Odložení stíhání je v souladu s ústavou

Nechci hájit ani hanět kandidaturu poslankyně ANO Taťány Malé na ministryni spravedlnosti. Ale musím upozornit, že její výrok o „odložení trestního stíhání“premiéra Andreje Babiše, kterým se nyní zdůvodňuje její právnická nekompetentnost, není vůbec tak nesmyslný, jak se zdá. Byl totiž vysloven v diskusi o vydání či nevydání Babiše Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání.

Na celé věci s vydáváním je s odstupem času vícero pozoruhodných věcí. Jedna z nich je, že leckdo kupodivu argumentoval pro vydání třeba i Listinou základních práv a svobod jako součásti ústavního systému Česka, konkrétně hned článkem 1: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. A když jsme si tedy podle Listiny všichni rovni, jak někdo může uvažovat, že by premiéra nevydal k trestnímu stíhání?

Odpověď je jednoduchá: prostě si nejsme všichni tak úplně rovni, a to od okamžiku, kdy se někdo z nás stane poslancem nebo senátorem. Ústava v článku 27 stanoví, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno. Pouze po dobu trvání mandátu, takže potom by došlo k onomu faktickému „odložení trestního stíhání“premiéra.

U nás přitom dlouho platilo, že pokud Sněmovna či Senát odmítnou k trestnímu stíhání svého člena vydat, je jeho čin jednou provždy trestně nestíhatelný. V minulosti se tak vícekrát stalo a bylo to i v kauzách, které neměly s politikou nic společného. Tím se ale už nikdy neprokázalo, zda trestný čin poslanec skutečně spáchal, či nikoliv. Často i k jeho škodě.

Podle současného znění ústavy tomu tak (naštěstí) už není a v případě nevydání poslance nic nebrání orgánům činným v trestním řízení, aby stíhání vůči němu zahájily, až dotyčnému skončí mandát. Takže poslanci, kteří hlasovali proti vydání, na což měli plné právo, skutečně hlasovali pro „odložení trestního stíhání“, jako právě poslankyně Malá. Sněmovna má výsostné a ústavou stanovené právo o vydání rozhodnout, a to jakkoliv. Tedy i nevydat, a tak „odložit trestní stíhání“na dobu po skončení mandátu. Slova a názor kandidátky na ministryni spravedlnosti jsou tak ústavně plně konformní.

Otázkou je, zda Sněmovně vůbec takovéto rozhodování má příslušet a zda se raději nevydat, pokud jde o imunitu, třeba britskou cestou. V Anglii jsou totiž poslanci trestně neodpovědní pouze za výroky učiněné v diskusi na půdě Sněmovny (a i tady je výjimka, nesmí se dotknout majestátu královny), jinak je na ně pohlíženo jako na normální britské občany.