Kanonáda! A sen žije
Zničila Panamu, za dva zápasy stihla osm gólů. Může Anglie jít za zlatem jako v roce 1966?
Nesmíme létat v oblacích, ale věříme. Když chcete něco dokázat, musíte věřit.
Harry Kane, anglický kapitán a střelec pěti gólů na turnaji
Vybavíte si, kdy fotbalová Anglie poprvé a naposledy získala zlato na mistrovství světa? No jistě, přece v roce 1966. A co takhle těžší test: Kdy dala naposledy na světovém šampionátu v jednom utkání čtyři a víc gólů?
Do včerejška byste mohli zkopírovat odpověď na první otázku – před dvaapadesáti lety nasázeli Angličané ve slavném finále čtyři branky Němcům. Včera v Nižním Novgorodu tuhle porci překonali, když nebohou Panamu smázli 6:1.
A to je výsledek, který budí pozornost.
Nikdo ještě na probíhajícím mistrovství nevyhrál takovým rozdílem. Anglie vedla už v poločase 5:0, ve druhém šetřila síly a kouč Southgate si mohl klidně dovolit po hodině stáhnout kapitána Kanea, který mezitím díky dvěma penaltám a kurióznímu odrazu míče od paty stihl hattrick.
Pádný důvod k naprosté spokojenosti, ale ne pro Southgatea, který při hodnocení zápasu novináře překvapil.
„Nebylo to bezchybné. Nelíbil se mi začátek zápasu a nelíbilo se mi, že jsme na konci dostali gól,“vytkl hráčům nedostatky. „V prvním zápase proti Tunisku jsme chvílemi hráli lépe, tentokrát jsme jen dokázali využívat šance. Ale mám radost, že jsme potěšili fanoušky.“
I přes trenérův kritický tón by hlavní favorité turnaje asi měli zbystřit. Zatímco Argentina nebo Německo povážlivě hazardují s postupem, Angličané, se kterými se tolik nepočítalo, už mají vstupenku do osmifinále rezervovanou a s Belgií si to na závěr rozdají o první místo ve skupině.
Včera jim v cestě stál slaboučký soupeř, jehož hráči i fanoušci nadšeně oslavovali i jediný gól, vstřelený za stavu 0:6. Ale i proti němu na Angličanech bylo znát velké odhodlání. Jako by světu chtěli dát najevo: Přivezli jsme do Ruska tým, který může dokázat velké věci!
Výsledek prvního zápasu s Tuniskem mohl mást, zvlášť když vítězství 2:1 nakonec Angličané vydřeli až v nastaveném čase. Jenže nezapomeňte, že už v první půli si vytvořili pět tutových šancí a vypadalo to, že ve svižném tempu snadno dojdou za třemi body.
Nakonec si je museli tvrdě vyválčit, zato včera jim zápas ubíhal ve zcela pohodovém rytmu.
Dva góly dal stoper Stones, který se předtím nikdy za národní tým netrefil. Panama hlavně při standardních situacích bránila naivně a hráči hloupě faulovali, proto do poločasu Angličané kopali dvě penalty.
A Kane, který obě sebevědomě napálil do levého horního rohu, se díky třem gólům s celkovými pěti trefami protlačil do čela tabulky střelců před Ronalda a Lukakua.
Jeho efektivita bere dech: zatím platí, že pokaždé, když během mistrovství vystřelil, byl z toho gól.
I proto, že našli kanonýra a pravého kapitána, Angličané pod Southgatem rostou. Nehrají typický ostrovní fotbal, nenakopávají, v záloze sázejí na rychlé a technické typy.
Vzpomenete si, že by si někdy před gólem pětadvacetkrát vyměnili míč, jako včera před poslední trefou? I proti slabším soupeřům totiž mívali často s kombinací velké potíže.
Jen jednou, opět při zlatém tažení v roce 1966, dokázali za celé mistrovství nastřílet víc gólů než během dvou zápasů v Rusku – tehdy celkem jedenáct.
Tak že by naděje fanoušků po desetiletích utrpení konečně nebyly liché? Od Anglie se už tolikrát čekal velký výsledek, tolikrát už zklamala. Ale tentokrát...
„Nesmíme létat v oblacích,“varuje Kane. „Ale věříme. Když chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte věřit.“
I to je Anglie, verze 2018. Sebevědomá, odhodlaná a soustředěná.