Rozhovor: Bouře kolem dresu
Nová podoba dresu hokejové reprezentace je katastrofa, přesto nebude žádné drama, říká reportér Hamšík. To v roce 1968 byly dresy výbušnější téma.
Zdresů českých hokejistů po čtvrtstoletí zmizí státní znak a nahradí jej podobizna lva s pukem v tlamě. Radikální změna vyvolala velkou debatu, kritiků je zatím daleko víc než zastánců. „Ostuda! Hrůza! To si dělají srandu!“zhrozili se dokonce i někteří budoucí nositelé nových dresů a sociální sítě jejich nelibost rozpumpovaly. Ivan Hamšík, bývalý hokejový novinář, říká: „Žádná změna se nikdy nikomu hned nelíbí, a čím větší, tím hůř. Uvidíme, jak se to vyvine. Třeba se staneme mistry světa, lidi začnou nový dres kupovat a za pár let si zvykneme.“
Líbí se vám nové dresy?
Ne, nelíbí.
Chápu, jeden kolega, hokejový fanoušek, si myslel, že jde o dresy francouzské, nevidí prý lva, ale kohouta. Vadí vám, že na nich není státní znak?
Je to razantní změna a první reakce je asi u každého stejná: Proboha, kde je znak? Na druhou stranu musím spravedlivě uznat, že ty důvody, proč zmizel, celkem chápu. Všimněte si také, že fotbalová reprezentace má na dresech také jenom lva, ale žádný poprask kolem toho nebyl. Takže ten problém není jenom v tom, že zmizel znak.
Dresy se státním znakem prý byly pro svaz nevýhodné ekonomicky. Znak nelze autorsky chránit, kdokoliv tedy mohl „repre“dresy nebo jiné artefakty vyrábět a prodávat. A nebudeme sami, Švédsko nebo Spojené státy na dresech znak taky nemají.
Opravdu nejde o ten znak. Mně se nelíbí, protože nepůsobí česky a nevypadá to reprezentačně. To už jsme tam rovnou mohli dát vlajku Evropské unie a ještě by nás v Bruselu pochválili. Anebo, když budu zlý, z toho lva jenom ocas. A celý ten proces působil strašně amatérsky – něco si potají upečeme doma ve sklepě a pak to jenom ukážeme národu. Možná to tak nebylo, ale vypadá to tak. Proč se s nikým neradili, proč neudělali soutěž, neoslovili nějaké machry? U toho dresu není problém jenom se lvem, ale celkově s designem, s barvami. Přijde mi, že třeba ve fotbale jsou dresy mnohem vkusnější, což je asi tím, že se v něm točí víc peněz a ty velké svazy si na to najímají skutečné odborníky, třeba módní návrháře. Je to také tím, že fotbalové dresy jsou jednoduché a decentní, kdežto v hokeji převážily ty obrovské znaky na hrudi. Pak k tomu ještě přidáte loga sponzorů a vznikne hrozná splácanina.
Hned několik českých hráčů, kteří v novém dresu budou pravděpodobně hrát, má asi podobný názor a dali to dost najevo. Může to mít vliv na jejich výkon, nebo se to prostě usadí?
Ono obecně se žádná změna nikdy nikomu nelíbí, a čím větší, tím hůř. Nebo znáte nějaký případ, často se o tom mluví v architektuře a při nových stavbách, že by veřejnost jásala a všichni říkali: Paráda! Tak tohle se povedlo, bravo? Důležité je, jak se to vyvine. Takže se klidně může stát, že hokejisti se stanou mistry světa – teď je u mužstva Robert Reichel, a ten je na to expert – lidi ten dres začnou kupovat a za dva roky už to nikomu nebude vadit. No a u hráčů to určitě nemůže mít vliv na výkon. I když je pravda, že hráči dresy řeší vždycky, mluví o nich, hodnotí, jak se jim líbí, je to pro ně téma.
Je vám tedy sympatické, že se hráči jako Pastrňák či Mrázek ozvali a dali veřejně najevo, že se jim dresy nelíbí?
Dřív by si to řekli v kabině a nikdo by o tom nevěděl, dneska to máte hned na sociálních sítích. Je to podivná situace, svaz představí bombastické změny, načež to brutálně zkritizuje veřejnost a nejlepší hráč, na kterém má stát národní mužstvo v budoucnu, se tomu vysměje. To je velmi nešikovné. Jak to teď bude vypadat, až ten samý Pastrňák v tomto dresu nastoupí? Hráčům se nemůžete divit, že to komentují, ale asi si to měl svaz lépe domluvit.
Vybavujete si nějakého hráče, nebo dokonce trenéra, kterému na tom, v čem hraje, hodně záleželo?
Když jsem před lety začínal psát o hokeji a postupně se s hráči seznámil a věděl, co se děje v kabině, překvapilo mě, že hráči hodně řeší přesně tyto věci. Kde se bydlí, jaká je šatna, co máme na sobě a samozřejmě i peníze. Jasně, hráči by měli být a jsou profíci a hlavní je vždycky výkonnost, ale i ze zdánlivé prkotiny vám může v mužstvu vzniknout velký problém. Začne se reptat na dresy, vytvoří se skupinky, někomu se to líbí, jinému ne a už máte nepohodu. Když už jsem zmínil Roberta Reichla, tak ten jako kapitán přesně tyto věci uměl vyřešit – před vedením se zastával hráčů, vyjednal jim co nejlepší podmínky a pak už všichni táhli za jeden provaz. Vyřešilo se to dopředu, aby se tím potom už nikdo nezabýval. Totéž udělal ve velkém Ivan Hlinka před Naganem.
Kdysi dávno hrála hokejová reprezentace v modrých dresech, teď se střídá bílá a červená sada. Když si hokejisti mohli vybrat, co volili? Kdo o tom vlastně obvykle rozhoduje? A říkalo se o nějaké barvě, že je vítězná?
Modrou jsme po rozdělení federace nechali Slovákům, takže máme bílou a červenou. Na mistrovství volí dres úředně domácí mužstvo, když jste hosté, nemáte na výběr.
Jsme domácí, můžeme si vybrat. Kdo konkrétně rozhodne? Trenér? Hráči?
Většinou se na tom kabina nějak shodne. Nejobvyklejší je, že se v nějakých dresech turnaj začne, a pak už je oblíbenější ten, ve kterém se vyhraje. Ale vždycky do výběru sady mluví hráči. Tedy ne všichni. Tak jako v každém kolektivu máte flegmatiky, kterým je to úplně jedno, ale mnoho hráčů je pověrčivých, takže chtějí hrát i dál ve „vítězné“barvě. A pak jsou dva tábory, jedněm se víc líbí červená a tvrdí, že je vědecky dokázáno, že je úspěšnější, ale jiným se zase víc líbí bílá. Když budu ironický, tak teď bude shoda jenom na tom, že ten lev je příšerný
No ale zase se můžeme ve sportovní terminologii vrátit k označení hráč se lvíčkem na prsou!
Fotbalisté ho tam také vrátili, ale žádné vzbouření kvůli tomu nevzniklo. Takže ta stejná věc se dala udělat chytře, anebo hloupě.
Zpátky do historie: měla barva význam u zápasů se Sovětským svazem, později s Ruskem? Říkalo se, že Češi chtěli červené dresy, aby sborná musela do bílé…
Jistě, to bylo u zápasů s Ruskem vždycky. Dřív to byla taková schválnost, abyste je popíchli, ale dneska už to nemá takový náboj. Ještě v Naganu to bylo téma, třeba pro Ivana Hlinku bylo velké zadostiučinění porazit ve finále zrovna „Rusáky“. „Kolikrát já musel stát a poslouchat tu jejich hymnu, tak je skvělý, že je to taky někdy naopak,“říkal. Ale mám pochybnost, jestli to dnešním mladým hráčům vůbec ještě něco říká.
To asi ne, mají jiné starosti, dřív byl hokej i politika a státní znak na dresu hrál roli v pár důležitých a politicky motivovaných událostech. Třeba na mistrovství světa v roce 1969 si pár hráčů před zápasem se Sověty na protest proti ruské okupaci přelepilo leukoplastí hvězdu, která tehdy místo koruny trůnila nad českým lvem…
Ano, to je legendární událost, kromě přelepení hvězdy ještě hráči dvakrát nepodali Sovětům ruce. Slavný sportovní novinář Václav Pacina, který byl tehdy u toho, vyprávěl, jak to hráči v kabině řešili do nejmenších detailů, někteří se samozřejmě báli, což už dnes zní nepředstavitelně. Řešilo se třeba, jak by hráči reagovali, kdyby jim soupeř vyjel naproti, aby si ty ruce podali. Otočíme se a ujedeme? Potom v Praze museli vysvětlovat, co to mělo znamenat s tou hvězdou, a tak se vymlouvali, že měli natrhnutý dres a jen si ho náplastí spravili. Ale tato událost jen podtrhuje to, že reprezentace není klub, že je spojená s národem, s emocemi a s historií. Národní mužstvo nikomu nepatří, nebo lépe řečeno patří všem, a proto je nešťastné, co se s dresy teď stalo. Chytře o tom vždycky mluvil legendární trenér Luděk Bukač, který si uvědomoval, jak je důležité sepětí mužstva a fanoušků. Což je přesně to, co se teď kvůli vzhledu nových dresů pokazilo.
Asi pokazilo, ale žádný katastrofický scénář, třeba že se hráči opravdu postaví na zadní a dresy si odmítnou obléct, nečekáte.
Nečekám, katastrofou jsou ty dresy samy o sobě.