Internet útočí a noviny se sofistikovaně brání

Televize nepohřbila kina jako taková, Hollywood jede na plné obrátky – lidé stále rádi zírají na stříbrné plátno, velkofilmy vydělávají miliony dolarů. Televize nepohřbila ani sportovní utkání, ať už probíhají v otevřených prostorách, nebo v halách a uzavřených areálech. Sportovní fanoušci stále dávají přednost zážitku být „při tom“, který televizní obrazovka nemůže nahradit.

Podobně je tomu i s internetem. Stále to zkouší, ale tištěné noviny, knihy a časopisy nepohřbil. A já pevně věřím, že nepohřbí a že se vždy najde dost čtenářů, kteří dají přednost otáčení stránek v „jejich“novinách a nepodlehnou všeslibujícímu, ale veskrze chaotickému internetu.

Ten nemůže pohřbít ani koncerty, ať klasické, popové, nebo jazzové, nemůže zavřít divadla, protože stále existuje dost náruživců, kteří chtějí prožít oblíbenou událost a atmosféru s lidmi podobně naladěnými. Všechna tato odvětví prošla po nástupu internetu dočasným útlumem, ale po letech tápání se vrátila do své předchozí slávy, i když třeba v nové verzi, v novém kabátě.

A toto tápání a boj s internetem nejsou ušetřena ani tištěná média, především noviny a časopisy. Těm konkuruje všudypřítomný a zdánlivě všemocný internet nejvíc. Mnohé zanikly, ale nové, založené na moderní technologii, se naopak zrodily. I přední americký deník The New York Times koncem minulého století při nástupu internetu řadu let ztrácel čtenáře a inzerenty. Vydavatel prošel nejistou dobou, ve které zkoušel vše možné i nemožné, aby úpadku zabránil. Experimentoval, dělal to či ono, propouštěl zaměstnance, radikálně snížil výrobní náklady, hodně investoval do nové technologie.

Spálil si prsty, když ve snaze získat nové čtenáře částečně snížil úroveň některých reportáží, úvah. Stručně řečeno – svého celkového zaměření. Výsledek nebyl povzbudivý. Nových čtenářů nepřibylo tolik, aby jejich počet vyvážil ztrátu již způsobenou nejen internetem, ale i tím, že odcházeli tradiční předplatitelé a někteří inzerenti, kterým se snížená kvalita „jejich“novin nelíbila. Z této zkušenosti by se mohli poučit ti šéfredaktoři a vydavatelé, kteří o něčem podobném uvažují, a neopakovat tuto drahou chybu.

Byla to pro vydavatele The New York Times náročná doba, kterou postupně vyřešil doplněním tištěného vydání novou, logisticky sofistikovanou internetovou verzí, kde má předplatitel řadu možností, jak si objednat částečné nebo celé denní, týdenní, měsíční, roční nebo jen víkendové vydání.

Přiznávám se, že i já denně strávím dost času „čtením“zpráv, rozhovorů a komentářů na internetu, ale neumím si představit, že bych zcela odložil přátelské a snadné listování v novinách. Například se zájmem sleduji v MF DNES na dvou protilehlých stránkách porovnání různých spotřebitelských artiklů a služeb, i když v nedávném porovnání ležáků mě zklamalo, že mé oblíbené plzeňské nebylo uvedeno na prvním místě. A když k tomu občas přidám další deník či populární týdeník, kde mě zaujme titulek, mělo by to stačit k mému poučení a pobavení se s tiskem.

Doufejme tedy, že k celkovému znehodnocení čtenářské kvality seriózních – rozuměj, nebulvárních – tiskovin nedojde. Byla by to nejen drahá chyba, jak potvrdila zkušenost The New York Times, ale i urážka čtenáře, kterému jde o víc než o krve a sexu lačné senzace. Nebyla by to dobrá cesta k udržení a rozšíření vzdělané čtenářské obce. Ano, je možné, že by došlo k dočasnému získání nových čtenářů, ale na druhé straně ke ztrátě těch věrných, kteří jsou zvyklí na určitou úroveň, kterou bulvár nemá a mít ani nemůže.