Dárek od Putina. Jen další Balšoj těatr v Rusku

Karla Knapa, reportéra MF DNES

Každé ráno jsem z okna na levé straně autobusu očima hledal obří plachtu, jež zakrývala boční stěnu zchátralého patrového domu. Přežil hromadné bourání, jímž v Soči započalo budování pompézního olympijského areálu. A aby jeho vzezření nepůsobilo na hosty z ciziny příliš odpudivě, částečně ho halila kromobyčejně kýčovitá malba mořské pláže s palmami a papoušky, na niž kdosi bílou barvou buřičsky napsal: Padarok od Putina.

Přinejmenším od časů koumáckého vicekrále Grigorije Potěmkina, který vytvářel přepychové kulisy, jež měly ohromit zahraniční návštěvy carevny Kateřiny II., ovládali Rusové umění uměle zkrášlovat nevábnou skutečnost. Svým způsobem tak pojali též současné mistrovství světa ve fotbale.

Na první pohled se totiž může zdát, že se koná v ráji a že všechny zvěsti o východní říši zla jsou vybájené zuřivými závistivci.

Organizace klape. Fanoušci se baví. Žádné pouliční nepokoje či snad nedejbože teroristické útoky. Metro v Moskvě jezdí jako o závod. Včas dostavěné stadiony vypadají vesměs impozantně. Dobrovolnice a dobrovolníci se usmívají a mluví anglicky.

Zase se mi vracejí vzpomínky na Soči. Po předešlých strastiplných reportážních cestách do ruské metropole nebo do sibiřského Omska jsem se na olympiádu v únoru 2014 netěšil. Při ní jsem zjistil, že si vlastně nemám nač stěžovat. Bydlení fajn, jídlo slušné, žádné zácpy na silnicích, žádná nesmyslná pruda. Pořadatelé za rekordních 51 miliard dolarů vytvořili u Černého moře a v nedalekých horách téměř dokonalou bublinu. Střet s realitou? Minimální.

Němec Thomas Bach, šéf MOV, v závěrečném projevu děkoval: „Pomohli jste ukázat tvář nového Ruska: efektivního a přátelského, vlasteneckého a otevřeného světu.“To ovšem netušil, že už během poslední noci Putinových her, jak se olympiádě přezdívalo, prezident nařídil tajnou operaci s cílem anektovat Krym. Sám Vladimir Vladimirovič to přiznal o rok později v dokumentu státní televize Rassija 1.

Postupně též vycházelo najevo, jak se domácí reprezentanti za státního dozoru prošvindlovali k bohaté sbírce medailí. Trest za kolosální podvody se zakázanými látkami? Start vybraných ruských vyslanců na dalších zimních hrách v Pchjongčchangu pouze pod neutrální vlajkou.

Ostatně v sočské budově, v níž tým dopingového mága Grigorije Rodčenka s nebetyčnou drzostí vyměnil více než sto „závadných“vzorků moči za čisté, je nyní restaurace La Punto. Internetová stránka fotbalového šampionátu ji vřele doporučuje.

Servírky v dresech (včetně trenýrek a stulpen) v ní roznášejí ústřice z Krymu, případně koktejly s názvy Vzorek B (potřebný k usvědčení dopingového hříšníka) a Meldonium (látka, za jejíž zneužití byla předloni potrestána tenistka Maria Šarapovová).

Chvílemi se zdá, že si Rusové jednoduše dělají ze zbytku světa šoufky. Dál dětinsky popírají vinu za sestřelení malajského letadla. Minulý týden taky dorazil na Putinovo pozvání na mistrovství Švýcar Sepp Blatter. Bývalý předseda federace FIFA si odpykává šestiletý zákaz činnosti ve fotbale za korupci. Právě on byl podezřelý, že zařídil přidělení turnaje Rusku.

Bláhovec by možná uvěřil, že v něm vládne svoboda. Vždyť se najednou smí natáčet na Rudém náměstí a srocovat se a divoce pokřikovat. Zásahové jednotky si na pár týdnů daly pohov. Jakmile však známý trenér Leonid Sluckij při komentování utkání Německo–Mexiko ve vtipné narážce zmínil jméno opozičního vůdce Alexeje Navalného, televize jej z role analytika vyhodila.

Tuhý režim nespí. Jen se chvíli tváří liberálně. Po skončení fotbalového juchání odhodí masku, zbourá kulisy a zase přitvrdí.