Dva nadsamci aneb proč by se EU měla začít bát

Ti dva si sedí. Většinou se chválí a hladí se po srsti. Americký prezident Donald Trump o Vladimiru Putinovi tvrdí, že je to chlapík, se kterým dokáže najít společnou řeč. Kritici v Demokratické straně už spřádají spiklenecké teorie o tom, jak Rusové mají na Trumpa kompromitující materiály, když si povyrážel z kopýtka v Moskvě. A když ne, tak chce určitě vrátit Putinovi laskavost, tedy spíš jeho hackerům, kteří prý Trumpa dotlačili do Bílého domu.

Možná na těch fámách něco je, ale nikdo je nikdy neprokázal, a tak se jim může newyorský byznysmen smát. Muellerova vyšetřovací komise totiž zatím nedokázala přímé spojení Trumpa a Rusů, kteří se vměšovali do prezidentských voleb.

Důvod sympatií Trumpa k Putinovi je však mnohem prozaičtější. Prostě cítí, že by si mohli rozumět, protože se podobně dívají na svět. Oba představují nadsamce, kteří nesnášejí odpor, když něco prosazují. A jdou si za svým hlava nehlava. Když jim někdo překáží, zbaví se ho, a tím nemyslím po corleonovsku.

A vlastně jim nezáleží na tom, že každý z nich stojí na jiné straně barikády, že se mezi nimi prohlubuje propast kvůli sporům o Krym, o východní Ukrajinu, o Sýrii. Vzájemné sympatie a respekt prostě převažují.

Proto příliš nepřekvapilo, když se v minulých dnech objevila zpráva, že by se Putin s Trumpem měli oficiálně sejít v půlce července v Helsinkách. Kromě vzájemných sympatií jde však také o pragmatický krok. Dvě velmoci se totiž nemohou ignorovat. Buď si mohou vjet do kožichu, nebo mohou usilovat o zmírnění napětí ve světě.

A vnější kulisy se newyorskému magnátovi také moc líbí. Má rád velkolepé show. Přesvědčili jsme se o tom, když se domlouval s Kim Čong-unem. Teď třeba s Putinem upečou něco, co Obama moc chtěl, ale nakonec se mu to i přes dlouhodobé úsilí nepovedlo. Na druhou stranu stejně jako Kim Čong-un i ruský prezident ví, že do Bílého domu přišel ten správný člověk. Na Krymu mu až tolik nesejde a Ukrajině sice prodal nové zbraně, ale současně by se stejně jako Putin rád zbavil bolestivého vředu na východě země.

Takže scéna je připravena pro další velké setkání. A nepůjde na něm o nic menšího než o džentlmenskou dohodu o tolerování svých zájmů. Trump už několikrát ukázal, že nesnáší mnohostranné mezinárodní dohody a organizace a radši mezi čtyřma očima vyjednává smlouvy, které mají podpořit jeho politiku Amerika první. A dokáže přitom obětovat hodně. Takže zpozornět by měli příznivci NATO.

Hlavně by však měly zpozornět evropské země. Trump by se totiž mohl s Putinem dohodnout přes jejich hlavy, což by jen dále potvrdilo to, co se projevuje stále častěji. EU i její členové ztrácejí své pozice, ať už na úkor USA, které se jim mentálně vzdalují, nebo Číny. Do budoucna by se tak EU mohla stát politicky ještě menší. A to nejspíš bude hlavní výsledek setkání Putin–Trump, ať už podepíší cokoliv.

Pro Evropu to znamená výstrahu: Probuďte se, nebo skončíte v propadlišti dějin. Dnes totiž Unie mluví mnoha hlasy a velmoci jsou občas zmateny tím, koho mají poslouchat. Merkelovou? Macrona? Kurze? Junckera?

I proto také Putin Trumpovi tak konvenuje. Když se s ním něco dohodne, je vysoce pravděpodobné, že to bude platit. V EU celý proces musí projít několika koly schvalování a nikdo neví, kdy to skončí. Stačí se podívat na rozhodování o kvótách na migranty. Po setkání s Putinem se určitě objeví srovnání Trumpa s ikonickým Ronaldem Reaganem. Jenže tentokrát se nebude přijímat ruská kapitulace, ale půjde o opatrné rozdělení zón vlivu.