Ceny v Chorvatsku: káva za 105 Kč, radler za 140

Chorvatsko patří aktuálně k nejlepším destinacím na světě. A nechá si za to zaplatit

Tisíce českých turistů, kteří letos míří na dovolenou do Chorvatska, zjistí dvě věci.

Kvalita služeb se opět zlepšila, z Chorvatska už je rekreační velmoc na světové úrovni.

Všechno podražilo. A to až o desítky procent.

Ceny v přímořských letoviscích mohou turistům vyrazit dech. Za oběd v pizzerii dá čtyřčlenná rodina klidně i více než dva tisíce korun. Aby ne, když zeleninový salát stojí v přepočtu bezmála tři sta korun, pizza rovněž, pečená ryba ještě víc. Espreso může stát i více než sto korun.

Ceny jsou tak už skoro stejné jako v Německu.

Ušetřit se samozřejmě dá tím, že se turisté restauracím vyhnou a budou potraviny nakupovat v supermarketech. Ani tam však nemohou očekávat žádnou láci. Jedno pivo nebo kilogram rajčat je přijde na jedenatřicet korun. A lahev trochu lepšího vína stojí tři sta padesát korun.

Je druhá polovina června. Čtyřhvězdičkový kemp Veštar na Istrii v blízkosti Rovinje se ještě zcela nezaplnil, ale aut s českou poznávací značkou tu stojí desítky. Tři české rodiny právě obědvají v místní pizzerii. Běžný oběd s pitím a nanukem tady pro čtyřčlennou rodinu vychází na více než dva tisíce korun. Pokud by si navíc každý dal salát nebo rybu, může se cena vyšplhat i ke čtyřem tisícům. Za jeden jediný oběd. Recept na úspěch chorvatského turismu vypadá na první pohled jednoduše – zvyšovat počty ubytovacích kapacit a jejich kvalitu, naservírovat návštěvníkům mix zážitků, přilákat mezinárodní hvězdy a významné boháče.

„Od začátku ledna do konce května letošního roku strávili v Chorvatsku turisté 11,6 milionu nocí, což je oproti předchozímu roku zvýšení o 24 procent. Jen za samotný květen to je narůst o 39 procent v porovnání se shodným obdobím roku 2017,“potvrzuje ředitelka Chorvatského turistického sdružení v Praze Jelena Bilić.

Země se do role mezinárodní hvězdy cestovního ruchu rychle adaptovala. Ale temnou stranou jejího úspěchu jsou ceny rostoucí o desítky procent.

Větší luxus za víc peněz

Na prvním místě se to týká ubytovacích kapacit. Hotely, kempy i soukromé ubytování díky přílivu turistů masivně zdražují a návštěvníci jsou zatím vysoké sazby ochotni zaplatit. Jinak by se totiž mohlo stát, že ubytování v sezoně vůbec neseženou.

Například Rovinj. Nachází se na Istrii, kde loni Češi strávili dohromady 908 tisíc nocí. Ještě před dvaceti lety patřil k oblastem s nízkou, tedy dvou, maximálně tříhvězdičkovou pověstí. Hotely ze 60. let nabízely jednoduché pokoje a servis, a tomu odpovídala i velmi příznivá cena.

Rovinj se však za posledních deset let vypracoval na pozici číslo dvě v těsném závěsu za Dubrovníkem. Firma Maistra, která vlastní místní hotely a prázdninové resorty, nastavila laťku nově vzniklých nebo renovovaných ubytovacích kapacit z větší části na čtyři až pět hvězd.

„Místní tuto politiku vůbec nechápou. Hosté z bývalých levných hotelů masivně utíkají do soukromých apartmánů a pokojů, čímž se ale rychle zvyšuje jejich cena,“vysvětluje na pláži Kuvi asi šedesátiletá Zvezdana, která pronajímá celkem devatenáct ubytovacích jednotek.

To potvrzuje i Martin Čapek, který s rodinou do Rovinje jezdí pravidelně několik let. „V roce 2009 jsme platili za prostorný apartmán kolem sedmdesáti metrů čtverečních okolo 50 eur. V loňském roce jsme zaplatili 80 eur. Za tentýž apartmán chtěla letos ubytovatelka 100 eur.“Zvýšení se tedy pohybuje v řádu desítek procent.

Tento cenový skok není příjemný dokonce ani německým turistům, kteří jsou zvyklí z vlastní země na vyšší platby v oblasti služeb a ubytování. „Za malé studio s dvaceti metry čtverečními v přízemí tady platíme 60 eur na noc. To mi přijde opravdu hodně,“tvrdí manželský pár z Drážďan.

Přestože Istrie s 27,5 milionu přenocování za rok 2017 vévodí chorvatskému turismu a vysoké ceny lze tedy přinejmenším očekávat, netýká se tato situace jenom poloostrova. „Za pronájem domu s bazénem pro osm lidí pět kilometrů od Omiše v kopcích jsme zaplatili za týden 1 400 eur,“vypočítává Benjamin Stadler z Bavorska. „Pokud bychom sháněli podobné ubytování přímo na pobřeží, museli bychom si připravit přinejmenším padesát procent navrch,“dodává.

Robert Vindiš, který žije dlouhodobě v Záhřebu, situaci potvrzuje. „Každoročně známým z Česka zajištuji ubytování, většinou na poslední chvíli. Obvykle hledám v lokalitě střední a jižní Dalmácie, kde jsem letos kromě vysoké obsazenosti zaznamenal i navýšení cen.“

Diskonty vedou

Tento trend rychle zachytily i restauratéři na pobřeží. „V restauracích už je to téměř shodné s Německem. Zejména v dovolenkových oblastech. Pokud vyjedete mimo hlavní turistické oblasti, tak se najíte ještě za normální ceny. My platíme v Omiši za běžnou večeři bez nějakých rybích specialit pro čtyři dospělé a dvě děti kolem 80 eur,“doplňuje bavorský rodák Benjamin Stadler.

Ani německou lahůdku, radlera (ovocný pivní nápoj), nečekají v Chorvatsku žádné cenové výhody. „Za radlera jsem v Omiši zaplatil čtyři eura. To už je skutečně poctivá německá cena,“dodává Stadler. A to je ještě dobrá cena. Půllitrový radler v kempu Veštar u Rovinje se aktuálně pohybuje v přepočtu kolem 140 korun, přitom v obchodě ho pořídíte přibližně za 30 korun.

Nákup potravin v supermarketech, nebo raději v diskontních řetězcích se tudíž zatím jeví jako nejpříznivější varianta, jak udržet výdaje za dovolenou v nastavených hranicích. Například v Lidlu zaplatí jak místní, tak turisté 56 korun za deset vajec, 28 korun za salátovou okurku nebo stogramovou čokoládu Milka, 24 korun za litr čerstvého mléka. Vedle toho ovšem třeba 105 korun za kilogram červeného hroznového vína nebo sedmdesát korun za kilo citronů. Takovou cifru už rodinný rozpočet pocítí. Navíc malé supermarkety nebo i lokální řetězec Konzum se oproti diskontům drží s cenami ještě o něco výše.

Rodinné megavstupné

Ceny se mění s lokalitou. „Chorvaté jsou národem s kavárenskou kulturou. Malé espresso stálo před časem v centru města šest až devět kun (21 až 32 Kč), dneska za něj zaplatíte 12 i 15 kun (42 až 53 Kč). Totéž se týká zmrzliny. Například v nejnavštěvovanější části Záhřebu zaplatí návštěvník za kopeček 10, 14 a za speciální druhy klidně i 20 kun,“dodává Robert Vindiš. „Pokud popojdete o ulici dále, zaplatíte už osm až devět kun, na periferii města můžete najít dobrou zmrzlinu dokonce jen za šest až sedm kun,“vypočítává.

Nepříjemné nejsou jen výdaje v restauracích a cukrárnách. Zájem turistů zahýbal i s cenami vstupného v národních parcích, u památek či různých atrakcí. Plitvická jezera si prohlédne dospělý zájemce v hlavní sezoně za 250 kun na den, což je bezmála 900 korun. Děti a mládež od 7 do 18 let zaplatí 110 kun.

Nebo istrijská megaatrakce – akvapark Istralandia. Celodenní vstupné tu před rokem stálo 628 korun, dnes si musí návštěvník připravit o 105 korun více. Rodina s dvěma dětmi do 140 centimetrů tu zaplatí jen na vstupném 2 200 korun. S pronájmem lehátek, nanuky, obědem vyjde takový výlet nejen zahraniční turisty, ale i domácí přinejmenším na pět tisíc.

Přitom aktuální čistý průměrný plat zaměstnance v Chorvatsku je 6 220 kun (21 708 Kč). „Moje žena má důchod 2 180 kun (v přepočtu 7 608 Kč), nedovedu si představit, až přestanu pracovat a budeme žít ze dvou důchodů, jak vyžijeme,“říká majitel lodi, který více než dvacet let provozuje fish pikniky a výlety lodí po istrijském pobřeží a který si nepřál být jmenován.

„I pro nás místní je tady draho. V Chorvatsku se zdvihají ceny na hranici, která už není normální. Já držím stejné ceny za fish piknik tři roky, ale tak, jak se zvyšují náklady, jak se zdražují vstupní suroviny a odvody státu, bylo by možná lépe, kdybych vůbec nepracoval,“uzavírá. Jediná rada pro přijatelně drahou dovolenou na Jadranu je tedy následující – vyhnout se vyhlášeným turistickým oblastem, resortům s více hvězdičkami, vzdát se doplňujících aktivit, výletů, návštěv akvaparků a dalších památek, kde je vyžadováno vstupné, natankovat palivo v jiné zemi, například v Rakousku, a nakupovat výhradně v diskontních řetězcích.

Otázkou však je, co pak z takové dovolené zbude.