„Spoření“, které nevydělalo
Pojišťovny nabízely „spořicí“produkt, který nezaručoval, že klient bude mít na konci víc peněz
Možná stovky tisíc klientů v minulosti uzavřely své pojistné smlouvy „na spoření“. Pojišťovny a sítě zprostředkovatelů se předháněly v tom, jak lépe vzbudit zájem lidí, a teze o „takovém lepším spoření“létaly sem a tam. Navíc se státní podporou v podobě daňových odpočtů. Nekupte to.
Právě argument o lepším spoření vedl dobře situovaného muže z Prahy, který si přál zůstat v anonymitě (redakce jeho totožnost zná), před více než deseti lety k uzavření pojistné smlouvy s Českou pojišťovnou. Zprostředkovatel z OVB Allfinanz mu doporučil investiční životní pojištění Dynamik.
Česká pojišťovna nebyla jediná, kdo „lepší spoření“nabízel. Na podobný produkt lákala většina ostatních pojišťovacích domů na trhu.
Smlouvu muž uzavřel na 17 let, s minimálním krytím rizika, a to pouze kvůli zhodnocení peněz, které měsíčně pojišťovně posílal. Měsíční pojistné dosahovalo řádu tisíců, později desetitisíců korun. Přitom byl pojištěn na pouhých 10 tisíc korun v případě smrti, vše ostatní – tedy více než 80 procent měsíčního pojistného – šlo na investice.
Jak vyplývá z údajů České pojišťovny zaslaných klientovi a ze simulace analytika Michala Procházky, poplatky spojené se smlouvou měly dosáhnout téměř poloviny toho, co by České pojišťovně poslal na pojistném. (Původně měla trvat skoro dvě desetiletí, když se ale muž dozvěděl, jak nevýhodná je, ukončil ji předčasně.)
Bilance? Muž České pojišťovně zaplatil skoro dva miliony korun a místo očekávaného zhodnocení na účtu ubylo téměř půl milionu korun. Smlouva ani vydělat nemohla. Jen na poplatky pojišťovně a provizi poradci padlo přes 350 tisíc korun. A podílové fondy, do nichž šla investiční složka po odečtení poplatků, měly průměrný roční výnos od založení 1,15 a minus 4,67 procenta.
Z teoretických výpočtů analytika Michala Procházky, který prošel tisíce smluv o životním pojištění od různých pojišťoven, vyplývá, že aby se smlouva za 17 let dostala do plusu, musel by roční výnos dosáhnout aspoň sedmi procent. Teprve tolik by dokázalo pokrýt náklady na všechny poplatky. A teprve tehdy by na tom muž byl stejně, jako kdyby peníze původně dal na konzervativní bankovní termínovaný vklad se zhodnocením jedno procento.
Takové pojistné smlouvy uzavřely podle výročních zpráv České pojišťovny v letech 2005 až 2013 až stovky tisíc klientů. Proč se investiční životní pojištění prodávalo jako spoření (což později ČNB označila za klamavou praktiku) a slibovaly se kladné výnosy?
Mluvčí České pojišťovny Ivana Buriánková to svádí zčásti na finanční krizi: „Modelace podílů na výnosech, která byla předkládána klientům při uzavření pojistné smlouvy, byla ukázkou pravděpodobného průběhu pojištění. Modelace vycházela z dostupných historických dat a zohledňovala výnosy z předcházejících let. Ty dosahovaly uvedené výše, a jevily se tak jako reálné. Globální finanční krize však způsobila
výrazný propad cen investičních aktiv většiny finančních instrumentů a měla samozřejmě dopad i na finanční trhy v České republice. To se potom projevilo nižší rentabilitou investic, což mělo pochopitelně dopad i na investiční životní pojištění.“
Zčásti za to podle ní mohou také tehdejší standardy na trhu. „Jednalo se o situaci na celém trhu, nikoliv o specifické chování České pojišťovny. Modelace měla v části zhodnocení informativní charakter. O tom, že se jedná o demonstraci
pravděpodobného průběhu kapitálové hodnoty pojištění, byli klienti řádně informováni,“uvedla Buriánková.
Česká pojišťovna však léta nezveřejňovala strukturu a výši poplatků a nákladů spojených s pojištěním. Kdyby ano, uzavírali by klienti takové smlouvy?
„O existenci počátečních a správních nákladů informovala Česká pojišťovna korektně každého klienta. O jejich existenci a dopadech do pojištění informovaly pojistné podmínky,“konstatovala Buriánková.
„Před sjednáním smlouvy byla každému zájemci o pojištění předložena modelace pojistné smlouvy, ze které se dozvěděl informace týkající se jak vývoje kapitálové hodnoty, tak vývoje odkupného, a tedy i vlivu nákladů na jeho pojistnou smlouvu. O modelaci, včetně podrobného rozpisu nákladů, si klienti mohli a mohou zažádat také sami, a to kdykoliv v průběhu jejich pojištění,“dodala mluvčí.
Finanční arbitr vydal již desítky nálezů, kde rozhodl o neplatnosti ujednání o nákladech a poplatcích a o neplatnosti pojistných smluv České pojišťovny jako celku. Nutno doplnit, že proti rozhodnutí arbitra se pojišťovna i klienti mohou bránit u soudu.
Z obchodního rejstříku vyplývá, že Česká pojišťovna za loňský rok vykázala zisk 3,96 miliardy korun. Z toho 3,57 miliardy firma formou dividendy vyplatí svému jedinému akcionáři, nizozemské firmě CZI Holdings N.V., která patří do Generali PPF Holdingu. Je otázkou, kolik ze zisku ukrojí soudní spory, kde bude Česká pojišťovna své smlouvy obhajovat.