V oblacích i na zemi
Podnikat začínal David Miklas s 3D tiskárnami. Vloni prodal svůj startup velkému investorovi, aby se mohl věnovat letectví. „Lidé si u nás zkusí pilotovat letadlo téměř jako v reálu,“říká podnikatel, který v Jindřišské ulici staví pro profesionály i veřejnost simulátor českého letounu Let L-410 Turbolet.
Před lety jste rozjížděl startup, který se zabýval 3D tiskem. Jak jste se od tiskáren dostal k simulátoru letadla?
Letadla mě zajímala už odmalička. Rodiče mě od toho, asi i z rozumných důvodů, drželi dál. Ale když se po prodeji startupu s 3D tiskem objevil čas a finance, rozhodl jsem se začít létat. Udělal jsem si pilotní licenci a řekl si, že bych v tom chtěl začít i podnikat. Moje plány byly ale původně trochu větší. Chtěl jsem založit společnost na přepravu pomocí dronů a středně velkých a malých letadel. Pak jsem ale pochopil, že v leteckém světě je to poměrně složité měnit legislativu, aby mohly drony létat po městě. Vrhnul jsem se proto do leteckých simulátorů a potkal Pavla Brodského, který vlastnil kokpit letadla a pracoval na jeho rekonstrukci.
Bylo by teoreticky možné v přepravě pomocí dronů podnikat?
Chtělo by to hodně času, peněz a kontaktů. Problém je v tom, že letecká přeprava není řízená automatizovaně, řídí ji lidé. A roboti s tím ještě nejsou úplně kompatibilní. Musel by se změnit letecký svět a předělat vzdušné prostory. Technologicky to už možné je, problém je legislativní. Dal bych tomu ještě tak deset nebo patnáct let.
Vraťme se k simulátoru. Z jakého letadla je kokpit?
Je to české letadlo L-410 alias Turbolet. Vyrábí se už od nějakých šedesátých let v Kunovicích na Moravě. Náš kokpit je z opravdového letadla, které ale nikdy nelétalo. Sloužilo jako výcvikový trup. Našli jsme ho v Německu v dost žalostném stavu. Normální člověk by to asi nechal sešrotovat. Pavel ale kokpit dovezl a začali jsme ho dávat dohromady. Modernizovali jsme ho na současnou výrobní verzi a ve chvíli, kdy získáme certifikaci, se na tom mohou cvičit piloti.
Jak jste kokpit dávali dohromady, bylo potřeba někde shánět komponenty?
Letadlo jsme rozebrali do posledního šroubku. Co šlo opravit, jsme opravili. A sháněli jsme originální díly, což se nám u většiny povedlo, takže tam jsou originální přístroje, ukazatele teploty spalování v turbíně nebo letecké hodinky. Co jsme nesehnali, jsme si vyrobili.
Kde jste součástky sháněli?
Různě na trhu. Těch letadel po světě létá kolem patnácti stovek a tím, že jsou na trhu nějakých padesát let, dá se dílů sehnat dost. Je to ale taková detektivní práce na dlouhé večery. Máme třeba i přístroje z Afriky, které byly někde zapadlé v poušti v nějakém starém letadle.
Už se tedy dá v letadle „létat“?
Ano, už je téměř hotové. Zatím ho ale nemáme osazené navigačními přístroji, což vede k tomu, že lidé, kteří nikdy předtím nelétali, z toho mají větší zážitek. Orientujeme se totiž jen pomocí země. Vzlétneme z Ruzyně, letíme nad letiště Vodochody, podíváme se na Odolenu Vodu, otočíme se na východ, doletíme si nad Starou Boleslav, pak proletíme nad Prahou a vrátíme se na Ruzyň. Tím, že máme věrné scenérie, dá se navigovat podle toho, co člověk vidí z okénka. Potřebu přístrojů si ale člověk uvědomí ve chvíli, kdy vlétne třeba do mraků.
Pro koho je vlastně simulátor určen?
Děláme to primárně pro výcvik profesionálních pilotů. Až získáme licenci, tak se na tom budou cvičit na přístrojové létání. Ale protože tolik pilotů ve výcviku u nás není, bude simulátor otevřen i veřejnosti. Nyní máme kampaň na HitHitu (web na podporu projektů, pozn. red.), kde vybíráme peníze na dokončení celého simulátoru, a na přelomu srpna a září bychom chtěli otevřít.
Říkal jste, že létáte s opravdovým letadlem. Jak si simulátor stojí v porovnání s realitou?
Kokpit se sice nehýbe, ale máme zase poměrně velkou vizualizační plochu s poloměrem dva metry. Letadlo je obalené takovou podkovou, na kterou se promítá pomocí tří full HD projektorů. Ten pocit reality je tedy velký. Řízení je identické s realitou, kokpit je stejný, výhled z letadla také. Máme realistické zvuky a kokpit se za letu třese, palubní desky vibrují. Je to opravdu věrný zážitek. Navíc máme připravené, že se to v budoucnu může posadit na pohyblivou platformu a bude se to i hýbat. K tomu nám ale chybí nějaké dva miliony a zatím to asi ani není potřeba.
Kde všude se člověk může virtuálně proletět?
Software nám dovoluje zkoušet až šestatřicet tisíc letišť na světě. Máme nahranou celou Českou republiku, Madeiru, Friedrichshafen v Německu a přidáváme další lokality. Budeme tam mít ta nejnebezpečnější letiště světa a plánujeme i noční navigační let podle majákové trasy, který fungoval ve 30. letech. Trať tehdy vedla z Kbel do Bratislavy. Po pěti kilometrech byly majáky, letadlo vzlétlo, pilot letěl k prvnímu majáku, od něj měl zahlédnout další a takhle postupně doletěl až do Bratislavy. Když maják neviděl, tak se musel otočit a vrátit zpátky.
Kolik simulátorů pro výcvik u nás je?
Pár jich funguje. Jeden například je v Horních Počernicích, pak je tady výcvikové středisko na Ruzyni, kde se cvičí piloti ČSA. To jsou ale simulátory vhodnější na typovou certifikaci pro konkrétní letadlo. My jsme spíše pro všeobecné letectví. Člověk se naučí přístrojově létat, ale nezíská certifikát na konkrétní letadlo.
Když chce člověk začít létat ve skutečnosti, jak postupuje? Je to jako v autoškole, tedy teorie, simulátor, silnice?
Je to podobné, ale všechno to trvá daleko déle. Nejdřív se dělá teorie, kde je hodně samostudia. Pak můžete sednout do letadla s instruktorem. A poté záleží, jakým letadlům se chcete věnovat. Je rozdíl mezi ultralighty, větroni a tak dále. Po absolvování kurzů a zkoušek dostanete papíry na letadlo, ale ještě nesmíte vozit lidi za peníze, létat za špatného počasí nebo snížené viditelnosti. Na pořádné cestování letadlem si musíte udělat přístrojovou doložku, abyste mohl létat pomocí přístrojů. To je několik desítek odlétaných hodin navíc a další zkoušky.
Kolik zkoušek a výcviku navíc musí zvládnout piloti dopravních letadel?
Ti si musí udělat zkoušky komerčního pilota a multi-crew, což je nácvik kooperace pro dvoupilotní letadla. A poté je potřeba mít typovku, tedy zkoušky na konkrétním typu letadla. Řádově to je investice kolem milionu a půl. Těsně po zkouškách ovšem pilot v Česku nedostane zrovna vysoký plat. Musí si nejdřív nalétat hodiny. K Emirates vás prostě s dvěma sty odlétanými hodinami v zápisníku nevezmou.
Pokud si u vás bude chtít někdo na simulátoru zalétat, kolik ho to bude stát?
Ceny jsme uzpůsobili konkurenci. Kromě výcvikových simulátorů jsou v Praze i jen čistě zážitkové simulátory převážně strojů Boeing nebo Airbus. Tam toho z okénka moc neuvidíte. My nabízíme trošku jiný zážitek. Ale cenově na tom budeme podobně, tedy asi tři tisíce na hodinu.