Případ Poche a řádící kraken
Jako by nestačilo už skoro tři čtvrtě roku trvající skládání neskládání vlády s důvěrou. Jeho bizarní dohrou je případ Miroslava Pocheho, připomínající hodně potrhlou reality show.
Poche tedy ve vládě nesedí, přesto – jako už asi jediný – neztrácí naději, že v ní přece jen nakonec sedět bude. A aby tomu pomohl, bude se teď snažit Hradu dokazovat, že je v zahraničněpolitických otázkách ještě zemanovatější než Zeman (ale stejně marně). Diplomacii bude zatím řídit Jan Hamáček, bokem vedle ministerstva vnitra: ve vládě sice nikdy nebyl, přesto si věří, že kromě vedení vlastní rozvrácené partaje zvládne i oba supertěžké resorty. Andrej Babiš, jak je jeho dobrým zvykem, dělá mrtvého brouka: „Já nic, já premiér. Ať si to ČSSD s prezidentem nějak vyřeší.“A Miloš Zeman se směje na celé kolo, protože zase vyhrál a i dál se mluví jenom o něm...
„Pochegate“se nakonec bude muset nějak rozlousknout. Na vrcholných summitech se sice rádi blýsknou jak Hamáček, tak Babiš nebo Zeman, ale na běžnou ministerskou rutinu mít čas nebudou a nějaký politický tajemník Poche bude v cizině jen pro smích. Hamáček zatím opatrně tančí mezi vejci a doufá, že ČSSD odmává vládě důvěru, rozvířený prach kolem Pocheho si časem sedne a mezitím on sám v partaji posílí i bez Pocheho berličky. Pak by se všechno mohlo nějak vyřešit, nejspíš tak, že ministrem bude někdo jiný a Poche ještě rád vezme zavděk pozicí lídra eurokandidátky.
Do toho všeho se opozice snaží ještě naposledy zviditelnit a dělá velké téma z toho, kolik jakých seznamů ministrů běhalo mezi Hradem a podhradím, kde se z nich ztratilo jméno Poche, a do jaké míry tedy Zeman jednal protiústavně. Problém je v tom, že žádná ústavní autorita nikdy neurčila, kam až prezident při výběru a vetování ministrů může zajít. A představa, že by premiér žaloval Zemanův postup u Ústavního soudu (nikdo jiný to udělat nemůže), je naprostá utopie.
Smutně úsměvné je, kdo dnes nejvíc křičí, že Zeman posouvá náš parlamentní systém v (polo)prezidentský. Jsou to ti samí, kteří se v nedávné minulosti prokřičeli k nešťastné přímé volbě prezidenta, jež legitimitu hlavy státu znásobila. Vypustili jste bájného netvora krakena – tak se teď nedivte, že prostě tu a tam potopí nějakou pramici.