Erdogan drtí zemi, teď ovládne (skoro) vše
Autoritářský turecký prezident uhájil mandát. Kritici mluví o „vládě jednoho muže“.
Nakonec soupeřům vytřel zrak, jak si představoval.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan si s více než 52 procenty hlasů došel pro jistou výhru v prezidentských volbách. Také souběžné parlamentní hlasování po sečtení drtivé většiny hlasů dokonale ovládli jeho sympatizanti z řad islamistické Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP).
K lehkému překvapení mnohých zahraničních pozorovatelů.
Předvolební odhady totiž vypadaly jinak. Očekávaly, že dojde i na druhé kolo voleb. „Blíží se konec Erdoganovy éry?“zněl dokonce titulek respektovaného amerického magazínu Foreign Affairs. Psalo se o Turecku „stojícím na dějinné křižovatce“.
Teď to vypadá, že zásadní změna se nekoná. Erdogan, který v loňském ústavním referendu obdržel rozsáhlé pravomoci, se od této chvíle už jen nemusí tolik ohlížet na opozici. Rýsuje se pokračování jeho vlády, jen ještě o něco víc v autoritářském stylu.
Po změnách ústavy může Erdogan teoreticky zůstat u moci ještě další prezidentský termín, tedy celkem ještě příštích 10 let.
Vymaže opozici
Vítězný Erdogan teď ovládne vše. Nemusí se ohlížet na premiéra, převezme jeho pravomoci, v jeho kompetenci bude jmenování ministrů i rozpočet, jeho manévrování rozšíří prezidentské dekrety.
Jeho islamistická strana sice ztratila v parlamentu absolutní většinu, udrží si ji ale ve spojení s nacionalisty, kteří si vedli nad očekávání dobře.
V ulicích včera slavili Erdoganovi voliči, převážně muslimové z centrální Anatolie, stejně jako islamistické elity z velkých měst.
„Opozice o prezidentovi tvrdila, že je starý a opotřebovaný, pak ale zvládl navštívit třeba i tři města během jediného dne – tady vidíte výsledek,“napsal Hilal Kaplan, komentátor vládního listu Daily Sabah.
Rozchod s Evropou
Vážnými obavami se naopak netají lidé ze sekulární turecké opozice. Po nezdařeném pokusu o převrat z roku 2016 už nejméně 160 tisíc jejích stoupenců sedí ve vězení. Varují, že je ohrožen právní stát.
Poslední dvojí volby nepovažují za úplně regulérní. Vedle nejasností během vlastního hlasování argumentují především monopolním prostorem v tureckých médiích, který měl Erdogan během předvolební kampaně.
Hlavní kandidát opozice Muharrem Ince, který získal přes 30 procent hlasů, porážku uznal. A vyzval prezidenta, aby přestal Turky rozdělovat.
„Měl by být prezidentem všech 81 milionů Turků,“uvedl Ince, podle kterého Turecko přechází v systém vlády jednoho muže.
Kritici viní prezidenta, že během své vlády zlikvidoval nezávislé soudy a svobodná média, Turecko se navíc vzdálilo západním spojencům ze Severoatlantické aliance.
Krajně ostražití tak budou také turečtí sousedé.
Bojovně naladěný Erdogan ve svém prvním povolebním projevu totiž varoval, že bude velmi tvrdě postupovat proti všem „zahraničním teroristům“, jak Ankara nazývá Kurdy či jiné domnělé nepřátele. „Turecko bude pokračovat v osvobozování syrských území,“sliboval 64letý turecký lídr, který často zmiňoval slova „bezpečnost“a „stabilita“.
Dialog s Evropou se zdá být zablokován. Erdogan dává poslední roky ostentativně najevo, že ponižující čekání na členství v Evropské unii ho už nezajímá. Tím se představil mnoha Turkům jako hrdý lídr a také tím zřejmě získal nemálo nových hlasů.
O evropské partnery se zajímat nemusí, protože ani Evropa se už nesnaží přetvařovat, že by v Ankaře viděla budoucí členskou zemi nynější osmadvacítky.
„Turecko učinilo další krok na cestě směrem od EU,“konstatoval Othmar Karas, šéf europoslanců rakouských vládních lidovců.
Turecko přerušilo své vazby na demokracii a parlamentní systém, přechází ve vládu jednoho muže. Muharrem Ince, šéf opozice