok zpátky,“komentoval jeho vyjádření premiér Andrej Babiš. Země visegrádské čtyřky, které v oblasti přistěhovalectví zaujímají tvrdou linii, se včerejšího minisummitu nezúčastnily.
Původně tam nechtěl jet ani italský premiér Giuseppe Conte, zastupující novou protimigrační vládu v Římě. Merkelová ho však na poslední chvíli přesvědčila.
Představy řešení migračního problému, jak ho vidí Itálie, jsou mnohdy v rozporu se stanovisky, která upřednostňují Německo a Francie, ale v mnohém se také neshodnou ani s návrhy zemí V4. Pro italskou vládu je klíčová ochrana vnějších hranic Unie (stejně jako pro V4) – tady má Řím pocit, že mu ostatní státy málo pomáhají. Italové, do jejichž země nyní směřuje hlavní nápor migrantů, však také prosazují jejich přerozdělování mezi ostatní státy (což V4 striktně odmítá). I na tomto krátkém výčtu je dobře patrné, jak je situace kolem migrace komplikovaná.
Po nástupu nové vlády začaly italské přístavy odmítat lodě s migranty, kvůli čemuž se už Řím dostal do
ostré přestřelky s Paříží. V zásadě jediné, na čem se nyní všechny členské země shodnou, je „výrazné zintenzivnění“práce s hlavními tranzitními zeměmi migrantů (Egypt, Libye, Maroko, Niger, Tunisko) a snahy o vznik „ochranných zón“pro uprchlíky mimo území EU. Nikdo ze severoafrického regionu se však do spolupráce zatím moc nehrne.
Mezitím co představitelé 16 zemí EU včera jednali na minisummitu, pokoušely se z Afriky do Evropy dostat další stovky migrantů. Jen do Itálie, Španělska a Řecka jich letos dohromady dorazilo přes 41 000. Téměř tisíc dalších lidí našlo ve vodách Středozemního moře smrt.