Příběh: Hrdina ze Sokola
Před 80 lety sokolové cvičili jeho skladbu. Symbolizovala odhodlání bojovat.
Sbohem, bratři, vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají stokrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.“To jsou poslední slova sokola Františka Pecháčka předtím, než ho dozorci mauthausenského lágru v únoru 1944 zavraždí. Život odvážného odbojáře skončí mimořádně bestiálním způsobem.
Vraťme se ale nejprve ještě o pět a půl roku nazpět v čase – do začátku července 1938.
Přes třicet tisíc mužů vbíhá na plochu Masarykova státního stadionu na pražském Strahově. Tribuny bouří. Pak se rozezní první tóny sletové prostné Přísaha republice, jejímž autorem je právě František Pecháček. Hromadná cvičební sestava není jen ukázka fyzické zdatnosti, ale zejména mohutnou demonstrací odhodlání ubránit republiku vůči expanzi sousedního Německa. Ta v létě toho roku neobyčejně silně narostla. Dominantní vystoupení celého X. všesokolského sletu však chod dějin nezvrátí.
Již za tři měsíce se o budoucnosti Československa rozhodne v Mnichově, do roka je torzo republiky obsazeno německými vojsky a napřesrok koncem léta oficiálně propuká nejhrozivější válka v lidských dějinách.
Tisíce sokolů se okamžitě zapojí do protinacistického odboje. A s nimi i významný sokolský cvičitel, účastník olympijských her a autor legendární sletové prostné František Pecháček. Je velitelem odbojové organizace Jindra, známé též jako „sokolská odbojová organizace OSVO“.
3 400 umučených
V bytě Pecháčkových na pražském Smíchově se ilegálně scházejí odbojáři a v určité době jsou mezi nimi i parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík – muži, kteří koncem května 1942 sprovodí ze světa zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Němečtí okupanti běsní. Gestapo zatýká tisíce Čechů, mezi nimi i sokoly. Během let 1939 až 1945 skončí ve spárech okupantů na 12 tisíc členů Sokola. Více než 3 400 je popraveno či umučeno. Další tisíce jich položí život na bojištích druhé světové války. V Květnovém povstání roku 1945 pak padne téměř sedm stovek sokolů.
Záhy po Heydrichově smrti je při návštěvě svého bratra u Nové Paky zatčen František Pecháček. A s ním i jeho manželka Milka. Oba končí ve věznici na Karlově náměstí v Praze. Následují brutální výslechy. Milka je posléze propuštěna – pravděpodobně jen proto, aby
ji gestapo sledovalo s cílem zjistit další členy skupiny. Manželé se už nikdy nesetkají. I když oba nakonec skončí v mauthausenském koncentračním táboře.
Milka je totiž po nějaké době opět zatčena a transportována do lágru. Koncem ledna 1943 umírá v plynové komoře. Osmačtyřicetiletého Pecháčka si nacisté „nechávají na později“, protože patří k nejvýznamnějším sokolským vůdcům.
Začátkem února 1944 pak nastane nevyhnutelné. V Mauthausenu je zavražděn i on. Bestiálně. Dozorci na Pecháčka poštvou vycvičené psy, kteří jeho tělo zaživa roztrhají. Proč takové zvěrstvo? Jen tak. Pro kruté mauthausenské dozorce je to pouhá kratochvíle. V nacistických lágrech bohužel nijak výjimečná.
30 letících sokolů
Po více než 74 letech se František Pecháček dočkal velkého pomníku. Od středy stojí v jeho rodné obci Záhornice na Nymbursku. „Snahou bylo připomenout jednu z největších postav našich novodobých dějin,“říká Miroslav Jansta, předseda České unie sportu. Pomník tvoří třicet letících sokolů umístěných na tyčích a rozmístěných tak, aby připomínali státní vlajku. „Vzniká tak dojem sokolských cvičenců seřazených na značkách, což odkazuje na skladbu Františka Pecháčka při X. všesokolském sletu,“doplňuje jeden z iniciátorů pomníku, Michal Doležel ze Sokola Brno I. Sokolové tak jako před osmdesáti lety zase symbolicky „vbíhají“na plochu stadionu. Tribuny bouří. Dávají najevo, že jsou Češi připraveni a odhodláni bránit ohroženou republiku...
Dozorci na Pecháčka poštvou vycvičené psy, kteří jeho tělo zaživa roztrhají.