Na Měsíci jsme už byli, teď je čas na další planety
Každý dolar nebo koruna, kterou utratíte na vesmírný výzkum, se vám vrátí pěti- až dvacetinásobně, říká astronom Pete Worden.
Americký generál Pete Worden má za sebou pestrou kariéru a nezdá se, že by se chtěl zastavit. Odešel z americké vesmírné agentury NASA, aby pomohl ruskému miliardáři a dalším filantropům poslat sondu k nejbližší hvězdě a přispět tak k hledání mimozemského života. V Česku se bavil s experty na lasery. Právě neuvěřitelně silný laser podle něj může sloužit jako katapult pro mezihvězdnou sondu i jako prostředek planetární obrany.
Váš životopis je nesmírně pestrý. Letec, voják, vědec, astronom, vizionář… Jak sám sebe vnímáte vy?
Celý život jsem byl posedlý vesmírem. Vyrůstal jsem v době vesmírného programu Apollo, takže jsem chtěl být astronautem. Dokonce jsem se jednou dostal mezi finalisty na pozici astronauta, ale nevybrali mě.
Kolik vám bylo let, když jste viděl vysílání z přistání na Měsíci?
Můj první zážitek s vesmírným výzkumem přišel ještě dříve. Když Sověti v roce 1957 vypustili družici Sputnik, Američané je chtěli dohnat za každou cenu a uspíšili start rakety Vanguard. Byl jsem tehdy ve třetí třídě, sledovali jsme start ze školní jídelny. Byl jsem malý kluk, tak jsem měl na mrňavou blikající televizi celkem špatný výhled. Najednou se objevil záblesk, komentátor ani neřekl, co se stalo. Teprve později jsme se dozvěděli, že raketa vybouchla. Pamatuji, že jsem si tehdy říkal, to je super, že někdo dostává zaplaceno za to, že vyhazuje věci do povětří. Do vesmíru jsem byl zamilovaný už od šesti sedmi let. Četl jsem knihy o planetách, o hvězdách. Bylo mi 19, když Apollo 11 přistálo na Měsíci. Studoval jsem astronomii na Univerzitě v Michigenu. V ročníku nás tehdy bylo přes sto, ale jenom šest studium dokončilo a já jsem myslím jediný, kdo se astronomii stále věnuje.
To jste asi zvyklý na oblíbenou otázku skeptiků: proč utrácet miliardy za výzkum vesmíru? Komu tím prospějete? Nebylo by lepší utratit ty peníze za něco, co pomůže lidem na Zemi?
Ano, to je častý dotaz. Na to obvykle říkám: žádné peníze jsme neutratili na Měsíci nebo na Marsu. Všechny jsme utratili tady na Zemi. A zadruhé, každý dolar, euro nebo koruna, kterou utratíte na vesmírný výzkum, se vám vrátí pěti- až dvacetinásobně ve všech inovacích a vedlejších produktech. Je to vynikající ekonomická investice. Podle mého je ale nejdůležitější, že investice do vesmírného výzkumu je investicí do budoucnosti lidstva. Vesmír je příštím dějištěm. Je prakticky nekonečný, pořád tam bude co objevovat. Tím je vesmírný výzkum nesmírně inspirující, především pro mladé lidi.
Když jsem psal o hollywoodském trháku Gravitace, všiml jsem si, že se teprve po jeho uvedení v kinech do médií opět dostaly rozhovory se skutečnými astronauty. Je dnes reálný výzkum vesmíru pro publikum méně zajímavý než v minulosti?
Tak především ten film je hrozný. Nerealistický a zavádějící. Ale problém s tou nezajímavostí je skutečný. Už dlouho jsme ve vesmíru neudělali nic tak zajímavého jako v 60. a 70. letech. Takže vesmírný program je skutečně trochu nuda. Ale blýská se na lepší časy. Je ale nutné se někam vydat. Nejenom obíhat kolem Země na nízké orbitě. To je možná užitečné, ale těžko to někoho inspiruje. V 60. letech jsme byli na Měsíci, teď je podle mého čas na další planety ve sluneční soustavě.
Jak by podle vás mohli lidé najít život ve vesmíru?
Kolem vesmírného programu vzniká podnikatelské prostředí a spolu s ním vzniká nová vize. Jsou tu miliardáři, kteří vyrostli na sci-fi filmech a jsou teď naštvaní na vládu a NASA, že od přistání na Měsíci skoro nic neudělaly. A jeden takový, izraelsko-ruský miliardář Jurij Milner, si našel mne. A já začal pracovat pro jeho Breaktrough Prize Foundation. Měl zájem o hledání mimozemského života a taky mluvil o vyslání sondy mimo sluneční soustavu. Iniciativa, ze které mám osobně největší radost, je hledání způsobu, jak realizovat mezihvězdnou výzkumnou sondu. Prošli jsme řadu různých způsobů, jak se o to pokusit, většina z nich se ukázala jako neproveditelná. Pak jsme narazili na nápad Philipa Lubina, který byl financován iniciativou agentury NASA – tím chci říct, že i NASA pracuje na úžasných projektech. Lubin rozvíjí metodu vynalezenou už v 60. letech, spočívá ve využití laseru k postrčení vesmírného plavidla. Je to reálné?
Pokud uděláme to plavidlo opravdu malé a laser opravdu silný, můžeme plavidlo urychlit na ohromnou rychlost, třeba na pětinu rychlosti světla. Zjistili jsme, že skutečně dokážeme vytvořit opravdu malé vesmírné plavidlo. (Worden vytahuje z diáře pouzdro na vizitku, ve kterém je maličký objekt připomínající microSD kartu). Tohle je reálné vesmírné plavidlo, sonda, která váží méně než gram, ale obsahuje vše, co taková sonda potřebuje. Má kameru, datové úložiště, baterii, základní navigaci, senzory a umí komunikovat. Teď ještě musíme postavit opravdu velký laser. Pak můžeme k této sondě připojit plachtu, opřít se o ni laserem a vymrštit ji k nejbližší hvězdě. Myslíme si, že bychom to mohli zvládnout v následujících desetiletích. Plavidlo máte skoro hotové. Problém je tedy s plachtou a s laserem? Ukazuje se, že je opravdu těžké postavit takový laser, jaký potřebujeme. Musí být tisíckrát silnější než nejsilnější laser dneška. S dnešními technologiemi bychom to možná dokázali, ale bylo by to neúnosně drahé. My to musíme udělat relativně levně, řekněme do deseti miliard dolarů. Nyní tedy hledáme partnery, kteří by nám pomohli s výzkumem laserů. To je i důvod, proč jsem v Praze, setkal jsem se zde s výzkumníky laserových technologií (z Laserového centra ELI Beamlines v Dolních Břežanech – pozn. red.). Další problém máme s plachtou, která musí být schopná odolat této ohromné energii a přitom být dostatečně lehká. Tam jsme také úplně na začátku. Poslední – a rozhodně ne nejmenší – výzva je, jak může tahle maličká sonda vyslat signál zpět na Zem poté, co doletí k nejbližší hvězdě. Jednou z možností je využít plachtu jako satelit. Myslíme si, že takto možná dokážeme poslat několik bajtů za sekundu. Pokud se podaří vytvořit prototyp systému (řekněme za miliardu dolarů), mohly by se přidat i další organizace.
Projekt bude asi extrémně drahý?
Nejdražší je na celém systému právě ten laser. Dodám také, že takový silný laser by mohl mít i další využití. Nejzajímavější je tzv. planetární obrana, což je něco, o co se zajímá právě česká strana (Politolog Nikola Schmidt, který astronoma Wordena po Praze provázel, pracuje na Univerzitě Karlově na projektu národní strategie pro planetární obranu financovaném Technologickou agenturou ČR – pozn. red.). Takový laser by umožňoval například odklonit blížící se asteroid.
Celý život se zabýváte vesmírem. Jaká jsou častá nedorozumění a nepochopení týkající se vesmíru?
Myslím, že lidé si neuvědomují, jak ohromný, nesmírně ohromný a prázdný vesmír je. Proto jsem mluvil o tom filmu Gravitace. Tam se zdá, jako kdyby na oběžné dráze byla jedna vesmírná stanice vedle druhé a astronaut by si mohl odskočit na výlet jen pomocí hasičského přístroje. Na oběžné dráze je pusto a prázdno. Jistě, je tam velké množství „smetí“, ale nezapomínejte, vesmír je ohromný.
Proč myslíte, že je investice do vesmírného programu důležitá?
Astronom Carl Sagan jednou řekl: Kdyby dinosauři bývali měli vesmírný program, tak tu možná ještě jsou. Naráží tím samozřejmě na to odklánění smrtících asteroidů. Ale podívejme se na to i filozoficky. Technologie, která nám umožní zkoumat vesmír, nám také umožní vylepšit život na Zemi. Třeba solární panely, které dnes používají lidé po celém světě, původně vznikly pro vesmírný program. Výzkum ve vesmíru – a tady se zastanu té mezinárodní vesmírné stanice, kterou jsem předtím označil za nudnou – je nesmírně důležitý. Některé experimenty zkrátka nelze provést na Zemi. Jde o experimenty fyzikální, biologické i medicínské.
Pojďme se na chvíli zastavit u zajímavé kapitoly ve vašem životopise – u „Hvězdných válek“. V 80. letech jste sloužil u amerického letectva na pozici zabývající se takzvanou vesmírnou obranou. Co nám k tomu můžete – respektive smíte říci?
Počátkem 80. let se prezident Reagan obával narůstajícího počtu jaderných zbraní a eskalujícího konfliktu mezi USA a SSSR. Chtěl změnit pravidla hry. A vesmír nám to umožnil. Od roku 1983 jsem pracoval s významnými americkými experty na rozvoji různých metod, které by mohly změnit celou tu válečnou dynamiku za pomoci vesmírných sond a vesmírných plavidel. Sovětský svaz to myslím pozoroval dost znepokojeně. Na něco takového neměli peníze. Působil jsem rok v Ženevě, kde jsem se účastnil diplomatických debat mezi Amerikou a Sovětským svazem, a jsem přesvědčen o tom, že program zvaný Hvězdné války významně přispěl k ukončení studené války. Reagan dokázal otevřít možnost, jak ukončit ten konflikt. Tím neupírám zásluhu ostatním, především Gorbačovovi. Ale Hvězdné války byly podle mého důležitým faktorem při ukončení studené války.
Myslíte si, že je vesmírný program pro mladé lidi stále tak inspirující jako za vašeho dětství?
Nějakou dobu byl vesmírný program nudný. Ne že by tam nebylo dobrodružství, ale nebylo vidět. Ale věřím, že se ten zápal zase vrací, a to s tím, jak se otevírají nové možnosti pro malé týmy. Třeba ta naše sonda, tu vyrobili univerzitní studenti. Na oběžnou dráhu ji může dopravit soukromá firma, a to relativně levně. Do vesmírného programu se může pustit mnohem více vědců, a to je vzrušující. Nepotřebujete miliardy dolarů. Myslím, že soukromý vesmírný program nás během několika desetiletí, možná už během pouhých deseti let dostane na Měsíc a na Mars. Pohybuji se v tom a vím o projektech, které zatím nejsou veřejné, a je to podle mého nadějné.
Plánujete tedy, že byste se na Měsíc sám vypravil?
Já osobně se chystám na Mars. Mému otci je o třicet let více než mně a ještě žije. Jestli vydržím tak dlouho jako on, tak se té cesty na Mars dožiju.