Špatné známky mají i chytré děti
Děti, které dostávají jedničky zadarmo, později často selhávají, říká odbornice na nadané děti.
Radka Hrdinová reportérka MF DNES
vysvědčením dnes dorazí domů na 78 tisíc žáků základních škol. Někdo se samými jedničkami, někdo ne. Podle Šárky Portešové z katedry psychologie Masarykovy univerzity v Brně vysvědčením rodiče nepotěší ani řada nadaných dětí. „Je to smutný pohled, setkáváme se s dětmi, o kterých víme, že mají nadprůměrný potenciál, a přitom se propadají do šedi průměru,“říká odbornice na vzdělávání nadaných dětí.
Jaké vysvědčení si nosí domů nadané děti?
informace do paměti. To pak bývá pro některé z nich ve vyšších třídách problém. Ve srovnání s průměrnějšími dětmi, pro které byla škola náročnější a tyto strategie si vybudovaly, jsou v nevýhodě. Pro rozvoj velmi nadaných dětí je to opravdu značné riziko. Proto také apelujeme na to, aby je školy včas rozpoznaly.
Jak to ty děti ovlivní?
Jsou zvyklé, že jim všechno jde a nemusí se o to snažit. Když to ve vyšší třídě jít přestane, mívají tendenci vyhýbat se úkolům a výzvám, ve kterých by mohly zažít neúspěch. Tyto chytré děti se pak do některých aktivit raději ani nepouštějí, bojí se dělat chyby a neumějí se z nich učit. Tím, že nejdou do rizika, nerozvíjejí vůli a schopnost překonávat překážky.
Mimořádně nadaných dětí jsou v populaci tři procenta, nadaných ještě více. O kolika z nich školy vědí?
Nevíme o několika desítkách tisíc nadaných dětí, mimořádně nadaných školy identifikovaly jen 1 500. Důvodů, proč se to nedaří, je více. Od toho, že nemáme odpovídající diagnostické testy, až po učitele, kteří nadané dítě neumějí poznat. Samozřejmě se to netýká všech, ale když se o tom bavím v úvodu kurzů o nadání pro učitele, opravdu hodně jich říká, že se s nadaným dítětem za svou praxi ještě nesetkali. To je ale velmi nepravděpodobné. Jen neumějí nadané dítě poznat. Přitom u takového dítěte je opravdu důležité, aby učitel měl zmapované jeho silné a slabé stránky a podle toho přizpůsobil úkoly a výzvy, které před něj staví.
Učitel by měl vědět, že je dítě nadané, přestože je dyslektik nebo je pomalé.
Proč učitelům tak často nejde rozpoznat nadané dítě?
Nikdo je to neučí. Pak si řada z nich představuje, že nadané dítě se projevuje jako malý Einstein, který všechno ví, ve všem exceluje, nosí pečlivě vypracované domácí úkoly a hlásí se v hodinách. Učitel by měl vědět, že dítě může být chytré a zároveň může být pomalejší než spolužáci, může mít problémy s pamětí nebo může být dyslektik. Nadání bývá rozloženo nerovnoměrně, zatímco v jedné oblasti je dítě handicapované, v jiné může excelovat. A nic na tom nemění fakt, že má neúhledné sešity nebo má ve zvyku debatovat o věcech, které učitele vyvádějí z míry. Velkou část nadaných dětí vnímají učitelé spíš jako problémové, rušící. Ty děti narážejí na systém, který na ně není připraven.
Co se stane, když učitel s nadáním nepracuje?
Dítě často zapadne do šedi průměru. Setkávám se s dětmi, které jsou velmi nadané, ale mají pomalejší psychomotorické tempo. Takové dítě si učitel snadno zařadí podle toho, že je v testech pomalejší než jeho spolužáci, a nebude mu dávat náročnější úkoly. Jenže bez nich se dítě nudí a podává ještě horší výkon, takže učitel ještě dál sníží laťku. Nakonec je z nadaného dítěte průměrný až podprůměrný žák, pro kterého je škola trauma.
Co je s potenciálem těchto dětí?
Ten škola často ničí. Některé si najdou aktivity mimo školu a tam rozkvetou, ale ve škole přece jen tráví spoustu času. Leckdy je to smutný pohled. Takové děti se propadají v bludném kruhu.